Kdysi o mobilech platilo „čím menší, tím lepší“. Dnes je tomu přesně naopak...

Kdysi o mobilech platilo „čím menší, tím lepší“. Dnes je tomu přesně naopak (ilustrační foto) | foto: Profimedia.cz

Kolibří rozměry a muší váha bývaly symbolem prestiže. Dnes je vše jinak

  • 51
Zatímco dnes se výrobci předhánějí v mobilech s co největším displejem, ještě před pár lety bojovali na druhé straně barikády. Miniaturizace mobilních telefonů tehdy jejich rozměry snížila na minimum. Rekordmanem zůstává patrně Ericsson T66 s 59 gramy, který by se na plochu dnešních průměrných mobilů vešel téměř čtyřikrát.

Píše se rok 1990, na trh vstupuje první operátor Eurotel (toho se mimochodem možná ještě dočkáme) a po startu se sítí NMT po čase nabízí ultramoderní GSM přístroje Dancall či Motorola D160. Tyto mobily, v pozdější době familiárně nazývané „cihlami“, odrážely úspěch lidí v překotné porevoluční době. Pořizovali si je podnikatelé jako symbol společenské prestiže, což se ostatně částečně dochovalo dodnes.

Stále je totiž poměrně běžné, že se lidé poměřují podle toho, kdo má lepší mobil. Ať nám to přijde jakkoli absurdní, právě tato lidská vlastnost krmí celý průmysl spotřební elektroniky. Výrobci se předhánějí v tom, kdo na trh uvede lepší a vybavenější přístroj, lidé zase v tom, kdo na něj má, či ho bude mít dříve.

U mobilů to platí dvojnásob. Procento technických nadšenců mezi uživateli vrcholných modelů se postupně snižuje: zatímco v raných letech mobilní komunikace bylo fajnšmekrů mnoho, dnes je mobil hlavně módní záležitostí.

Nesmyslné závody v miniaturizaci

A zatímco dnes platí nepsané pravidlo „čím větší displej, tím lepší mobil“, bývaly doby, kdy to bylo naopak. Na přelomu tisíciletí se totiž na trh draly menší a menší modely, dostávaly nové a nové funkce. Nejdřív se začalo ztenčovat, což se děje i nyní u chytrých telefonů. Vzpomeňme na takové legendy jako Ericsson R320 (či R520) či Nokii 6310(i). To byly ve své době manažerské modly, s nimiž jste mohli „machrovat“ ve škole i na jednání.

Svými rozměry a hmotností, Li-Pol bateriemi a funkční výbavou totiž přesně zapadaly do představ tehdejšího managementu. Nabízely synchronizaci, kvalitní PIM funkce (kalendář, e-mailový klient a podobně) a navrch vám kapsu u saka neutrhly. Zatímco Ericsson lpěl na anténě, Nokia dávala na odiv její absenci. Ve své době byly zastánci obou modelů na ostří nože podobně jako dnes zástupci Androidu (Googlu) a iOS (Applu).

Dobový propagační materiál pro model Nokia 6310
Dobový propagační materiál pro model Nokia 6310
Dobový propagační materiál pro model Nokia 6310

Dobový propagační materiál jednoho z legendárních modelů finské Nokie, manažerské 6310

Když už nebylo kde brát v pase, rozhodli se výrobci osekávat další rozměry. U Nokie proslula malými rozměry zejména její osmičková řada, která kromě exkluzivních modelů (8810, 8910 či později krásná 8800) nabídla dostupnější umírněnou manažerku 8210 či rozdováděnou 8310. U mas pak zabodoval Siemens svým na tehdejší poměry velmi střídmým modelem C25 a později i prvním telefonem s MP3 přehrávačem, legendou SL45i.

Ericsson kontroval kusy jako manažerskou legendou T39 a dokonal to již zmíněným modelem T66, který se na trh dostal těsně před spojením značky se Sony. U tohoto modelu se chvíli zdržme. Jeho rozměry jsou totiž i v dnešním porovnání s různými no-name výrobci miniaturních hloupých mobilů opravdu udivující: 92 × 40 × 18 mm. Byl to také vůbec nejlehčí telefon na trhu, bez SIM měl jen 59 gramů, s kartou pak o tři více.

Většinu ze zmíněných mobilů jste s přehledem strčili i do oné záhadné páté miniaturní kapsy u džín. Ať už kdysi sloužila k uložení kapesních hodinek, kondomů či žvýkaček, s příchodem minimobilů dostala nový, moderní smysl.

A pak přišly fotoaparáty...

Honba za co nejmenším a nejlehčím mobilem světa pak na čas ustala. Přišel totiž nový prodejní argument v podobě barevného displeje. Zprvu přitom nedával příliš smysl, dostávaly ho hlavně manažerské mobily (vůbec prvním byl zřejmě Siemens S10 a jeho miniaturizovaný pozdější nástupce S25, tyto „barevné“ displeje však uměly zobrazit jen tři barvy). Výrobci jej obhajovali hlavně nově rodící se službou, multimediálními zprávami (MMS).

Jenže ouha. Jak do mobilu dostat obrázky, které by pak lidé sdíleli? Je třeba si uvědomit, že internet v mobilu byl v plenkách, neskutečně drahý a stále ještě spíše v podobě dnes již zapomenutého W@Pu. Vrcholem multimedií v mobilu byly do té doby snad jen obrázková loga u nokií a některých ericssonů a siemensů či polyfonní vyzváněcí melodie. Dostat tehdy do mobilu „empétrojku“ byla práce hodná počítačově zběhlého člověka na půl dne. Kvůli omezené paměti jste jich navíc do telefonu dostali jen pár.

