Pochlubit se přitom může i malou vojenskou ústřednou, která dříve sloužila krajskému úřadu, nebo telefonní budkou z 50. až 60. let minulého století. Většina telefonů je navíc plně funkční.
Telefony začal lékař Lubomír Nečas sbírat před 15 lety, když mu přišli do ordinace vyměnit jeho starý telefon s otáčivým ciferníkem za modernější tlačítkový. "Jenže to byla taková krabice. Ten vytáčivý se mi líbil mnohem víc, tak jsem se rozhodl, že si ho nechám. Postupně k tomu přibývaly další a další," řekl ČTK.
Za nejpěknější telefony považuje ty nejstarší, které už dávno nesplňují parametry moderní komunikace. Jde o velmi těžké přístroje z 20. a 30. let minulého století. Za nejzajímavější pak ty, jež patřily někomu významnému.
Sběratel se tak může chlubit třeba telefonem, který sice vzhledově není nijak zvláštní, ale na stole jej prý měl bulharský komunistický vládce Todor Christov Živkov.
Jiný exponát zase získal od policisty, který sloužil v Bagdádu. "Mám také přístroje z Číny, Libanonu, Brazílie. Ty jsem koupil od bezdomovců přímo na ulici za zhruba deset korun," poznamenal. Z novější doby se může pyšnit i prvním typem mobilního telefonu, tedy velkou plastovou krabicí, která váží asi dva kilogramy a jejíž cena kdysi činila bezmála 100.000 korun.
Za celou dobu své sběratelské mánie se však Nečasovi nepodařilo získat kousky nejcennější, a to úplně první telefonní přístroje, které se začaly vyrábět na přelomu 19. a 20. století a byly buď celé dřevěné nebo kovové.
Plastové telefony byly k vidění až okolo roku 1920. Mírnou útěchou mu jsou dvě celodřevěná telefonní sluchátka bez přístrojů.
Vzhledem k tomu, že se jeho sbírka stále rozrůstá, musel jí vyčlenit zvláštní prostory. Některé přístroje jsou k vidění přímo v jeho ordinaci, další má uloženy ve sklepě, telefonní budku pak vystavenu na zahradě.
