Redakce úvodem: Tuto rubriku zavádíme jako malý pokus (již podruhé) - a její jméno Kacířské eseje nenechává na pochybách o jejím určení. Témata distkutabilní, témata ožehavá, to vše z pera a klávesnice odborníka na slovo vzatého, našeho externího redaktora PhDr. Martina Křivky. Ma dokreslení: Martin Křivka (akademické tituly se na Mobil serveru nikdy moc neujaly) přednáší psychologii na Universitaet Aachen, SRN. Jeho specializací je psychologie korporativních vztahů a psycho-sociologie elektronických médií - obě dvě oblasti také pojímá jako přednáčkový cyklus, z něhož již několikrát přinesl úryvky na momentálně rekonstruovaném serveru AdBanner. Doufáme, že i pohled "z druhé strany" čili Jennseitsansicht může být zajímavým a zejména podnětným pro diskuse...
Moje poslední a zároveň první Kacířské eseje se setkaly s převelkým ohlasem - dokonce s tak velkým, že jsem si ještě nestačil pročíst všechny ohlasy. Jak jsme předeslali, Kacířské eseje nebudou nic pravidelného - solidní téma si z prstu nevycucám a Eseje by se měly přeci jenom vyznačovat větší řízností a hledáním ostrých hran.
Dva měsíce jsem pobýval ve Státech a pracoval jsem na studii, kterou mi uložila americká vláda (nejenom mně) - a téma, které mi bylo zadáno ke zpracování, nyní rozeberu i pro českého čtenáře. Ponejprv zdůrazním, že tento text nemá co do činění se samotným vlastním textem studie - budu více implikovat a zjednodušovat, méně vysvětlovat a rozepisovat se. Tento text jsem plodil během jízdy vlakem do Cách, zatímco na zmíněnou studii Internet jako katalyzátor změn nazírání na svět jsem měl půldruhého měsíce. Porovnávat vládní odměnu se soukromým českým podnikatelským sektorem raději nebudu...
Patrně jste zaregistrovali, že změny společenského charakteru s sebou nesou i změny charakteru religio-filosofického. Tak, jak padaly jednotlivé státy antického světa, měnilo se nazírání na svět a pojetí morálky jejich obyvatel. Zatímco antika milovala sílu v její kulturnosti a spanilosti, nastupující barbarská království si libovala v síle hrubé a vším, co ji doprovázelo. Zatímco antika cenila nikoliv zuby, ale kréda pěvců a kustódů, poslední století světovlády Říma provázely hospodské odrhovačky. Zatímco germánům nečinil problémy sexuální styk, křesťanství jím opovrhovalo. Každá doba měla svoje - a změna vnějších podmínek přinesla i změnu nazírání na morálku.
Nyní se patrně domníváme, že žijeme v době stabilizované. Nebudu poukazovat na dvě světové války ani na válečné konflikty, které nám zuří za humny dodneška. Poukážu na něco jiného - na to, co si nyní čtete. Na internet. Internet vstupuje do našich životů, mění navyklé stereotypy a postupy stejně brutálně, jako germáni a hunové ve světě antiky. A je stejně neodbytný - neutečete mu.
Internet přináší globalizaci v její nejčistší podobě. Z Prahy do New Yorku je to tak daleko, jak je rychlý váš provider - stejně rychle můžete kontaktovat svého kamaráda v Hostivaři, jako neznámého člověka v Seattlu. Toliko poznatek první.
Zároveň s poznatkem prvním se dostáváme k tomu, jak je internet jednoduché používat - i malé děcko si zde může a nezřídka umí zřídit www stránky a na nich dávat v plen svoje myšlenky a názory. Zatímco dříve mohli veřejně svoje názory presentovat jen uznávaní publicisté, kteří by se neodvážili nikdy napsat, že Clinton je úchylné prase, na stránkách "nových publicistů" najdete takováto tvrzení zhusta.
