Nástup do čela českého Vodafonu přichází pro Jiřího Báču v dramatické době(více o nástupu se dočtete zde). Politici tlačí na operátory, aby klesly ceny za volání a data (více zde). Báča si však nestěžuje. Je to podle něj příležitost ukázat na hlubší problémy v českých telekomunikacích.
Kolem mobilních operátorů se v posledních týdnech strhla pěkná mela. Co se podle vás na trhu děje?
Neřekl bych, že se něco děje na trhu, spíš v oblasti politiky. Jsme svědky silně paušalizujících až populistických vyjádření určité části našich politiků, kteří našli své volební téma. Na trhu se bohužel zas tak moc neděje. Přestože to pro nás vypadá jako nepříjemná situace, tak za Vodafone mohu říct, že my jsme svým způsobem velmi rádi, že se tento politický balonek chytl. Několik let poukazujeme na zásadní problém konkurenceschopnosti českých telekomunikací, na výrazný strukturální problém v oblasti digitalizace Česka a tím i na problém struktury naší ekonomiky. Pouze v Česku se dějí věci, jako je bezprecedentní sdílení sítí mezi dvěma největšími operátory, diskriminační ceny za příděl kmitočtů. Stát tyto problémy však neřeší. Opakovaně jsme chodili za představiteli vlády i za regulátory a říkali jsme jim, že je tu něco, co je třeba řešit, že se tu dějí věci, které se dít nesmějí, protože to omezuje konkurenci a konkurenceschopnost. Proto jsme rádi, že se ten problém ukázal, i když se někdo snaží jeho řešení směrovat jinam.
Jak vypadají vaše aktivity?
Minulý týden jsme se potkali mimo jiné s předsedou vlády a tam jsme problémy znovu artikulovali. Budeme v tom velmi intenzivně pokračovat.
Předseda vlády ovšem i nadále mluví tak, jako by ne úplně přesně chápal, co se na trhu děje. Měla schůzka nějaký smysl?
Jasně jsme řekli, co je skutečnou příčinou současné situace na trhu. Říkám upřímně, že trh skutečně není úplně konkurenční. Došlo k tomu, že dva největší mobilní operátoři spojili sítě a mají 75 procent na trhu. K takovému spojení nedošlo nikde jinde v Evropě. Nikde nebylo možné, aby se jednička a dvojka v takovém rozsahu spojily a rozdělily si zemi na dvě části a společně též využívaly optické sítě. Stát nejenže nekoná, ale jen tiše přihlíží. Došlo to tak daleko, že problém vyšetřuje Evropská komise, což upřímně vítáme. Nejsme proti sdílení sítí jako takovému, ale takové omezení konkurence jinde nevidíme. Naši dva konkurenti teď skutečně nemají důvod soutěžit, a český trh má tak místo tří operátorů v podstatě jen dva.
Nový šéf Vodafonu Jiří Báča (43) vystudoval ekonomiku a management na Masarykově univerzitě a finance na Vysoké škole finanční a správní. Dvacet let pracoval v bankách, vedl třeba českou pobočku mBank a naposledy byl členem představenstva GE Money Bank s odpovědností za komerční bankovnictví. V roce 2013 přišel do Vodafonu na pozici viceprezidenta pro péči a prodej. Řízení Vodafonu se oficiálně ujme 1. března 2017. |
Co jste ještě premiérovi říkali?
Hovořili jsme také – na mě to působilo, že to pro premiéra může být nová informace – o tom, že v roce 2004 dostal T-Mobile velkou část zdarma. To jsme se dozvěděli až v roce 2015, když O2 přišlo za regulátorem a požádalo o kompenzaci v rámci prodlužování svých přídělů. Tuto kompenzaci obdrželo při prodloužení přídělu spektra v podobě slevy 4,8 miliardy korun, což je 92 procent z ceny spektra stanovené znalcem Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ). Takže ti dva mají nejen výhodu ve sdílení sítí, ale i v nákladech na držení spektra. Proto jsme šli za regulátorem a požádali jsme o stejné zacházení. Jenže k našemu velkému překvapení nám řekl ne.