Právě MMS tak zavdaly novému trendu: fotoaparátu v mobilu. U prvních přístrojů se skutečně plnohodnotným barevným displejem (256 barev) jako byl Ericsson T68m (později inovovaný Sony Ericsson T68i) či Siemens S55 byl fotoaparát dodáván jako připojitelné příslušenství, později už se optika fotoaparátu stěhovala přímo do těla telefonu a tím opět rozměry rostly.

Mimochodem, jedna historická zajímavost: prvním mobilem Nokie, který MMS podporoval, se stala „černobílá“ Nokia 3510. Vzpomínka na fotografie zobrazené na jednoduchém monochromatickém displeji dodnes loudí na tvářích mnoha členů redakce úsměv.

I design rozhoduje, ukázala světu Motorola

Zřejmě největší revolucí byl po nějaké době, kdy do přístrojů rok od roku přibývaly nové a nové funkce a zvyšovaly se megapixely u integrovaných fotoaparátů, příchod Motoroly V3 RAZR. Ta opět převrátila mobilní svět vzhůru nohama. Najednou bylo všem jasné, že nekonečný soupis funkcí z žádného mobilu kultovní zboží neudělá a začalo se pracovat na jejich vzhledu. Cesta této legendy na svět ovšem nebyla jednoduchá (více o „žiletce“ zde).

Motorola svým veleúspěšným modelem a jeho nejrůznějšími klony zkrátka ukázala, že i nepříliš vybavený mobil může s vypiplaným (doslova, klávesnice byla leptaná) vzhledem zaujmout masy lidí. Designové kreace poté na chvíli mobilní svět opanovaly: tu „slider“, tedy vysouvací elegán, támhle „véčko“ a tuhle zase třeba otočná vystřelovací koncepce, s níž opět přišla Motorola u svých modelů V70 a později i V80 či ojediněle i Nokia.

V roce 2003 byly smartphony zatím spíš raritou. Vedle komunikátorů Nokia a...
Nokia N90 z roku 2005 byl symbianový smartphone výrazně orientovaný na...
Motorola V80 a Nokia 7373

Ve své době byly k dispozici velmi různorodé konstrukce mobilů. Už tehdy se rozměry příliš neřešily (zleva Siemens SX1, Nokia N90, Motorola V80 vs. Nokia 7373

Fantazii se v konstrukci meze nekladly a touha po co nejmenším a nejlehčím mobilu stále častěji ustupovala stranou. Ti největší světoví operátoři jako O2 ostatně začali koketovat i se spojením v té době poměrně rozšířených PDA (kapesních počítačů) a mobilního telefonu nazvaným jako MDA. Nokia pak šla cestou chytrých telefonů s OS Symbian, který vybavila svou nástavbou S60 - prvním modelem byl vysouvák 7650. Ericsson na tom samém systému postavil zas UIQ ve svých topmodelech P800 a později P900 či P910.

S nástupem chytrých mobilů se trh opět dočkal roztodivných designových kreací, hlavně Nokia v tom byla opravdu kreativní. Na trhu si vybral téměř každý a opět se začalo „něco dít“. Telefony už uměly přehrávat MP3, začaly nabízet slot na paměťové karty, rostly schopnosti fotoaparátů a potažmo kvalita nahrávaných videí. Stále se však spoléhaly na tlačítka a ty světlé výjimky v podobě zmíněných MDA či „péčkových“ ericssonů se stále neobešly bez dotykového pera - stylusu.

Agónii přerušil až příchod iPhonu

Veletrhy spotřební elektroniky jako ten únorový v Barceloně začínaly být rok od roku nudnější. Výrobci jako by už neměli co nového nabídnout: jeden rok přišli s pěti megapixely a nějakou tou neotřelou konstrukcí, další rok zas zdobila fotoaparát osmička či optika světové značky. Byla to však jen prázdná přetahovaná bez větších inovací a jen čas od času někde z koutku výstavní haly vykoukla nějaká ta neotřelá zajímavost.

„Pidimobily“ nevymřely

Miniaturizace telefonů se fakticky dodnes nezastavila, jen už na pozadí dominujících chytrých telefonů není tak zřetelná. Na mnoha e-shopech lze sehnat telefony ukryté v hodinkách, v podobě klíčku od auta a vrcholem je zřejmě plně funkční mobil v podobě bluetooth sluchátka. Valný úspěch však tyto telefony nemají.

Ač se to mnohým lidem nelíbí, ten pravý impuls dostal trh skutečně až se slovy zakladatele Applu Steva Jobse při uvedení prvního iPhonu (o představení kultu jménem iPhone čtěte zde). Šéf Nokie, k jejímuž strmému pádu Apple velkou měrou přispěl, tehdy novinku komentoval slovy, že „je to zajímavý produkt“, žádný velký úspěch mu však nevěštil. Dodnes si pamatujeme, jak se tehdy čeští zástupci značky snažili novináře přimět k tomu, aby chytré nokie začali nazývat „mikropočítači“. Na tento nový výraz, který měl lidem vetknout do mysli schopnosti takového mobilu, tehdy vsázeli vše. Jenže tak trošku zaspali.

Pravdou je, že s příchodem iPhonu obrovsky vyrostla poptávka po dotykových mobilech. Karty byly rozdány a po neúspěšných snahách renomovaných značek přišel ke slovu univerzální operační systém: Google Android. Od té doby jsou z mobilů placky a Samsung s příchodem prvního modelu Note ukázal, že od nich uživatelé už malé rozměry ani nečekají. Ba naopak...

Vyzkoušeli jsme miniaturní telefony v podobě klíčku od auta:

14. října 2013