Vážení čtenáři,
společně s Ivanem Trnečkou jsme došli k názoru, že server Palmare (pokud ho neznáte, jukněte se na www.palmare.cz) by měl sloužit nejen k zábavě (jak jste se dosud mylně domnívali), ale také k poučení.
Proto jsem pro vás sepsal tuto truchlivou historii jednoho těžkého úseku mého života. Byly to smutné okamžiky a věřím, že i když vás nepobaví, budou vám sloužit jako memento či vztyčený ukazováček.
Etapa první. Jak to začalo.
Předminulý pátek jsem si koupil nový mobil - Siemens ME 45. Mobil je to hezký, oblých tvarů a má všechny funkce, které potřebuje uživatel Palma.
V pátek odpoledne mi v práci zbyla chvilička na osobní potěšení, a tak jsem si nainstaloval prográmek na synchronizaci telefonu a Outlooku. Měla to být jediná možnost, jak přenést kontakty z dosavadní Nokie 6210 do Siemensu ME 45. Utilitka se povedla nainstalovat, se Siemensem komunikovala, a tak jsem s pocitem dobře udělané práce odešel domů. Pořekadlo mé babičky, že lidstvo je nejvíce spokojené těsně před velkým průšvihem, je pravdivé, což ukáže následující text.
Etapa druhá. Krize.
Pondělí ráno bylo fajn. Židli mi někdo neukradl a i přes stávku tramvajáků jsem se dostal včas do práce. Domnívám se, že to bylo způsobeno hlavně tím, že jsem jel autem. Dal jsem Palma do kolébky, aktualizoval jsem Plucker (pokud nevíte, co to je, tak se koukněte na www.plkr.org) a spustil synchronizaci. Nic. Vědom si toho, že jsem v kanceláři dosud sám, zaklel jsem skutečně hrubým způsobem: "Klatě!" Problémy při synchronizaci jsem přikládal tomu, že jsem měl nově nainstalovaný prográmek pro komunikaci se Siemensem. Tu jsem si vzpomněl na softwarové inženýry ze Siemensu a obdařil jsem je několika jmény. Změnil jsem komunikační port z IrDA na COM1. Nic, vyjma toho, že se inženýři ze Siemensu o sobě dozvěděli mnoho nového. Další postup byl jasný: odinstalovat produkt, který svoji kvalitou ještě nedorostl velikosti mého notebooku.
Odinstalace proběhla bez problémů. Problémy byly se spuštěním Outlooku (u nás ve firmě nazývaný Utlouk neboli Vněkuk). Outlook hlásil, že má problém s DLL knihovnou od Siemensu a že mám dát opravit instalaci. Žádný problém, nejsem žádné BFU, tohle zvládnu, řekl jsem si a jen letmo si připomněl inteligenci inženýrů od Siemense.
Oprava instalace... tak se ta funkce jmenuje. Po krátkém čekání se skutečně objevil progres bar a já měl možnost si vyzkoušet i um softwarových inženýrů od Microsoftu. Po chvilce si program vyžádal upřesnění, kde vlastně najde instalaci. Na síti v původním adresáři jsem instalaci již nenašel, ale neklesal jsem na mysli. Na svém disku mám pro všechny případy náhradní instalaci Office, a tak jsem ji instalátoru doporučil. Hm, mám nainstalované Office XP, ale jiné, než mám na disku. Co s tím? Nechtěl jsem zbytečně obtěžovat správce sítě svými problémy, třeba by se začal zajímat o programy, které mám nainstalované na disku. Neustále se nedařilo podstrčit moji instalaci tomu xxxx instalátoru. Svoji vnitřní databázi jmen relačně propojenou s označením pohlavních orgánů jsem rozšířil o inženýry z Microsoftu. Rozhodl jsem se i s vědomím hrozících budoucích problémů odinstalovat Office a nainstalovat je ze svého disku. Odinstalace se povedla tak dobře, až jsem byl překvapen. S novou instalací to bylo horší. Zkusil jsem to šestkrát, vždy zkolabovala. Naneštěstí hned poté, co jsem pracně naťukal dvaceti pěti místný kód (opravdu 25 míst. Pro potřeby tohoto článku jsem to přepočítal!). Po nadatlování 150 číslic jsem se vzdal pokusů o instalaci a začal hledat na našich serverech, jestli tam něco není. Bylo. Instalace se povedla, a to napoprvé. Outlook nefungoval, pořád hlásil, že mu chybí knihovna od Siemensu. Tu mě napadlo se kouknout na Správce doplňků a vypnut to. Fungovalo to. Prototyp Office byl nainstalován, zbývalo jej dotvořit do použitelného stavu.
