|
|
Metoda nejlepší praxe
Evropská unie šalamounsky doporučujeje používat při stanovení cen za propojení sítí metodu nejlepší praxe. Tento způsob je velmi jednoduchý – doporučuje pro výpočet ceny použít takovou metodu výpočtu, která se ve státech s podobnou úrovní telekomunikací nejlépe osvědčila. V praxi to znamená, že i přes metodický pokyn Evropské unie žádný z členských států či jednajících společností netuší, jakou metodu mají použít. Vhodným výběrem vzorových států lze totiž doporučit obě metody – jak metodu srovnání, tak i metodu plně alokovaných nákladů.
Metoda srovnání
Při použití metody srovnání se při výpočtu cen za propojení sítí dojde k nižším částkám. Tato metoda totiž porovná průměrné ceny platné ve vybraných vzorových státech a upraví je o blíže nespecifikované "lokální tržní podmínky". Výsledkem je částka, která může být nižší, než jsou skutečné náklady telekomunikačního operátora na poskytnutí připojení do své sítě, nebo může být také několikanásobně vyšší.
Jedinou podstatnou výhodou této metody je to, že při jejím použití prokazatelně klesají ceny za volání pro koncové zákazníky. Ne vždy je však tato metoda vhodná – podle zkušeností ze zemí Evropské unie se tato metoda příliš neosvědčuje ve státech, které teprve deregulují své telekomunikace. Ovšem po několika letech od plné liberalizace se z hlediska koncových zákazníků nevyplatí používat při jednání o cenách za propojení sítí jinou metodu než metodu srovnání.
Cena získaná touto metodou je neprůhledná a vůbec nic nevypovídá o efektivitě konkrétního operátora. Pokud tuto metodu použije pro své cenové rozhodnutí také regulátor trhu (v České republice je tímto regulátorem Český telekomunikační úřad - ČTÚ), vznikne obrovský prostor pro lobování telekomunikačních společností, kterých se bude cenové rozhodnutí týkat. Pokud se jim totiž podaří prosadit jako vzorové státy ty, jejichž průměrné ceny za propojení lobujícím operátorům více vyhovují, můžou získat velmi výhodné ceny. Je tu však velké riziko, že podobný úspěch bude mít protistrana.
Když se jednalo o propojení Českého Telecomu a alternativních operátorů, bojovali za tuto metodu především alternativní operátoři. Český Telecom, kterému tato metoda v několika nejbližších letech ještě vůbec vyhovovat nebude, však byl úspěšnější a tak ČTÚ pro svoje cenové rozhodnutí použil metodu plně alokovaných nákladů.
Metoda plně alokovaných nákladů
Země Evropské unie většinou při zahájení liberalizace používaly metodu plně alokovaných nákladů. Stejnou metodu letos použil i ČTÚ. Tato metoda je velmi průhledná a nenabízí prostor pro zákulisní jednání. Telekomunikační operátor dosadí do tabulky hodnotu svých konkrétních nákladů (do nich se nesmí započítávat univerzální služba) a podle dohodnutého vzorce se vypočítají skutečné náklady na připojení k jeho síti. K této částce se připočítá přiměřený zisk a výsledkem je cena za propojení sítí.
Výhodou této metody je, že je zcela průhledná. Pro regulační orgán také znamená větší jistotu, že jeho rozhodnutí nebude napadáno. Operátorům, kteří působí na trhu delší dobu (to je většina dominantních operátorů), ceny získané touto metodou umožňují pokrýt i některé historické náklady na budování sítě.
Metoda plně alokovaných nákladů se ale používá jen několik let po liberalizaci proto, že konzervuje existující stav. Pokud totiž si budou operátoři jisti, že budou mít všechny náklady hrazeny, nebudou mít důvod počínat si ekonomičtěji. Metoda srovnání je naopak nutí k tomu, aby se neustále snažili své náklady snižovat – jinak budou dostávat od ostatních operátorů méně, než kolik je připojení do své sítě ve skutečnosti stojí.
ČTÚ se zatím rozhodl dobře
|
