Protože jsem si řekl, že založím databanku pěkných výletů na horských kolech a kdo bude chtít, může si je stáhnout a projet, tady je první vlaštovka.
Kdo nechce číst můj popis závodu, skočte si na konec. Vy ostatní do toho. |
Král Šumavy - horská kola
Tak jsem si splnil opět jednu vytyčenou metu. Řekl jsem si, nejseš žádný ořezávátko, zkusíš jet nějaký ten vejlet na kole. V nejbližším termínu se jevil Král Šumavy. Byl to sice amatérský závod, ale řekl jsem si, stejně tam pojedou i normální lidi a poslední určitě nepřijedu. Na poslední chvíli jsem zaplatil startovné 250 Kč, přihlásil se na 70 km horských kol a začal se těšit. Pak jsem potkal kámoše, který už ten závod jel v předchozích letech a povídal, není to žádná procházka růžovým sadem, já ho sice pojedu, ale rozmejšlím se, jestli bajka nebo silnici. Pak jsem ho potkal tejden před závodem a říkal, že jel v předstihu tu bajkovou trasu a že jde docela do tuhýho. To jsem se začal těšit opravdu. V rychlosti jsem si ještě dvakrát vyjel tréninkově na kole tak do 25 km a po předpovědi, že bude hnusně, jsem šel v pátek večer klidně spát.
V sobotu ráno jsem vstával ve tři čtvrtě na šest. Vykouknu z okna a hned jsem dostal kapkou. Když jsem vytřel vodu, řekl jsem si, snad to přestane, a šel balit. Pak jsem se rozjel do Klatov a opravdu, tak v půli cesty přestalo pršet. Dobré znamení. Po prezentaci jsem zkusil, jestli mě kolo na poslední chvíli nedá vale a když nedalo, vyjel jsem na start na náměstí.
Na náměstí to vypadalo jako na cyklistickém srazu. Všude samý bajker (ka, če), tvořili hloučky a živě rozprávěli. Až do startu. Pak se všichni začali hrnout směrem do uličky, kterou se vyjíždělo z náměstí. Já jsem se prozíravě postavil na místo, kde bylo nejvíc lidí, takže mě proud vzal sebou. Jinak ale start nebyl žádný maso a lidi, kteří se do proudu nedostali, slušně počkali, až se to přežene. Žádný hromadný pád se nekonal, jen tam chvíli bylo trochu husto. To víte, víc jak 800 bajkerů, bajkerek a bajkerčat (ano, i jich), to už něco zabere.
Až do první odbočky do terénu nás doprovázeli poliši a vůbec po celé trase jsme díky pořadatelům měli přednost. To jsem kvitoval, protože na silnici se většinou najíždělo po sjezdu a to jsem moc neviděl. Po odbočce ze silnice jsme po krátkém stoupání zastavili a vystáli si frontu na první kopec. Ten jsme nakonec vyšli a začalo to. Hlavně pršet začalo po zhruba dvouhodinové přestávce právě ve chvíli startu a pro zvědavce, přestalo asi 5 km před cílem (teda mým).
Na kopci jsem naskočil na kolo a neohroženě se vrhnul dolů. Ostatní se mi začali jevit jako stojící diváci a začalo mě unavovat, se jim stále vyhýbat. Jednou jsem se ale vyhnul tak, že jsem hodil šipku a už jsem brousil. Ale kromě pár škrábanců jsem to přežil a kolo taky. Tam pochopilo, že končí sranda a do konce závodu jelo jako dráha kromě jednou přetrženýho řetězu.
Bohužel vám nemůžu zprostředkovat celý závod, protože asi po patnácti kilometrech (tak ve třetím kopci) jsem se přestal orientovat v čase, a vzdálenosti jsem odhadoval, protože jsem měl kompjůtr plnej vody a tudíž pekelně proměřoval. Cesta byla značená dobře a navíc byl pořád někdo na přímou viditelnost.