Jako první jsem vypnul využití MS Wordu jako editoru elektronické pošty. Dát toto jako defaultní možnost napadlo fakt hodně chorý mozek. Ani automatické opravy nepatří mezi mé oblíbené funkce. Kolega posílal nabídku na řešení postavené na bázi Citrixu. Automatické opravy mu nabídku vylepšily na Citrusy. Zákazníka Citrusy za 14 000 na klienta skutečně oslovily, ale dal přednost konkurenční nabídce na Citrixy. Od té doby důsledně vypínám opravy Citrixů za Citrusy, do distribuce vitamínů nehodlám dělat, i když by to asi temné síly chtěly.
Office je nainstalován! Siemens je odinstalován! Palm nesynchronizuje. Navíc se nabije na 100 % během pěti minut a zase během 5 minut vybije. "Damned!" zaklel jsem drsně. Pokud je to baterka, tak jsem v loji, nového Palma si jen tak nekoupím a oprava je hrozně drahá. A trvá to měsíc. Co budu číst? Svět byl najednou tmavý a bezútěšný. Zkouším obejít své kolegy, kteří mají také Palmy 505, abych vyzkoušel chování Palma v jejich kolébkách. Oba kolegové synchronizují přes infra. Jsem nešťastný, hroutím se ve své bezútěšnosti. Přemýšlím, jestli třetí patro budovy je dostatečně vysoko.
Etapa třetí. Katarze.
Volám do PDA Planet. Jindra Klásek tam není, ale Ondra Šustr projevuje ochotu mi pomoci. Je to s podivem, Palma jsem koupil jinde. Než si to rozmyslí, lezu do auta a přisunuji se směrem k centru. Tramvajáci stávkují, využívám metro, dnes mimořádně zdarma. V metru si nemám co číst, Palm je mrtvý jak přejetý ježek. Svět je špatné místo pro život.
Odnra Šustr se mě ujímá a zkoušíme nabíjet Palma. Mezitím se dozvídám, že jakákoliv pozáruční oprava u Palmů se počítá za paušální poplatek 6 000 Kč + DPH. Skoro pláču a hypnotizuju kabel, aby nabíjel Palma do plna. Zdá se, že nabíjel. Ještě zkouším na svém notebooku synchronizaci a i ta funguje. Můj notebook a Palm se najednou zase mají rádi. Jsem šťasten. Slunce vysvitlo. Holky zkrásněly, i Ondra Šustr vypadá najednou skvěle. Obnova dat po hard resetu se nedaří, neustále padá na aplikacích, které jsem přetáhl na kartu. Vytahuji kartu a pokládám ji vedle notebooku. Chvilku zkouším obnovu dat a pak to vzdávám, udělám instalaci znovu a doma. Balím fidlátka, loučím se. Nepodaří se mi ukrást kabel, musím si jej koupit. Spočítám si rychle, že když budu po půl roku denně psát pro Palmare, tak jsou peníze zpátky. Beru to jako investici a platím.
Ulice jsou prosluněné, na srdci mě hřeje zachráněný Palm. V metru jej vytáhnu a kochám se. Můj milášššek, můj milášššek. Miláčkovi chybí paměťová karta! Opět se hroutím. Vybíhám z metra a sháním se po telefonu do PDA Planet. Na Eurotel asistentu ho nemají. Volám manželce, aby se koukla na internet. Manželka již odešla z práce, ale vrací se zpátky. Má to do kopce, šla od Vltavy až skoro pod Hrad. Pak do třetího patra bez výtahu. Je to čiperka, na to, že je v pátém měsíci. Volám do PDA Planet. Karta nebyla nalezena. Už si představuju, jak si jednou půjdu koupit novou kartu, oni mi podají SD kartu o kapacitě 32 MB a se šibalským úsměvem mi řeknou: "Tohle jen bez dokladu." Kartu vyzkouším a najdu tam svá data. To všechno si představuju v autě cestou domů a spřádám pomstu. Doma otevírám notebook a uvnitř je založená moje karta. V duchu se omlouvám Odrovi Šustrovi za křivé obvinění a své matce za to, že porodila takového vola.
Kapitola čtvrtá. Závěrečné poučení.
Dva dny jsem instaloval Palma, aby fungoval tak, jak má. Kabel synchronizuje do růžova. Jen původní software od Siemensů je docela k ničemu.
No a jaké z toho plyne poučení? Nehledejte chybu jenom v sobě!
