Kdy si zvykneme na to, jak mobily mění naše chování?

Když zvoní telefon, znamená to, že ho nejspíš někdo zvedne a bude hovořit. Tato prostá událost však přináší do našich životů situace, které jsme ještě před deseti lety neznali. Jak lidé, kterým zvoní mobil, řeší potřebu ho zvednout? A jak společnost přijímá skutečnost, že je kvůli mobilu odsunuta na druhou kolej? Složitost této na první pohled banální situace potvrzují časté hádky o tom, zda je důležitější přijmout hovor, nebo se bavit s přítomným člověkem.

Na celém světě se ve spojitosti s mobilními telefony zažilo několik frází, které při hovoru tak často opakujeme. Zvláště v úvodu telefonátu se objevují oblíbené vysvětlující věty jako “v autobusu”, “na ulici”, “ vpráci”. Mobily totiž vnesly do telefonického hovoru nový prvek, otázku “Kde jsi?”. Ve zvuku dnešního města má dnes své nepřslechnutelné místo i mobil a jeho uživatel. Na chování lidí používajících mobilní telefon si musíme zvykat. Někdy to není jednoduché. Jak to vidí psycholožka Sadie Plantová, která se totuto problematikou pečlivě zabývá?

Zvony zvoní, nervy pracují

Ze zvonění mobilních telefonů se stává elektronický ptačí zpěv. Je všudypřítomný a tolik různorodý jako zvuky lesa. Skuteční ptáci, kteří bojují o své místo na slunci, se musí přizpůsobit. Objevují se případy, kdy městští zpěvní ptáci napodobují zvonění mobilních telefonů. Někteří lidé zase dokáží tyto zvuky různě využít - například v hudbě. Přesto je však zatím nejpočetnější tábor těch, kterým neustálá přítomnost elektronického vyzvánění vadí.

Podle doktora Marshalla McLuhana je to do značné míry zaviněno tím, že člověk má nutkání zvednout všechny telefony, které slyší. Přestože jde o úplně jiné zvonění, než je to vaše, v prvním momentě se vaše ruka přeci jen pohne směrem k telefonu. Protože mobily teď zvoní každou chvíli, ruší často ostatní v rozhovoru nebo jiné práci. Prvotní touha sáhnout po telefonu odvede snadno pozornopst i toho nejsoustředěnejšího člověka.

Zvedni mě, zvedni mě!

Jeden člověk však onen zvonící mobil zvednout musí - nebo by alespoň měl. A v tu chvíli přichází na řadu schopnost, které se musela během deseti let naučit populace celé Evropy, Ameriky, Austrálie a poloviny Asie - mobilní chování. Nejde přitom jen o to, jak jedná člověk přijímající hovor, ale také o reakce jeho okolí.

Nutnost nebo touha zvednout zvonící telefon je důvodem, proč může i vibrující telefon naprosto narušit konverzaci z očí do očí. Lidí mají chuť se omlouvat a otáčet zády k ostatním, aby přijali hovor. A ostatní to buď přejdou, nebo ne.

Co s příchozím hovorem?

Lidé v podstatě řeší potřebu přijmout hovor třemi různými způsoby:

Odchod - Omluvíte se a bez dalšího zdržování se vytratíte do soukromí, kde telefonát přijmete a vyřešíte. Ideální v případě, že máte jeden hovor za hodinu. Jinak se moc naběháte a lidi, se kterými mluvíte osobně, vám brzy naznačí, že už se nemusíte vracet.

Uzavření - Zůstanete na místě, ale oprostíte se od vlivů okolí a nerušeně hovor vyřídíte. Bohužel při tom může naopak on často rušit své okolí, což nakonec povede k tomu, že budete proti své vůli donucen použít strategii Odchodu.

Vytrvání - Telefonát přijmete a pokusíte se ho vyřídit tak, abyste pokud možno co nejméně přerušili činnost, kterou právě děláte. Pokud to dokážete efektivně, klobouk dolů. Pokud ne, naštvete lidi okolo i na telefonu - všichni totiž budou mít dojem, že je vlastně nevnímáte.

Někdo ti volá? No a co?

Reakce okolí na příchozí telefonát se také značně liší. V uzavřených skupinách lidí, kteří se dobře znají a často se scházejí, lze vypozorovat společný postoj k tomu, jak reagovat na příchozí hovor. Jednou z variant je otevřená nechuť překřikovat člověka, který mluví do telefonu. Skupina počítá s tím, že příjemce hovoru se otočí nebo poodejde, aby nerušil ostatní. Tímto způsobem se ze členů takových skupin stávají pravověrní Odchodáři.

Pravý opak tvoří skupiny, kde je mobil vlastně jejich součástí. Často lze tento typ chování poznat již podle toho, že telefon nikdo neukrývá, všechny přístroje leží na stole, takže každý vidí, když mobil zvoní a často i kdo volá. Není vůbec výjimkou, že člověk volající někomu z této skupiny je vlastně zatažen do společného hovoru. Toto chování je možné nejčastěji sledovat u teenagerů, kteří si na úzkou vazbu s mobilem velmi dobře navykli.

Stačí trocha slušnosti

Konflikty, které může příchozí hovor vyvolat, se objeví snadno, ale ještě snadněji je možné se jim vyhnout. Stačí si trochu všímat, jak lidé okolo reagují na vaše příchozí hovory, a podle toho reagovat. Stejně tak, pokud vás někdo ruší, nebo přímo znervózňuje svými telefonickými zvyky, řekněte mu to slušně. Poslat ho i s mobilem do háje můžete až potom, když vaši poznámku nepřijme. Jen si dejte pozor, abyste to nepřehnali jako jeden německý obchodník v roce 1998, kterého jeho přítel zbil proto, že nebyl ochoten přijmout základní pravidla slušnosti a jít křičet do telefonu někde v soukromí.