Když jsem se minulý týden uchyloval na dovolenou, zvažoval jsem, zda mám pro Péťu Mitošinku, pověřeného vládou nad serverem, předpřipravit článek o dalším pádu sítě EuroTel, do něhož by doplnil pouze datum a čas. Nakonec jsem to pro mnoho dalších povinností nestihl...
To, že se síť EuroTelu zhroutí potřetí během pouhého týdne bylo všem jasné již na tiskové konferenci EuroTelu, kde se pan MacDonnald dušoval, že takový výpadek se stává jednou za sto let. Všichni přítomní novináři totiž znali český film Jáchyme hoď ho do stroje a pokud si jej zahraniční management našich operátorů nechal ujít, měl by svoji neznalost ihned napravit. Bylo by mu vše jasnější - to se prostě muselo stát. My už tady máme takové podnebí.
Nyní možná trochu vážněji - pochybuji, že někdo z nás očekával z tiskové konference jednoznačný výsledek ve stylu přiznání "Naše síť je přetížena, nechť si klienti dva - tři měsíce kupují telefony konkurence, ať se z toho dostaneme". Pan MacDonnald zastupuje firmu EuroTel, nikoliv její zákazníky a v jeho nejvlastnějším zájmu bylo z nezáviděníhodné situace vybruslit co možná nejlevněji a přitom firmě zachovat tvář. Že vsadil na jednu kartu, byl jeho problém - dozajista se nedomníval, že je jasnovidec ani nevěřil pohledu do křišťálové koule. Byl to suchý marketingový propočet.
Kdyby se totiž v pondělí 29. září síť EuroTelu nezhroutila a fungovala bez výrazných problémů, byl by to alespoň navenek jasný znak toho, že firma má situaci vskutku pod kontrolou a pádná slova o stoletém moratoriu na podobné havárie by zněla mnohem libozvučněji - křiklouni z Mobil serveru (ale i z Mladé fronty Dnes) by byli pouhými křiklouny.
Nestalo se tak. Úderem deváté hodiny ranní si v pondělí 29. září klekla síť EuroTel na kolena a z výjimečné události se pro klienty stalo pravidlo - jednou je nikdy a dvakrát je zvyk. Jimmie MacDonnald prohrál svoji vsázku na jednu kartu a bezpochyby to poslední, co ho bude mrzet je, že mu nyní nikdo v Čechách neřekne jinak, než doktor Chocholoušek.
Mrzet ho bude především prohlášení RadioMobilu, který pár dní po havárii oznámil, že zaktivoval desetitisícého klienta prchajícího od konkurence (MS 1.10.1997 - 10 000 klientu preslo od ET k RM!). Mrzet ho nebude těch několik miliónů, které vyhodil za celostátní omluvnou kampaň a druhde mu nemusí přijít líto ani oněch 20 milionů korun, které stojí denní výpadek sítě na odečtených paušálech. Co ho mrzet bude dozajista, je důvěra dvou set tisíc klientů sítě GSM, kteří vědí, že se "TO může stát" a že věřit zaklínání a dušování se šéfů EuroTelu je ošidné. A tohle je reklama, kterou by si RadioMobil nekoupil ani za těch 150 milionů, které do reklamy nasype.
Není s podivem, že původně tři reklamní šoty běžící v televizi se přes noc takřka fanaticky zúžili na jediný slogan: "Když mobil, tak chci, aby fungoval!"? Věru, jestli mediální agentura potažmo televize zinkasovala 15% za výměnu šotu chvilku před vysíláním, byly to dobře investované peníze!
Také si všímáte majitelů EuroTelu, kteří na úbočí velehor či v pustině daleko od lidských sídel hledí na prázdný displej svého mobilního telefonu a namísto toho, aby si uvědomili, že zde signál nikdy nebyl a do příchodu satelitního telefonu ani nebude, pouze zavrčí "že by jim zase spadla síť..."
Co se stalo, nejde odestát - EuroTel se bude muset hodně snažit, aby jeho slova o moderní a kvalitní síti GSM byla vyslyšena - a věřte tomu, že důvěra je jedna z mála věcí v bussinesu, která není o penězích! Podívejme se však na některé indicie, které předcházely eurotelímu příběhu o křišťálové kouli.
Již při první sérii pádů eurotelecí (copyright by Ondřej Neff - 1997) sítě jsme se doslechli, že technici EuroTelu požadovali možnost kontroly sítě v odpojeném stavu nebo za velmi redukovaného provozu. Rozhodnutím marketingového oddělení bylo nařízeno, aby síť byla opětovně uvedena do provozu a kontrola měla být provedena za plného běhu sítě. Technici na to odpověděli, že to může spadnout kdykoliv znovu. Šéfstvo patrně vsadilo na kartu štěstěny a modlilo se - asi málo.