Také se stále více množí servery, které za článek renomovaného autora umožňují napsat vlastní názor čtenáře - podobně to ostatně nacházíme i v některých článcích na Mobil serveru. Zatímco doposud byl redaktor novin osobou v podstatě nedotknutelnou, na internetu dostávají i renomovaní autoři co proto. Chcete příklady? Ondřeje Neffa sprostě napadají lidé na jiných serverech (vzpomínám si na příklad serveru Jaydee), Ivana Straku parafrázuje kdosi dokonce na Světě namodro pod pseudonymem Antigentleman - a to hovadinami prvního stupně - a co si vyslechl Patrick Zandl na stránkách vlastního serveru za článek o warezu patrně nemusím připomínát.
A tak jsme se dostali k problému číslo dvě: internet způsobuje odumírání přirozené autority - internetovým příspěvkem se to Ondřeji Neffovi nebo Patricku Zandlovi vynadá do kreténů podstatně snadněji, než osobně. Destruující na tom přitom není jen to, že se najde někdo, kdo jest nespokojen - to je dokonce logické - destruující přitom je především to, že názor takového člověka může být na internetu stejně explicitně vyjádřen, jako názor autority - může být připojen v diskusním fóru za článkem nebo dokonce na jiném, konkurenčním serveru. Tím se ovšem nerodí nová autorita, nový mravokárce a zářný příklad, ale dochází k erozi autorit stávajících - ostatní čtenáři implicitně vidí, že autorita je napadnutelná a napadnuta. Lhostejno, zda právem či neprávem - tohle se prostě na stránkách novin stává jen velmi výjimečně. Na internetu běžně.
A zde vidím úlohu, kterou internet sehraje ve změně společnosti. Zatímco tištěná média více kladou důraz na polemiku, internet se stává nástrojem přesvědčování. Pokud se někomu nelíbí nějaký server nebo názor, má oproti tisku šanci vyjádřit se - založit vlastní server, napsat článek do jiného plátku. Má šanci na detailech, které autorita nutně nepovažovala za vhodné rozebírat tvrdit, že autorita je bezcenná a směšná. Má šanci zasít sémě sporu - internet snese všechno. Preselekce v tištěných médiích toto nedovoluje.
K čemu to všechno povede? K zjednodušování, k segregaci, k vytváření hraničních postojů a ke snížení schopnosti reflexe druhých. Internet se může takto stát postupně místem, kde se budeme vyjadřovat a kde se přestaneme poslouchat. Od ztráty reflexe, naslouchání druhým, jde přímá cesta k totalitě: proč bychom volili vládu, když já to vím nejlépe.
Samozřejmě, toto riziko neplatí pro každého. Jsou lidé inteligentní, kteří nepodléhají klamu, že jsou řediteli zeměkoule. Jsou tací, kteří jsou o tom bytostně přesvědčeni - ale největším problémem se toto stane pro novou generaci, která již neuvidí alternativu. Tu ztráta schopnosti naslouchat pohltí - zatím jsou kyberklany, skupinky lidí stýkající se výhradně v kybeprostoru, relativně výjimečné. Jejich četnost se se snižujícím se věkem uživatelů internetu zvyšuje -a to je alarmující. U některých jedinců se v patologicky exaltovaném stádiu projevuje frustrace z reálného světa, pocit odcizení.
Internet má před sebou alarmující úkol - tomuto riziku se vyhnout. Pokud se tak nestane, bude internet sice nikoliv přímým původcem, ale rozhodně katalyzátorem dalšího úpadku civilizace; tentokráte však citelnějšího, než jakým bylo zhroucení ntického světa.
Myslíte si, že vás straším? Čtyři desetiletí jsou reálná doba, kdy se začnou projevovat a být patrné sociologické změny.
Omlouvám se za zevšeobecnění i malou hloubku ponoření se do problému. Pokud americká vláda materiály na nichž jsme pracovali uvolní k publikaci, přeložím je do češtiny, jelikož je považuji za zásadní. Do té doby se musíte spokojit se sumarizací výsledků, kterou jsem byl ochoten učinit za Tangerovu pětisetkorunu.
