Výrobci mobilních telefonů v současnosti používají pro barevné displeje téměř výhradně technologii STN-LCD (Super Twisted Nematic Liquid Crystal Display). Tyto displeje však už dnes nevyhovují nárokům spousty uživatelů. Výrobci ale zřejmě přeskočí aktivní displeje a začnou používat rovnou dokonalejší technologie UFB či OLED.
Monochromatické displeje mají několik zásadních výhod
Černobílé či monochromatické (s několika odstíny šedé) displeje jistě velmi dobře znáte. S největší pravděpodobností máte stále mobilní telefon, který používá nejběžnější a nejlevnější typ displeje, který je možné pro mobilní telefon použít. Tyto displeje jsou již dnes za zenitem svých technických možností. Mohou být poměrně velké, s velkým rozlišením, vysokou ostrostí, mají minimální spotřebu energie a jsou velmi rychlé.
Přestože po technické stránce již zřejmě tyto displeje nic nového nepřinesou, rozhodně by je nikdo neměl zatracovat. Jsou totiž oproti barevným displejům neuvěřitelně levné. A pokud si chcete koupit ten nejjednodušší a nejlevnější mobil, potom jistě i oceníte i pár dolarů, které výrobce ušetří na displeji a souvisejících zařízeních, které jsou v případě černobílých displejů také jednodušší a levnější.
Pasivní displeje zůstanou doménou levnějších mobilů
Když se začaly objevovat první mobilní telefony s barevnými displeji, bylo logické, že jde o pasivní displeje STN. Ty jsou totiž jednoduché, mají nižší spotřebu než aktivní displeje a jsou až několikanásobně levnější. Mají ale horší podání věrnosti barev, nižší svítivost a velmi špatně se čtou v přímém slunečním světle. Jsou také pomalé. Pasivní displeje potřebují externí zdroj světla (denní světlo). Vedle toho ještě stejně jako ostatní technologie displejů používají boční podsvícení, bez kterého by barevný displej byl vedle černobílého prakticky nečitelný.
Pasivní displeje budou ještě velmi dlouho používané v levnějších mobilních telefonech. Nestojí totiž tolik jako aktivní displeje. Čitelnost se dá vylepšovat různými vrstvami displeje, ale výsledek nebude nikdy srovnatelný s aktivním displejem. Výrobcům se dá ještě nyní tolerovat, že používají pasivní displeje i u manažerských modelů, ale u novinek představovaných v závěru roku byste již měli vyžadovat aktivní displej. A jestli si chcete pořídit multimediální telefon, tak na aktivním displeji trvejte. Pasivní totiž nebudou stíhat.
Aktivní displeje jsou hezké, ale překonané novými technologiemi
Velmi dobrý a rychlý obraz nabízejí aktivní displeje, využívající technologii TFT (Thin Film Transistor). V současnosti je používají ve svých mobilech především Samsung a Panasonic u GD87. Displeje TFT jsou oblíbené i u asijských výrobců mobilů pro sítě třetí generace. Aktivní displeje by mohly být ideální, kdyby neměly dvě zásadní nevýhody: vysokou spotřebu a vysoké výrobní náklady. Mobil s aktivním displejem zkrátka moc dlouho nevydrží a bude drahý.
Je třeba si ale uvědomit, že technologie TFT je poměrně dost stará a má už něco za sebou. Její doménou jsou v současnosti digitální videokamery a fotoaparáty nebo displeje notebooků. Mulmediální mobily ale mají jiné potřeby. S aktivními displeji se ale v mobilech budeme setkávat, přestože by lépe posloužily modernější displeje. Důvodem je připravenost dodavatelů displejů aktivní displeje dodávat ve velkém množství, což se v současnosti u dodavatelů UFB a OLED říct nedá.
Se zkratkami UFB a OLED se u displejů budete setkávat stále častěji
V některých mobilech Samsung (například S300) je displej UFB (Ultra Fine & Bright). Nedá se přesně říci, zda jde o pasivní nebo aktivní displej. Samsung totiž některé vlastnosti a výrobní postupy zkombinoval. Spotřeba displejů UFB je nízká a přibližuje se pasivním displejům STN. Jas, ostrost a rychlost je ale pro změnu dokonce lepší než u displejů TFT. Samsung vyvíjel technologii UFB přibližně dva roky a nyní ji chce nabízet i dalším výrobcům. Spíše však půjde o prodej již hotových displejů. Zájem již projevila Nokia a Motorola.
Motorola ale rozhodně nesází jenom na jednu technologii, její novinka V600 bude používat technologii OLED (Organic Light-Emitting Diode). Technologie OLED existuje již delší dobu (vyvinula ji společnost Eastman Kodak v roce 1980), ale teprve s příchodem multimediálních telefonů došlo k jejímu znovuzrození. Displejů OLED existuje více typů, takže si každý výrobce mobilů může vybrat podle potřeby - jiné jsou potřeby vnějšího displeje u véčka, jiné u hlavního displeje uvnitř, ale obojí mohou být OLED.
Výhodou displejů OLED je extrémně nízká spotřeba a velmi vysoká rychlost a jas. V displejích jsou totiž polymery, které na rozdíl od všech ostatních displejů nepotřebují žádné podsvícení. Díky tomu jsou displeje OLED i velmi rychlé. Klíčovým faktorem pro rozšíření ale bude cena. V současnosti neexistuje moc dodavatelů displejů OLED, ale přibývají stále další. Výroba by neměla být až tak drahá, takže by za pár let měly displeje OLED díky technologickému náskoku dominovat.
Pokud vás technologie displejů zajímají více, přečtěte si více o fungování displejů nebo o displejích OLED.