Interpretujete to jako veřejnou podporu dvou vašich konkurentů?
Řekl bych, že došlo k chybě, která se zřejmě stala v roce 2004, a regulátor ji v roce 2015 kompenzoval směrem k O2, zatímco nám vstříc nevyšel. Teď zvažujeme další kroky, jak se takové diskriminaci bránit.
Existují ještě další překážky v konkurenceschopnosti českého trhu?
Teď dochází k porovnávání s jinými evropskými zeměmi a severské země jsou nám dávány za příklad, ale když se podíváte na to, jaké náklady platíte státu jako operátor každý rok za využívání spektra, tak ve srovnání s Finskem je u nás tento poplatek desetkrát vyšší. To je další příklad, jak český stát nepodporuje rozvoj telekomunikačního trhu a digitální ekonomiky. Podíváme-li se na rozvoj optiky, tak získat v Česku stavební povolení je velice složité. Na žebříčku zemí OECD jsme na 130. místě. Finsko, které je nám dáváno za příklad, je v tomto ohledu na špici. Tam získáte povolení za dvacet dní a nemáte problém stavět optickou síť. V Česku na optické infrastruktuře sedí jeden dominantní hráč, který z nějakého důvodu neurychluje investice do optiky. A neinvestuje ani stát.
Proč je optická síť tak důležitá?
Vodafone vyzval v lednu 2015 ČTÚ k analýze optické kapacitní sítě pro mobilní základnové stanice. Bez této optické sítě se nedají přenášet rostoucí objemy dat, nedá se stavět 5G a diskuse o neomezených datech je pouze hypotetickou debatou. ČTÚ v dubnu 2016 zveřejnil studii, kterou celou věc víceméně uzavřel s tím, že mobilní operátoři nebudou až do konce roku 2020 optickou infrastrukturu potřebovat, protože objemy dat budou nízké, tedy 1 GB na chytrý telefon v roce 2020. Naši uživatelé měli průměrnou spotřebu dat v lednu tohoto roku 1,3 GB na chytrý telefon.
Na rozvoj digitálních sítí má přece stát stanovenou strategii. Jak to vypadá s jejím plněním?
Ve státní strategii Digitální Česko je napsáno, že do roku 2020 mají mít všechny domácnosti připojení k internetu o rychlosti 30 megabitů. Polovina z nich má být na 100 megabitech. Jsme v roce 2017 a už teď je jasné, že je to naprosto nereálné. Je to pohádka nebo sci-fi. Vyberte si dle osobního vkusu. Hovoří se o čtrnácti miliardách z Evropské unie na rozvoj optických sítí, ale kdybychom se opravdu chtěli dostat na deklarovanou úroveň digitální ekonomiky, potřebovali bychom více než sto miliard korun, které v tuto chvíli nikdo neinvestuje.
Vodafone mění v Česku generálního ředitele |
Jaký to podle vás bude mít vliv na českou ekonomiku?
Máme tu silný průmysl, několik silných firem schopných konkurovat mezinárodně, ale do určité míry jsme továrnou Evropy s nízkým podílem přidané hodnoty, což vytváří strukturální problém naší ekonomiky. Když se podíváte na země, které mají vysoký podíl HDP na obyvatele, jako je Hongkong, Singapur, v Evropě pak třeba Norsko, tak mají mimořádně vysoký podíl optiky připojené k domácnostem a firmám. My jsme na úplně opačném konci. To je zásadní problém z pohledu budoucí konkurenceschopnosti české ekonomiky. Nejsme žádný ekonomický tygr. Jsme jezevec, který si myslí, že je tygr. O optice se jenom mluví, ale z neznámého důvodu se vůbec nekoná. I to jsme říkali předsedovi vlády.
Jak by se teď měla k rozvoji optických sítí postavit vláda?
