Internet a Telekomunikace

Jak to teda vlastně je? Závisí rozvoj Internetu s telefonními poplatky? Způsobí Telecom svou cenovou politikou ekkonomické zaostávání naší země? Další názor, který se domnívá že rozhodně ano.

Na začátku roku 1995 jsem napsal článek (1), který kriticky nahlížel na telekomunikační politiku České Republiky, v souvislosti s fenoménem Internetu (2). V té době článek nevzbudil téměř žádnou pozornost - není divu, Internet byl v ČR víceméně v plenkách a prakticky každý s kterým jsem na toto téma zavedl hovor, na mne hleděl dost nechápavě.

Vzhledem k tomu, že žiju už léta v Kanadě, navíc jsem počítačový konzultant, a Internet jsem měl už dlouhou dobu zavedený, tak jsem měl v chápání Internetu náskok. Jako ekonom jsem také došel k názoru, že tato oblast je kritická pro rozvoj národního hospodářství jakékoliv země.

Tvrdím, že:

Rozvoj národního hospodářství jakékoliv země, v dnešní globální ekonomice, bude ve významné korelaci k rozšířenosti a dostupnosti Internetu v dané zemi.

A ve svém praktickém dopadu je přístupnost Internetu omezená hlavně dvěma faktory:

1. Počtem telefoních linek v zemi.
2. Dostupností telefoních služeb v zemi (Cena za hovory).

Když jsem se podíval na situaci v České Republice z hlediska těchto postulátů, tak mi situace v roce 1995 připadala nejenom velice neuspokojivá, ale přímo katastrofická. Vláda hovořila o tom, že Telecom zprivatizuje a tím se všechno vyřeší - mně to naopak připadalo nedostatečné a alibistické. Tak jsem se při svém několika měsíčním pobytu v ČR, v roce 1995, pokusil udělat několik akcí, které by poukázaly na závažnost problému.

Krom již zmíněného článku jsem, ve spolupráci se Svazem průmyslu, uspořádal přednášku o významu Internetu (přednáška byla dokonce inzerována v novinách a ... přišlo na ní 11 zájemců).

Také se mnou vyšlo krátké interview ve Večerníku Praha, opět na téma Internet.

Ve svém vlasteneckém snažení jsem se dostal až k poradcům tehdejšího ministra Dyby, kde jsem sice nalezl částečné pochopení a po diskusi i opatrný souhlas s mými hlavními argumenty, ale nezájem cokoliv v dané oblasti podniknout.

Tuto stručnou historii uvádím na ilustraci toho, jak lehké je význam Internetu podcenit. Takových "apoštolů", jako jsem byl já, bylo pravděpodobně více - ale chyběla "kritická hmotnost" k odstartování společenského povědomí problému. Doufejme, že dneska je situace jiná.

Ostatně to není jenom případ České Republiky. Obdobně byl ve svých začátcích podceněn Internet i v nejvyspělejších zemích, včetně USA! Ale vzhledem k tomu, že tyto země nejsou vyspělé pouze průmyslově, ale hlavně komunikačně, tak tento stav byl velice přechodný. A hlavně - telekomunikační infrastruktura v těchto zemích už byla instalována, takže nic nebránilo explozi Internetu v okamžiku kdy kritická masa (?) lidí pochopila jeho dopad a národohospodářský význam. Vlády vyspělých zemí nyní zřizují speciální komise, výbory, a poradce pro Internet a na podporu rozvoje Internetu. Co se v této oblasti děje v České Republice?

Problém s Internetem je ten, že je to tak revoluční koncept, že drtivá většina lidí, kteří Internet nepoužívají, si nedovede reálně představit jeho praktické použití v souvislostech každodeního života. A to přesto, že přitom téměř nikomu nečiní potíže si představit technické řešení a i některé možnosti Internetu.

