Jedenáct přikázání ČTÚ pro tendr

Stručný výtah podmínek pro zájemce o třetí licenci

Soubor podmínek pro licenční řízení o třetího operátora si mohou stále zájemci vyzdvihnout za patřičný dvoumilionový poplatek u ČTÚ. Jelikož plné znění tohoto dokumentu nebude pro většinu z nás tolik zajímavé, připravili jsme stručný výtah podmínek respektive otázek, na něž musí zájemce o třetí licenci najít co nejvhodnější odpověď.

Celý soubor jsme pro potřeby tohoto koncentrátu rozdělili do jedenácti skupin, tedy do jedenácti přikázání ČTÚ pro letošní mobilní léto. Těchto jedenáct bodů je rozhodujících pro průchod do druhého kola výběrového řízení – pokud zájemce o třetí licenci splní všech jedenáct bodů, bude o pořadí nabídek rozhodovat nabídnutý tarif (k tomu se operátor zavazuje na dobu dvou let), na základě nabídnutého pokrytí, kvality pokrytí a signálu. Každému z těchto kritérií je přiřazeno váhové ohodnocení a součet těchto vážených ohodnocení rozhoduje o pořadí.

Znamená to, že český tendr je tendrem technicky orientovatným, o výherci nerozhoduje nabídnutá suma, jako třeba v Maďarsku, ale technická kritéria. Připomínám, že tendrových řízení o licenci známe tři základní typy:

• dražba, tedy typ finanční,
• nabídka, tedy typ technicky orientovaný (náš případ)
• loterie, tedy losování mezi zájemci splňujícími vyhlášená kriterie (především J. i S. Amerika)

Kromě těchto tří typů se používají kombinace – například metoda Výběru ze tří, tedy situace, kdy se vyberou tři technicky nejlepší nabídky a mezi nimi rozhoduje cena. V Evropě ani ve světe nepanuje shoda v tom, který systém je nejlepší, a obecně se soudí, že všechny jsou špatné a mají pro ten který účel své výhody…

Takže jedenáct základních bodů: (připomínám, že ČTÚ nebude stačit jednoslovná odpověď ANO)

1. Je schopen operátor shromáždit finanční prostředky nezbytné k zainvestování obchodního záměru?
   Jinými slovy, kdo je finančním partnerem, jak je zajištěno finanční krytí, úvěry atd.
2. Lze podle obchodního záměru splnit závazky tarifů, pokrytí a kvality?
   To znamená dotaz na obhajitelnost obchodního plánu. Pokud někdo hodlá proinvestovat obrovské sumy a nabídne velmi nízké tarify, naskýtá se logická otázka, na čem chce vydělat. Na tuto otázku tedy je nutno opovědět.
3. Růst trhu a podílu třetího operátora na tomto trhu.
   Tato otázka se váže k předchozí – nový operátor by měl dát do korelace předpokládaný nárůst trhu a předpoklad, kolik si z něj ukousne. Tím se dá poznat, zda je jeho obchodní záměr realizovatelný.
4. Lze závazek pokrytí splnit?
   Problematická otázka – bude o ní hovořeno dále.
5. Je marketingová strategie jasná a obhajitelná?
   Tedy, jak se bude nový operátor chovat na trhu a co to jemu i trhu přinese.
6. Je program kapitálových investic obhajitelný?
   Další otázka na peníze – ostatně, o peníze jde až v první řadě.
7. Jsou EBIDTA předpovědi v nabídce obhajitelné?
   I v druhé řadě jde o peníze…
8. Demonstruje nabídka dostatečnou technickou expertízu nutnou k vybudování a provozování celoplošné mobilní sítě?
   Technologická způsobilost konsorcia a jeho nabídky…
9. Demonstruje nabídka dostatečnou marketingovou expertízu pro úspěšné poskytování služeb?
10. Demonstruje nabídka dostatečnou implementační expertízu projekčního týmu definovaného v nabídce?
11. Je nabídka v souladu s Národní telekomunikační politikou vyjádřenou ve vládní resoluci č. 324/1999?

Nejdříve obecně: na definici podmínek je vidět, že ČTÚ se snažil odbourat z podmínek vše, co by znamenalo možnost zavlečení korupce a tedy nežádoucího skandálu. ČTÚ se momentálně opravdu nenachází v době, kdy by si skandál mohl dovolit – až příliš často se ve vládě uvažuje o jeho budoucím postavení a jakýkoliv skandál by mohl přispět k personálním změnám.

Kromě oněch 11 pevně definovaných podmínek, které nelze tak jednoznačně a snadno váhově ohodnotit, a patrně i proto tvoří spíše vstupní podmínku, jsou rozhodujícími kritérii matematicky snadno porovnatelné podmínky – tedy rychlost pokrytí, tarify, kvalita sítě měřená v Call dropping atd.

