|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Aliatel, Contactel - jednání skončila bez dohody; nyní musí tyto společnosti uzavřít dohodu s Českým Telecomem obsahující ceny stanovené ČTÚ
|
Kolik skutečně stojí hovor mezi pevnou a mobilní linkou? Zjistili jsme, kolik si mezi sebou účtují operátoři. Po detailní analýze zjištěných údajů můžeme prohlásit, že si účtují příliš velké částky. Výslednou cenu však platíme my, zákazníci. Přitom bychom mohli platit méně – pokud se operátoři dohodnou na nižších cenách za propojení svých sítí.
Telekomunikační operátoři by mohli snížit ceny za volání mezi mobilními a pevnými linkami. V těchto týdnech totiž probíhají jednání operátorů o propojovacích dohodách a zejména o cenách za propojení jejich sítí. Výsledkem těchto jednání budou s největší pravděpodobností nižší propojovací ceny, které by vytvořily prostor i pro snížení cen pro koncové zákazníky za volání mezi pevnými a mobilními linkami.
Operátoři sítí GSM, kteří v současnosti platí za propojení hovoru do sítě Českého Telecomu přibližně 1,85 Kč za minutu, se pochopitelně budou snažit o snížení této částky. Jako jeden z argumentů mohou použít cenové rozhodnutí vydané Českým telekomunikačním úřadem v pátek 12. ledna.
Účtovat si lze jen skutečné náklady
Cena, kterou si Český Telecom dosud účtuje za minutu hovoru z mobilní sítě do své pevné sítě, totiž obsahuje i náklady na univerzální službu. Jenže ČTÚ stanovil maximální ceny za propojení pevných telefonních sítí v místním styku na 0,66 Kč – tato cena vyjadřuje skutečné náklady a přiměřený zisk 6 %. Podle ČTÚ nelze do ceny za propojení přičítat náklady na univerzální službu – ty by měly být hrazeny ze zvláštního fondu. Zatím však není jasné, kdy bude tento fond zřízen, jakým způsobem bude fungovat a odkud bude financován – čeká se totiž na vyhlášku Ministerstva dopravy a spojů, bez které nemůže být fond univerzální služby zřízen.
Český Telecom sice může namítnout, že cenové rozhodnutí ČTÚ platí pouze pro propojení veřejných pevných telekomunikačních sítí, nicméně nelze popřít fakt, že takto stanovené ceny vycházejí ze skutečných nákladů. A náklady na připojení mobilní telekomunikační sítě jsou stejné jako u pevných sítí.
Telekomunikační zákon jasně vyžaduje, aby propojovací dohody nebyly diskriminující – všichni operátoři by měli mít možnost dohodnout se na stejných podmínkách. Je proto logické, že za připojení k jakékoliv pevné telekomunikační síti – tedy nejen k té Českého Telecomu – by měli mobilní operátoři platit podobné poplatky jako ostatní telekomunikační společnosti.
Kde nepomůže regulátor, tam musí nastoupit konkurence
Ještě pádnějším argumentem pro snížení poplatků za připojení je však nastupující konkurence. Pokud by totiž Český Telecom trval na propojovacích poplatcích ve výši okolo dvou korun, jako činí dosud, mohli by pro hovory do sítě Českého Telecomu mobilní operátoři využívat i sítí alternativních operátorů pevných sítí. Ti totiž budou za místní hovor platit Českému Telecomu nejvýše 0,66 Kč. I kdyby mobilní operátoři platili za připojení k sítím alternativních operátorů celou korunu (a za pouhý tranzit hovoru přes síť se platí menší částky než za hovor ukončený v této síti), stále se jim – z cenového hlediska – vyplatí použít toto komplikovanější řešení.
V praxi by to vypadalo tak, že hovor například ze sítě Paegas by byl přenesen nejdříve do sítě Aliatelu. Sítí Aliatelu by byl hovor přenesen až do propojovacího bodu Aliatelu a Českého Telecomu. Za tuto část přenosu by Paegas zaplatil částku v řádu desítek haléřů. Podle nám dostupných informací platí EuroTel Českému Telecomu za přenos hovoru pevnou sítí do jiné mobilní sítě nejvýše 0,54 Kč – a ceny alternativních operátorů budou podobné. V propojovacím bodu Aliatelu a Českého Telecomu by pak byl náš hovor předán do pevné sítě za částku 0,66 Kč. I kdyby přenos sítí Aliatelu byl dražší, zaplatil by za tento hovor Paegas částku nejvýše 1,50 Kč (pravděpodobněji však mnohem méně). A to je přibližně o čtvrtinu méně než při přímém propojení s Českým Telecomem.
Tento způsob směrování hovorů do sítě Českého Telecomu je samozřejmě technicky složitější a i z obchodního hlediska komplikovanější než přímé propojení sítí. Jenže i tento vliv konkurenčního prostředí lze použít při tlaku na nižší ceny za připojení k pevné síti Českého Telecomu.
Opravdu jsou náklady na hovor v mobilní síti tak vysoké?
Jestliže jsou však ceny požadované Českým Telecomem za propojení se svou sítí považovány za příliš vysoké, potom lze ceny požadované operátory GSM za připojení ke svým sítím označit za astronomické. Čeští mobilní operátoři totiž za minutu hovoru z pevné sítě na mobilní telefon požadují od Českého Telecomu částky okolo 7,50 Kč. Právě tyto vysoké ceny za propojení jsou příčinou toho, že hovor z pevné linky na mobil stojí 10 korun.
Tyto propojovací ceny jsou však podobné obvyklým cenám za připojení k mobilní síti, které si účtují operátoři GSM ve státech Evropské unie. Pokud by tedy při jednání o propojovacích dohodách byla při stanovení cen použita metoda srovnání, asi by ke snížení cen za propojení k mobilním sítím nedošlo.
Kdyby se však při jednání o propojovacích dohodách použila metoda plně alokovaných nákladů, operátoři sítí GSM by museli nabídnout nižší ceny za připojení ke svým sítím, než vyžadují dosud. Potom by mohl Český Telecom snížit ceny za volání na mobilní telefony a klesly by i ceny za volání mezi sítěmi GSM.
Náklady na hovor v síti GSM jsou několikanásobně vyšší než v případě pevných sítí. Pevná telekomunikační síť už z volaného telefonního čísla pozná, kde se nachází volaný účastník. A proto je také ihned jasné, přes které ústředny k němu bude hovor směrován. Znalosti polohy volané pevné stanice využívají i mobilní operátoři – k pevné síti jsou fyzicky připojeni na více místech. Samotný hovor pak směrují na přípojný bod té tranzitní ústředny Českého Telecomu, ke které je připojena i část sítě s volaným účastníkem. Ušetří tak za náklady na tranzit hovoru mezi ústřednami, za které by museli Českému Telecomu zaplatit.
Konkrétně je třeba mobilní síť Paegas připojena k síti Českého Telecomu v Praze i Brně (a samozřejmě i jiných městech). Když třeba Petr, který se nachází s mobilem v Benešově, chce volat Lence, která má pouze pevnou linku a bydlí v Brně, přenáší jeho hovor mobilní síť po svých linkách až do Brna. Tam je teprve hovor přenesen do sítě Českého Telecomu. Přenos hovoru ve vlastní síti stojí Paegas vždy méně než předání tohoto hovoru do sítě Českého Telecomu. Kdyby totiž byl hovor předán už v Praze, platil by Paegas za tranzitní hovor. Když hovor předá až v Brně, platí pouze cenu za místní hovor. Takto může Paegas postupovat právě proto, že ví, ke které tranzitní ústředně Českého Telecomu je připojeno telefonní číslo začínající 02 a která ústředna má na starosti oblast s předčíslím 05.
Údaje o nákladech na hovor v mobilních sítí chybí
Protože síť GSM v okamžiku sestavování hovoru neví, kde se volaný účastník nachází, musí jej nejdříve najít. Proto se nemůže Český Telecom při hledání konkrétního účastníka připojit do konkrétní části sítě GSM, jako to dělají mobilní operátoři u opačných hovorů.
Samotný rádiový přenos mezi základnou stanicí a mobilním telefonem je navíc dražší než přenos na stejnou vzdálenost po pevné lince. Operátor sítě GSM také musí některé části své sítě (především ústředny a páteřní linky) záměrně předimenzovat – nemůže totiž tušit, kde se v jednom okamžiku pokusí volat větší množství lidí, případně do kterých míst bude nárazově směrováno více hovorů.
Všechny tyto vlastnosti mobilních sítí si vyžadují mnohem větší investiční i provozní náklady než v případě budování a provozu pevných telefonních sítí. Také proto jsou vyšší poplatky za připojení k mobilní síti oprávněné. Bohužel však nejsou veřejně dostupné žádné údaje, ze kterých by se dalo usoudit, zda současné propojovací poplatky odpovídají skutečným nákladům, nebo je několikanásobně převyšují.
Stane se konkurence garantem nižších cen?
Vysoké propojovací poplatky za volání mezi pevnými a mobilními sítěmi jsou výhodné pro obě strany – pro operátory síti GSM i pro operátory pevných sítí. Jedinou skupinou, která má právo být se současným stavem nespokojená, jsou zákazníci. Ti však tyto ceny v současnosti nemůžou ovlivnit vůbec, nebo jen velmi málo.
Obrázek o tom, kolik vydělávají mobilní operátoři na hovorech do pevné sítě Českého Telecomu, si můžete udělat sami. Protože operátory sítí GSM a Český Telecom čekají v následujících týdnech jednání o propojení (Český Telecom už v souladu s telekomunikačním zákonem požádal EuroTel a RadioMobil, ať předloží svou nabídku), nezbývá než věřit, že ceny za propojování se sníží. Se současnými cenami totiž není spokojen žádný telekomunikační operátor. A trpělivost dochází také zákazníkům, kteří mají stále oprávněnější dojem, že si z nich operátoři pevných i mobilních sítí dělají za nečinného přihlížení státních institucí dojnou krávu.