Teprve tehdy, když člověk začne Internet osobně používat, se postupně dostaví poznání a pochopení obrovského významu této světové integrační sítě. Od vzdělávání a globální světové komunikaci pomocí E-mail, přes dnes již měřitelný sociální dopad, ale také obrovký význam ekonomický - od obchodu s informacemi, přes sdílení informací, po elektronické obchodování.

V komunikačně vyspělých zemích už nyní vyrůstá celá generace mladých lidí, kteří sedí celé hodiny a dny u počítače, připojeni na Internet, a učí se totálně jinému způsobu myšlení. Myšlení v podmínkách globální komunikace.

A to je generace, která, až dospěje, významně ovlivní ekonomiku své země.

A co má toto všechno co společného s Telecomem?

A když budu hovořit obecně, tak s telekomunikační politikou ČR?

Hodně.

Na to aby Internet měl onen žádoucí dopad na vzdělávací proces, ekonomiku, kulturu, a všeobecně komunikaci dané země - zde České Republiky - je zapotřebí jeho masového rozšíření a ekonomické dostupnosti pro ty nejširší vrstvy.

V prvé řadě je třeba dosáhnout úrovně komunikační vyspělosti.

Ve svém prvním článku jsem definoval zemi jako "komunikačně vyspělou" takto:

Komunikačně vyspělá je ta země, která je schopna okamžitě uspokojit jakýkoliv běžný nárust požadavků na zavedení telefonů.

To znamená, že v zemi bylo dosaženo toho co jsem nazval "komunikačním bodem nasycení" a každý další požadavek je jenom otázka rutinní instalace.

A přeloženo do řeči ulice to znamená - mít neustále tolik telefoních linek, kolik je jich v zemi zapotřebí.

A čí je to zodpovědnost?

Já tvrdím, že státu. V prvé řadě státu!

Telekomunikační infrastruktura je dnes základní výrobní silou moderní země. A jako taková přerůstá lokální význam místních "komunálních služeb", a stává se strategickou "komoditou" státu.

Uvedu příklad. V roce 1995 jsem se dozvěděl, že Telecom plánuje dosáhnout do roku 2000, v České Republice, 40 telefoních linek na 100 obyvatel. Tento údaj byl prezentován jako značný pokrok a téměř jako postačující stav. Už tehdy jsem toto číslo považoval za silně nedostatečné. (Ve svém prvém článku jsem uvedl důvody proč. )

Po návratu do Kanady jsem se ze zajímavosti začal zajímat jaký je v Kanadě počet telefoních linek na 100 obyvatel. A ke svému překvapení jsem to nebyl schopen zjistit. Dozvěděl jsem se, že toto je důvěrná, neboli utajená informace. Pokusil jsem se několika způsoby, ale bez úspěchu. Mohu se mýlit, ale jsem toho názoru, že tento ukazatel se stal ve světě strategickou informací - a proto to utajení.

Pro zajímavost mohu nicméně prozradit, že Kanada rozhodně je na "bodu nasycení", i když explozivní nárůst Internetu v posledních dvou letech místní telekomunikační firmy řádně prověřil.

(Jedna perlička: Ve dnech, kdy byl na Internetu publikována zpráva speciálního vyšetřovatele K. Starra o presidentu Clintonovi a Monice Lewinské, se v určitou denní dobu nebylo možno dovolat telefonem po městě - všechny okruhy byly přetížené.)

V době největšího nárůstu Internetových abonentů byl často problém se připojit na Internet. Ale to byly případy, kdy Internetová střediska potřebovala okamžitě instalovat několik set nových linek, k pokrytí nárůstu abonentů, a telekomunikační firma to prostě nezvládala. Pro normální soukromníky a firmy je pořád zavedení nové linky otázkou zhruba týdne. (Osobně mám doma 3 samostatné telefonní linky. Donedávna jsem měl 4 - jednu samostatnou na fax. Ale s rozvojem Internetu a E-mail je faxová komunikace víc a víc vytlačována E-mail, takže nyní je asi 95% mojí pracovní a i soukromé komunikace se světem zvládáno pomocí e-mail. )

A abych se vrátil k roli státu - co by měl stát dělat?