Síť nevydržela ani v pondělí, čímž jenom přihnala vodu na můj a Křivkinův mlýn - proč by síť padala v pátek či ve čtvrtek, kdy je provoz na síti menší, natož pak v sobotu a v nedělí, když si to mohla vybrat v pondělí, kdy je provoz na síti nejvyšší? Proč vypadla v dobu, kdy lidé přicházejí do práce a začínají zuřivě telefonovat a ne v dobu půlnoční?
Sugestivně položené otázky - ano, mám opravdu dojem, že síť se zhroutila pod náporem telefonování chtivých.
Když na tiskové konferenci padla moje otázka, jaký byl technický průběh kolapsu sítě, bylo mi odpovězeno, že jest to tajemství. Jediný pan Batěk z Nokie byl ochoten na přímou otázku podat přímou odpověď - neudálo se to tak, jak bylo na Mobil serveru nedávno vylíčeno. Jak ale síť padla? To se asi nedozvíme: zbývají dohady, po jejichž vynesení na světlo se na mne (potažmo na celý MS) bude EuroTel šklíbit neradostně - buďto řeknu nepříjemnou pravdu, nebo neméně radostný omyl...
Teorie zastávaná EuroTelem zní: šlo o softwarovou chybu. Ondřej Neff v Neviditelném psovi minulý týden psal, že je dobře, že jsem na dovolené, neb by mne EuroTel měl na svědomí, až bych umřel smíchy. Neumřel - ano, muselo jít o softwarový problém, protože chyba hardware je jev velmi zřídkavý a dá se snadno odstranit. Softwarový problém znají všichni správci sítí - jak NT, tak Unix (byť v menší míře) mají svoje mouchy. Otázka je, čím byl softwarový problém vybuzen.
Měl jsem dlouhý (a drahý) rozhovor s Petrem Hanzknechtem, šéfem technického oddělení Mannesmann Mobilfunk. Jeho názor je triviální: Nokia vytváří firmware a software pro mobilní sítě GSM již nějakých osm let, před tím měla zkušenosti s NMT a dalšími systémy. Varianta, že by Nokia dodala chybový software pro síť GSM, je velmi nepravděpodobná, ale může se stát. Varianta, že by specialisté firmy Nokia dorazili speciálem z Finska den po pádu sítě a během několika hodin zbastlili softwarovou záplatu, kterou by s klidem klientovi nainstalovali a ještě ho uklidnili, že se mu to stane jednou za sto let, je už hodně přitažená za vlasy - síť GSM není naprogramovaná ve Visual Basicu.
Nokia mlčí jako hrob, má proč. Nedalo mi to - líná huba, holé neštěstí - a zeptal jsem se u Omnitel Pronto Italia (mají také síť Nokia), zda-li byli firmou Nokia kontaktováni vzhledem k poruše na síti EuroTel. K firemním technikům se žádné nařízení ohledně aplikace záplat, nebo snad varování, nedostalo. Že by Nokia nechala velkého klienta na holičkách, se mi jeví být nepravděpodobným - Omnitel evidentně podobný problém nemá, přitom běží na stejné technice. Taktéž Telefonica nehlásí problémy.
Britský časopis Telecommunications se v jedné ze svých příloh Telecomm News (minulý týden) v krátké zprávičce zaobíral pádem sítě EuroTel. I zde je zmíněno, že obdobná chyba by neměla postihnout ostatní klienty firmy Nokia.
Logická varianta: nebyl to problém firmy Nokia, problém byl někde jinde. Již dříve bylo slyšet něco o horších nákupech ovládacího software například pro SMSC a má li být na vině software, který Nokia ostatním klientům nevyměňuje, co tedy? Na toto téma dorazil zajímavý e-mail Ondřeji Neffovi od jisté osoby blízké síti GSM, v němž pisatel upozorňuje na to, že EuroTel údajně ušetřil nákupem betaverze software pro pražskou ústřednu, která má na starosti nějakých 100 000 klientů. Zda je to podvrh, nebo seriózní informace, se těžko někdy dozvíme.
Zato jistě víme, že od pondělka 29.9. snížil EuroTel počet zapojených aktivních kanálů v Praze na polovinu, čímž dosud pohodová místa změnil v neprovolatelnou usazeninu a již dříve problémová místa změnil v odbytiště telefonních budek. Úlitba technikům se koná, provoz na síti se redukoval a pomalu se vrací do původních kolejí.
Co je výsledkem? Tři pády sítě, poškozená důvěra, tápající klienti, milionové ztráty vyčíslitelné, mnohem větší bez šance na vyčíslení. Mlha, tma a tajemství. A změny tarifů, které mluví za vše.
Relevantní články:
