Proč je současný návrh zákona špatný?
Nový zákon vede formálně k liberalizaci a otevření konkurenčního prostředí, ovšem právě jen formálně. Návrh zákona vypadá, jako by vůbec neodrážel názor vlády, ale jen názor Českého Telecomu. Vládě se z návrhu naprosto vytratil zřetel na občana, což je zcela nehorázné.
Navrhuji, aby alespoň jeden z prvků skutečné liberalizace začal fungovat od 1.1.2001. Mám na mysli tzv. call by call (vytáčenou volbu operátora), kterou navrhuji zavést jako první s ohledem na jednoduchost jejího zavedení a navíc je to pravděpodobně nejdůležitější projev skutečné liberalizace pro uživatele telefonních služeb. Její zavedení od data liberalizace považuji za důležitý signál občanům, ale i všem potenciálním investorům. Znamenalo by to "ano, myslíme to vážně".
Fixní předvolba (nastavovaná na ústřednách) by pak následovala od 1.7.2001 a konečně přenositelnost čísla by začala fungovat od 1.1.2002. Takový výsledek bych považoval za přínosný kompromis, přijatelný pro všechny zúčastněné.
Důvody, které uvádí Český Telecom tedy nepovažujete za dostatečně přesvědčivé?
Důvody uváděné naším dosavadním monopolistou můžeme rozdělit na dvě kategorie. Do té první bych zahrnul ty, které vycházejí ze snahy Telecomu o faktické udržení svého monopolu. Jeho snaha je o udržení monopolu je sice vlastně pochopitelná, leč krátkozraká.
Pokud by se totiž Telecom skutečně na konkurenční prostředí chystal, mohl by na tom ve výhledu pouze vydělat. Oproti tomu konzervování současného stavu mu nic dobrého nepřinese. Samozřejmě z dlouhodobého hlediska.
Druhou skupinu tvoří technické důvody. U nich se však nemohu zbavit dojmu, že jde pouze o výmluvy. Při jejich poslouchání bychom neměli zapomenout, že v zemích kde stát na monopolistu tlačil, začalo konkurenční prostředí fungovat dřív, než operátor tvrdil, že je to možné...
Nechápu ani přístup vlády k celému problému. Ona se nemá chovat jen jako vlastník, ale také jako ten, kdo má na zřeteli zájem státu a také zájmy občanů. Poslední dvě povinnosti stát v otázce telekomunikačního zákona neplní, protože otevření trhu je v zájmu občanů i v zájmu státu.
Jak a proč bude o zákoně hlasovat Unie svobody?
Budeme hlasovat ve shodě s naším programem. Máme v něm podporu moderních technologií a proto samozřejmě budeme hlasovat proti jeho současné podobě.
V hlasování vidím také symbol střetu o charakter společnosti v nejbližší budoucnosti. Jde o to, zda převáží klientelismus a podpora monopolů nebo skutečně liberální přístup.
Nakonec i toto hlasování je hlasováním o tom, co je podstatou opoziční smlouvy, totiž propojování politické a ekonomické moci, k níž v Telecomu dochází ve velké míře. Chcete-li příklad takového propojování, stačí vzpomenout poslance Švrčka z ODS, který je parlamentním zpravodajem telekomunikačního zákona a zároveň zasedá v řídících orgánech společnosti, jíž se zákon nejvíc dotýká. Další komentář je myslím zbytečný.
Co podle vás vede ostatní strany k souhlasu s návrhem zákona? ODS by přeci měla být pro skutečnou liberalizaci.
Sociální demokraté hájí samozřejmě vládní návrh. Mají to jednoduché, protože i ideologicky je jim znění návrhu zákona blízké. "Jen žádné rychlé změny, jen žádné oslabování molochů" to jsou postupy, které členům této strany připadají správné. Výjimky se však vyskytly i v ČSSD a já pevně věřím, že i tam se objeví poslanci, kteří dají přednost skutečně liberálnímu prostředí. V ODS je situace komplikovanější, protože tam probíhá střet o to, zda má mít přednost opoziční smlouva nebo liberální přesvědčení. Jako již vícekrát tento stav komplikuje snahy o rychlejší liberalizaci tuzemského prostředí.
Jak se podle vás projeví případné přijetí zákona v této podobě?
Dopad zákona, bude-li přijat v současné podobě bude dvojí. Za prvé se zde neotevře konkurenční prostředí, což se projeví negativním dopadem na ekonomiku. Oddálí se tím opět její nastartování, k němuž konec monopolu přispěl v ostatních zemích.
Za druhé to bude signál, že v naší zemi dále vítězí monopoly, že necítíme potřebu liberalizace našich trhů. Samozřejmě to bude mít i negativní dopady vůči EU, která se již dnes netají svým nesouhlasem s návrhem zákona.
Nejde však o Evropskou unii. Jde především o nás. Především nám samým by liberalizace prostředí prospěla. Máme šanci být v prvním vagónu, když již ne přímo na lokomotivě. Místo toho, v případě přijetí vládního návrhu, se budeme zase chytat posledního nárazníku...
Děkuji za rozhovor.
V souvislosti se zájmem o postoje poslanců jsme se dozvěděli několik zajímavých názorů, které kolují mezi zákonodárci. Pravděpodobně nejzávažnějším principiálním pomýlením je názor, že faktická liberalizace je v zájmu konkurentů Českého Telecomu a proto by její náklady měli zaplatit. Nechme stranou, že budoucí konkurenti tuto myšlenku v zásadě neodmítají.
Rozvoj telekomunikací, který bezesporu faktická liberalizace podpoří a urychlí, je v zájmu celé země. Proto by vláda i poslanci měli překážky pro vznik konkurenčního prostředí odstraňovat, nikoli vytvářet nové a nové. Mimo veškerou pochybnost je právě znění nového telekomunikačního zákona právě takovou překážkou.
Konkurenti Telecomu se nijak nepodíleli na vzniku monopolu a proto je jen těžko obhajitelné, chtít po nich finanční spoluúčast zavedení podmínek umožňujících konkurenci.
Telekomunikační společnosti, které zde budou podnikat, budou zaměstnávat zdejší obyvatele, budou rozvíjet telekomunikační infrastrukturu, budou zde platit daně, budou dalším našim firmám přinášet nové možnosti, zprostředkované telekomunikacemi a jsou dokonce ochotny podílet se na nákladech spojených se vznikem konkurenčního prostředí. Je to snad málo?
Konkurenti Telecomu České republice pomohou. Mají za to být ještě dále postiženi?
Dalším zajímavým názorem je, že skutečné otevření konkurenčního prostředí sníží cenu našeho dominantního operátora, snad i o 10 mld. korun. Již dříve jsme psali, že tento pohled má snad opodstatnění v krátkodobém výhledu, ovšem ve střednědobém a dlouhodobém již tento názor oporu nenachází. Na jedné straně stojí možná vyšší zisk z prodeje Telecomu, na straně druhé prodloužení neliberálního stavu, nižší příjmy rozpočtu od ostatních telekomunikačních firem, menší množství zaměstnanců těchto společností o které se stát nemusí starat a vyplácet jim třeba sociální dávky.
Nejvíce zarážející je zde přístup zákonodárců zvolených za ODS. Berou vážně nepřesvědčivé argumenty Telecomu a navíc souhlasí s přístupem ČSSD, čímž v tomto případě zcela popírají principy, které má jejich strana ve vínku.
Nemůžeme zapomenout ani na tvrzení, že pro faktickou liberalizaci je potřeba dokončit digitalizaci sítě Českého Telecomu (nyní cca 80%). Pokud by to mělo být do 1.1.2001, znamenalo by to další zvýšení investic ze strany Telecomu. Napadlo někdy předkladatele a podpůrce zákona, že lidé snáz pochopí, že nové možnosti k nim musí dojít s digitalizací? Napadlo je, že postup digitalizace lze chápat snadněji než plošné a zbytečné odložení služby, která přinese konkurenci a snížení cen?
Proč by nemohla volba operátora být dostupná zatím jen tam, kde to síť dovoluje?
Je to bída, dámy a pánové. Naštěstí se řada komunikačních potřeb běžných lidí dá vyřešit mobilními telefony. Tam již konkurence funguje.