V prvé řadě vytvořit podmínky pro co největší nárůst telekomunikačních linek. A k tomu je zapotřebí konkurence a nikoliv monopol jedné telekomunikační společnosti do roku 2000.

Protože v současné době, nejpraktičtější připojení na Internet je dnes pomocí telefonu a modemu. V budoucnu přibude jako silný konkurent kabelová televize, která už dnes v severní Americe nabízí přípojení k Internetu přes televizní kabel.

Pokud privatizace a konkurence nepřinese dostatečný počet telekomunikačních linek, tak je podle mého názoru, nutné zvážit různé formy státní intervence. Jako např. financovaní výstavby nové telekomunikační infrastruktury z vládních dluhopisů, speciálních loterií, mimořádných daní, atd. I zahraniční půjčka by byla ospravedlnitelná.

Je zapotřebí co nejdříve dosáhnout úrovně "komunikační vyspělosti",

Ale pozor!

Potenciální poptávka po telekomunikačních službách nesmí být uměle tlumena vysokou cenou těchto služeb!

Jinými slovy, pokud dochází k situaci, že soukromník a nebo firma by rádi měli další telefoní linku, ale nepožádají o ni, protože si to nemohou dovolit, tak dochází k falešnému "bodu nasycení", protože je to pouze bod nasycení za omezující cenu.

A z toho jasně plyne, že druhá stránka stejné mince je potom cena telefonních hovorů. Jsem toho názoru, že vyspělá ekonomika nutně potřebuje levnou komunikaci. V případě potřeby i dotovanou. Abych byl zcela specifický - nejdůležitější jsou místní hovory. Je nutné si otevřeně vytýčit cíl, že:

Místní telefoní hovory budou z principu pouze za měsíční paušál s neomezenou délkou hovoru.

A to dostupný, t.j. levný paušál. V podmínkách současných cen v ČR bych to viděl okolo 400 - 500 Kč. Meziměstské a mezistátní hovory, už nejsou tolik důležité, tam by mohly telekomunikační firmy mít nějaký zisk. České firmy, které obchodují se zahraničím by ostatně velice rychle přešly na komunikaci pomocí E-mail, což by je, při paušálním poplatku za místní hovor, nic nestálo. A tím by se používání Internetu ještě rychleji rozšířilo.

A děti a studenti by mohli, tak jako v severní America, sedět celé hodiny u počítače a toulat se po informační dálnici světa.

A trochu dohnat náskok, který mají děti z komunikačně vyspělých zemí. Už nyní se tento náskok pohybuje okolo 5 až 8 let. A každým rokem se nůžky tohoto rozdílu víc rozevírají. A technologický náskok 10 až 15 let už dává dominantní ekonomickou převahu.

Za dva roky začíná příští století, které už bude věkem komunikace. Po informační dálnici už jede peleton několika zemí. Není jich mnoho, ale mají náskok. Rozhodnutí kterékoliv další země zapojit se do peletonu jako závodník, a ne jenom jako "nosič vody", musí být rozhodnutí strategické, na úrovni národohospodářské.

* * *

1. Článek vyšel v časopise Marketing a Komunikace, v čísle 4/95 pod názvem "Bez revoluce to nepůjde." s podtitulem "Informační dálnice a nebo úvozová cesta".
2. Všade tam, kde se zmiňuji o Internetu, zahrnuje toto globální označení také E-mail (elektronickou poštu), která sama o sobě má dneska nedozírný význam jak v obchodní tak v soukromé komunikaci celé lidské společnosti. První opravdu globální, a současně dostupný komunikační systém.
3. Tento článek pro zjednodušení hovoří převážně o telefoních linkách, i když vysokokapacitní datové linky jsou samozřejmě součástí stejného problému.