Začnu tím, že by měl stát vytvořit podmínky, mít jasnou vizi a strategii. To začíná maličkostmi, třeba tím, že vám stát umožní efektivně investovat. Efektivně znamená například urychlení stavebního řízení. A ti, co investují, by za to neměli být trestáni. Namísto toho slýcháme o sektorové dani a vyvádění zisků do zahraničí. Jenže sektorová daň by způsobila přesný opak. Ti, kteří investují, by investice omezili. Od 1. dubna 2013 jsme neodvedli na dividendách ani korunu do zahraničí. Naopak jsme investovali 14 miliard korun do infrastruktury a dále kmitočtů, které jsme si koupili od státu. Takže veškerý zisk jsme investovali doma a ještě jsme požádali o další peníze naši mateřskou společnost, od které jsme si vzali úvěr. A to nemáme v Česku žádné daňové výhody.
Jak na všechny tyto vaše výtky reagoval premiér Sobotka?
Byl tam nejen premiér, ale i dnes již dosluhující ministr průmyslu Jan Mládek, někteří poradci a náměstci ministra. Pro lidi, kteří tomu rozumějí, žádné překvapivé věci nezazněly.
Myslíte reakce politiků?
Ano. Ale nemá smysl zacházet do detailů. My jsme nabídli ochotu spolupracovat na řešení. Jsme připraveni podílet se na narovnání trhu, jsme připraveni vést debatu o digitalizaci republiky. Setkali jsme se s obecnou odpovědí a teď čekáme na reálné kroky. Zatím pokračuje série populistických vyjádření zejména některých politiků. Dokonce mám pocit, že nabírají na razanci. V tom byl minulý týden výjimečný. Stejně tak byl výjimečný tím, že přišel návrh novely zákona o elektronických komunikacích, který z mého pohledu obsahuje několik věcí v příkrém rozporu se zájmy spotřebitele. Od toho se Vodafone důrazně distancuje. Nerozumíme tomu, proč se takové věci objevily, stejně jako nerozumíme, proč stát v záležitostech, které jsem zmínil, nekoná.
Mluví se také o rozdílech v cenách pro spotřebitele a pro firemní klienty. Proč existují?
Když vezmu trh jako celek, může to být pravda, ale není to nic neobvyklého. Takto to funguje i na zahraničních trzích. U Vodafonu je to však ještě trochu jiné. V telekomunikacích existují dva základní ukazatele: průměrný výnos na SIM kartu a průměrný výnos na celý zákaznický účet. Když to zjednoduším, u firemního zákazníka, kde pracuje deset lidí, je výnos na zákazníka v tomto případě tvořen z deseti SIM karet. A my jako Vodafone máme průměrný rozdíl mezi výnosem na SIM u spotřebitele a u firmy jenom 6,7 procenta. Takže průměrné ceny spotřebitelské a firemní jsou u nás z pohledu celé báze skoro stejné. Průměrná výše výnosů na firmu je mnohonásobně vyšší než na koncového zákazníka. Když se však podíváte na naše konkurenty, neuvidíte rozdíl v řádu jednotek procent, bude to rozdíl násobný. Takže velké rozdíly v průměrných cenách mohou existovat, ale ty se netýkají Vodafonu. To jsme schopni doložit. A teď to zásadní: fungujeme nejen na výnosech, ale i na nákladech. A nákladová struktura u firemního zákazníka je jednoduchá: jeden obchodník takového zákazníka získá, jedna osoba ho má na starosti, zákazník dostane jednu elektronickou fakturu a zaplatí. Když se podíváte na spotřebitele, máme týmy kolegů v prodejnách, v call centrech, posíláme miliony faktur a často se stane, že ne všichni zaplatí. Náklady jsou nesrovnatelné.
Grahame Maher a Muriel Antonová byli nesmírně viditelnými šéfy českého Vodafonu, zatímco Balesh Sharma moc vidět nebyl. Jak moc veřejnou figurou budete vy?
Balesh Sharma je mimořádně společenský člověk, tím musím začít. A co se týká mne, určitě chci, aby byl Vodafone hodně vidět, a já se k tomu budu snažit maximálně přispět. Budu ukazovat, v čem je naše společnost jiná.
