Mobilní síť Koryolink funguje v Severní Koreji již dva roky. Lidem žijícím v nejpřísnějším režimu současnosti poskytuje vedle klasických služeb třeba i technologii 3G.
Pokud si na telefon Severokorejec našetří, omezují ho nejrůznější pravidla. Nesmí například telefonovat do zahraničí a dokonce ani mimo město, ve kterém žije. Mobilní sítě navíc nejsou dostupné ve městech poblíž jihokorejské hranice.
A právě těmto a mnoha dalším restrikcím budou vyhovovat smartphony, které si na míru objednala severokorejská vláda. Operační systém v každém telefonu je vytvořený tak, aby splňoval všechny podmínky severokorejského režimu. Uživatel se k zakázaným službám prostě vůbec nedostane.
"Každý den vyrobíme více než stovku výkonných telefonů," pochlubila se v severokorejském listu firma Checom, jejíž továrny na elektroniku jsou umístěny přímo v metropoli Pchjongjangu.
Mobil není pro každého Severokorejce
Takzvaný "boom" mobilů provází komunistickou KLDR už od prosince 2008, kdy tamní vláda povolila jejich používání. Ačkoliv síť pokrývá více než polovinu populace, telefon si nemůže dovolit každý. Většina obyvatel trpí hladem a žije pod hranicí bídy.
Lidé musí za aktivaci nové SIM karty zaplatit částku ekvivalentní 250 americkým dolarům, tedy v přepočtu přibližně pět tisíc korun. Na to ovšem většina obyvatel spoří měsíce.
Na síť v KLDR dohlíží Egypt
Mobilní síť Koryolink vlastní egyptská společnost Orascom Telecom. Je to vůbec první zahraniční telekomunikační společnost, která kdy v historii směla do KLDR investovat. Ke konci loňského roku v komunistické zemi dokonce spustila svou 3G síť.
Po třech měsících existence sítě vlastnilo mobil šest tisíc Severokorejců, po roce zhruba 70 tisíc lidí. V současnosti využívá služby Koryolinku přibližně 125 tisíc lidí.
tisknout 
Bulharsko, Nesebar
Rakousko, Korutany