Zřejmě největším problémem pro vyhodnocení tedy bude rychlost pokrytí. Proč? Protože tu z velké části určuje dodavatel infrastruktury. ČTÚ přitom požaduje 60% pokrytí do června 2000, což dotázaní dodavatelé technologie považují za absurdní v případě, že nedojde k dohodě s EuroTelem a RadioMobilem o sdílení sloupů. Podle některých zdrojů RadioMobil již definoval podmínky pronájmu svých sloupů. Nicméně pro síť DCS-1800 bude sloupů potřeba více i jinde.

To všechno znamená, že nabídky operátorů budou postaveny na nabídce dodavatelů technologií, a přitom je také jasné, že si do nabídky pro ČTÚ vyberou toho nejagresivnějšího dodavatele. Bude velmi záležet na tom, zda dodavatel nepřecení svoje síly a zda nenabídne účastníkům tendru vzdušné zámky. Podobný příklad se stal nedávno v Belgii, kde pro KPN Orange jeden nejmenovaný dodavatel slíbil dodat 600 BTSek a pak byl rád, když v termínu odevzdal deset procent… Ostatně i u nás si pamatujeme na RadioMobil o Vánocích 1996 a debaty o tom, zda odebrat či neodebrat licenci – pak RadioMobil zachránil zázrak, volnost termínu a Siemens (přesně v tomto pořadí).

Tlak na pokrytí má své zastánce i odpůrce. Já osobně se řadím mezi odpůrce, vycházeje z předpokladu, že nový operátor si nebude moci dovolit se flákat s pokrytím a zaostávat za již velmi dobrou nabídkou EuroTelu a RadioMobilu, podřezal by pod sebou vlastní větev. Nevýhodu vidím v tom, že významnou část váhových bodů vyhraje ten, kdo si nejodvážněji vsadí na problematickou kartu rychlé výstavby sítě. Je přitom zřejmé, nový operátor si vždy najde mnoho záminek, jak se vyhnout odebrání licence v případě, že právě pokrytí nesplní, a že ČTÚ nebude mít ani sílu, ani "politickou vůli" licenci odebrat.

Dalším problémem je vydání frekvence 1800 MHz stávajícím operátorům "nejdříve za devět měsíců" po udělení licence třetímu operátorovi. V praxi může EuroTel a RadioMobil odstartovat síť stejně se třetím operátorem. Klíč je v tom slově "nejdříve" – EuroTel i RadioMobil si také mohou počkat déle. To je ale prvek nejasnosti a ten všem zájemcům bez rozdílu nevyhovuje.

Stejným problémem je absence pravidel a definic poplatků za propojení, roaming a pronájmy stožárů, vše je necháno na dohodě s ostatními subjekty a na dosud nezávazné definici Národní telekomunikační politiky. Může se tedy teoreticky stát, že SPT Telecom nabídne jiné propojovací poplatky novému operátorovi, než budou mít jeho konkurenti, a odvolání přes ČTÚ bude trvat velmi dlouho – například Paegas Internet Call se řešil tři čtvrti roku, propojení držitele Ermes licence Multitone CZ s SPT Telecom pak téměř dva roky. Nízká akceschopnost regulátora trhu je zde dle mého názoru nejhorším destabilizačním faktorem, ačkoliv například zástupci stávajících operátorů již dali najevo svoje obavy, že ČTÚ bude pomáhat novému operátorovi více, než pomáhá jim, právě proto, aby svoji akceschopnost dokázal. Jak to bude ve skutečnosti? Uvidíme – ČTÚ má jednu smůlu v tom, že je v pozornosti médií podstatně více, než v roce 1996, a to právě proto, že média více pochopila úlohu, kterou regulátor trhu hraje v prostředí tak očekávané liberalizace.

Mrzuté také je, že není vůči stávajícím operátorům jasně definován vnitrostátní roaming, nicméně zde se ČTÚ pokoušel tento roaming vyjednat, neboť jej nemůže direktivně do podmínek dosadit. Nepodařilo se mu to – stávajícím operátorům vyšla vabank vsázka na to, že ČTÚ jim frekvence 1800 MHz vydá i v případě, že s vnitrostátním roamingem nebudou souhlasit…

Jak jsem již řekl, obecně se považují všechny výběrové metody v licenčních tendrech za špatné. U toho našeho se zřejmě podařilo definovat poměrně průhledné podmínky a ačkoliv některé z nich nejsou takové, jaké by si třetí operátor mohl přát, dávají poměrně solidní šanci na to, že se tento tendr podaří ukočírovat bez zbytečných nepříjemností do stádia, kdy licenci dostane technologicky vyspělá firma předkládající solidní nabídku. A to je asi to, o co tu běží. Vyhrát může jen jeden a je jasné, že nespokojenců tu zbude podstatně více.

Pokud se ČTÚ podaří tento záměr opravdu naplnit, pak bude možno mu k tomu opravdu jen pogratulovat.