Asi deset kilometrů po startu už začal mít terén podobu oranice, i když docela mělké a po patnácti kilometrech jsem na to přišel. Je třeba jet buď proti proudu (do kopce) nebo po proudu (z kopce). Tam byl podklad relativně nejtvrdší. Všude jinde mazlavé bláto. Parkrát jsem zahučel do hluboké kaluže, ale nikdy ne tak, abych musel sestoupit. Nakonec, bylo by to jedno. Z bot jsem rozeznával jenom kaničky. Jinak jsem měl po celém těle nános bahna a i ostatní na tom nebyli líp. Překvapilo mě, co ženskejch se rozhodlo změřit síly a nutno přiznat, že jsem jenom nepředjížděl já je, ale občas i ony mě. Rozeznat se ale daly jen podle líp profilovanýho pozadí a modrýho čísla. Když jsem se k jedný přidal a zeptal se na pocity, dověděl jsem se : "Tý vole, že já kráva se nechala ukecat ...". Nedivil jsem se jí. Zrovna jsme jeli po poli, kde bylo tak pět čísel kluzkýho bahna smíchanýho s trávou.
Docela se mi líbily sjezdy. Člověk si odpočal a podařilo se mu občas vymýt bahno z očí. Ovšem jen za předpokladu, že jste nejeli po cestě, ale po trávě. Na cestě mě do očí bahno naopak pěkně cákalo. Brejle jsem schoval hned před prvním kopcem, když přes ně přestalo bejt vidět a ostatní většinou udělali totéž. Takovej sebevrah, abych jezdil v šutrech poslepu zase nejsem. Ta tráva, to zase bylo o hubu, protože tam občas byla jamka, občas kolej od traktoru, sem tam kravinec. Taky brzdy jsem sjel až na železo. Ale přežil jsem. Taky mě tak asi třikrát za celej závod zalil takovej pocit eufórie. To je asi to, proč to ty sportovci dělaj. Ale já to znám, mě to chytá, když tělo zjistí, že už nejde o srandu, ale že začíná jít o život.
Zhruba na 38 kilometru na nás pořadatelé uchystali překvápko. Docela slušnej brod, navíc vydatně zásobenej deštěm. Nejdřív jsem se ošíval, ale když jsem si vzpomněl na ty kaluže, vletěl jsem tam a projel. Ne tak kolega, kterej jel přede mnou. Najel na šutr a už se rochnil ve vodě. Byla lehce nad kotníky. Problém byl jen v tom, že jsem měl při měření hloubky nohy na šlapkách. Právě asi dva kilometry za brodem jsem přeřadil na obě velký kola a řetěz řekl "dosť bolo srandy" a rozpadl se. Chvíli jsem byl naštvanej, ale pak jsem si stopl kluka, kterej měl sebou nejtovačku a za chvíli jsme to dali dohromady. Ještě jednou díky. Pak už jsem se snažil bejt na kolo hodnej a řadil jsem lehčí převody. Ještě jedno musím vzpomenout. Udělal jsem si na cestu dryják jménem Jontiho nápoj z plechovky Go-Go. Pánové výrobci díky, fakt mě celou cestu nebolely nohy a v neděli jsem z postele vyskočil jako křepelka. To je tak, když se čte návod. Dal jsem loknout ženě. Chvíli na mě nevěřícně koukala.
Jak vidíte podle profilu tratě, nejdelší a taky nejhezčí sjezd byl z Pohádky. Šutry, bahno, koleje, zatáčky o 300 stupňů a podobné chuťovky. A dole sanita. Prej měli práci. Údajně vezli dva marody se zlomenou klíční kostí. Nedivím se. Hodit rybu bylo lehčí než se udržet v sedle. V kopcích jsme většinou slejzali, protože to hrozně klouzalo (jednou jsem jel i pozpátku, ač jsem šlapal dopředu), ale stalo se mi, že byl problém ten kopec i vyjít. Přeci jenom přede mnou šlo cca 300 lidí. Ale ke konci jsem už ani neslejzal, ono to líp drželo na gumách než na botách. Poslední chuťovka byl kopeček na Hůrku, který z lidí, co jsem viděl, už nevyjel nikdo včetně mě. A pak byl cíl a guláš a pivo a jelo se domů. Konec dobrý, všechno dobré.
Mám jen jednu výtku. Ten centimetr bahna jsme byli nuceni ze sebe smejt na záchodě v umyvadýlku, no, jaký se už na záchody dávaj. A to byl vedle zimák, kde maj sprch určitě dost.
Teď sedím u počítače a protože mě napadlo, že byste možná chtěli si to taky projet, stáhněte si výkresy pro Geobázi nebo OziExplorer, nažeňte si trasu do GPSky a hurá na výlet. A myslete na mě.
Zdroják (8kB) pro GeoBázi - edice Plzeňsko.
Zdroják (686kB) pro OziExplorer i s mapou.
Další informace na adrese RETOUR.
