Čistě pro pořádek, v RadioMobilu nikdo lomit rukama nemusí; právě naopak. Každý rozhořčený diskusní příspěvek na téma "já tedy budu rozhodně dál říkat Paegas" je rajskou hudbou v uších těch, kteří se řečené firmě starají o public relations. Ti mohou na své kolegy odjinud dělat dlouhý nos: když se z másla XY stane YZ, nikdo žádné pobouření v řadách zákazníků mlékáren nezaznamená. Když hokejová Sparta změní (na přání generálního sponzora klubu, opět německého Siemensu) tradiční barvu dresů z rudé na černobílou, fanoušci jen pokrčí rameny. Mezi tuzemskými majiteli mobilních telefonů ale výraz T-Mobile působí pozdvižení.
Proč to? Argument o zvůli německých vlastníků, kteří nám vnucují své manýry, projde jen stěží. Deutsche Telekom, většinový vlastník RadioMobilu, je pochopitelně stejně německý dnes jako před šesti lety, kdy přišel do Česka provozovat síť mobilních telefonů a dal jí jméno Paegas.
Ještě pomýlenější je vzepětí ochránců češtiny ("proč se má český Paegas najednou jmenovat po německu a ještě k tomu anglicky?"). Vlastenectví je pěkné, ale zde nenachází oporu ve faktech. Dvojhlásku "ae", která vytváří - mimochodem zcela nepravdivý - dojem, že jde o latinské slovo, čeština nezná. "Český" Paegas je tedy nesmysl; kdo proti T-Mobilu vystupuje z pozice bohemistického purismu, měl stejně vehementně brojit už proti Paegasu. Ten navíc samozřejmě není žádný "koníček", jak o něm s láskou hovoří někteří zákazníci RadioMobilu. Okřídlený kůň z řecké mytologie je Pegasos; Paegas naopak není nic (i název známého souhvězdí zní Pegasus).
Anglická výslovnost nového názvu také leckoho irituje. Zjevný důvod, jak již tušíme, opět chybí. Zjevně anglické pojmy jako Go, Twist, Fun, SMS a další v Česku zdomácněly bez potíží. Navíc je sice pravda, že německá dceřiná firma T-Mobile International nese lehce odangličtěný název T-Mobil; to je však vyváženo známou skutečností, že Němci mobilům neříkají „mobil“, nýbrž „handy“. To slovo v angličtině znamená výhradně „šikovný“ a žádný rodilý Anglosas by jej nikdy nepoužil k označení telefonu. Z toho je patrné, že telekomunikace obvykle překračují lingvistické hranice ještě snadněji než ty geografické.
Ze čtyř stovek respondentů, kteří se zúčastnili ankety mobilu.cz, projevilo 47 procent ochotu nový název a jeho odvozeniny přijmout (nejčastější variantou je logické „téčko“), 40 procent vyslovilo odhodlání zůstat u Paegasu a 12 procent nevědělo. Je to hodně nebo málo? Leccos napoví pohled obecnější optikou. Mobilní telefon v Česku vlastní zhruba sedm milionů lidí, přičemž zhruba třetina Čechů má pravidelný přístup na internet. Respondenti citované ankety logicky patří k oběma skupinám; navíc lze předpokládat, že jde o příslušníky mladší generace, relativně málo zatížené komunistickou minulostí. O lidi s nadprůměrnými příjmy a živým zájmem o neustále se proměňující moderní technologie, o lidi spíše liberální než konzervativní, otevřené budoucnosti i zahraničním vlivům.
V tomto světle se počet odpůrců T-Mobilu jeví velmi vysoký. A není to žádný důvod k optimismu. Pokud těm nejprogresivnějším z Čechů přirostla jejich šestiletá mobilní minulost tak silně a iracionálně k srdci, jak asi budou ti ostatní ochotni pohlížet na svoji minulost nesrovnatelně déle a hlouběji zažitou, normalizací počínaje a odsunem sudetských Němců konče?
