Když jsem před nedávnem navštívil svého strýce ve Frýdku-Místku, upoutal mne na stole předmět, který
nápadně připomínal vysílačku. Nějak mi to nešlo pod fousy, že by měl strýc vysílačku? Nenápadně jsem se k tomuto předmětu
přiblížil a spatřil jsem něco neuvěřitelného. Na první pohled předmět (o rozměrech 60x175x30 mm), který by
se spíše hodil na zatloukání hřebíků, jako klín pod kola auta proti náhodnému rozjetí nebo jako nástroj taxikářů proti
loupeživým pasažérům.Když jsem jej uchopil do ruky a pod jeho hmotností (240g+120g baterie) se skoro ohnul až k zemi, s úžasem jsem zjistil, že držím v ruce přenosný telefon Ericsson. Po očku jsem se díval, kde k němu má strýc základní stanici. Domníval jsem se totiž, že se jedná o nějaký model domácího bezdrátového telefonu. Ale základnu jsem v pokoji nenašel. Teprve při důkladném prozkoumání telefonu jsem narazil na nápis CEPT GSM. Teď jsem si byl úplně jist. V ruce držím naprostý unikát, mobilní telefon GSM Ericsson GH 174.
Hádejte, co mne napadlo jako první? Okamžitě jsem sáhnul do pouzdra a vytáhl svou N6110. Malá SIM karta Eurotelu byla venku okamžitě. Teď jsem se zarazil. Rozměr telefonu mne sváděl k myšlence, že narazím na problém s velkou kartou. Asi 5 minut jsem trávil tím, že jsem hledal způsob vyjmutí baterií. Když jsem to zjistil, čekalo mne další překvapení. Pod bateriemi se nacházel slot pro malou SIM kartu. Po zasunutí karty a zapnutí telefonu jsem čekal, co se bude dít. Uvítal mne nápis PIN s něčím, co se podobalo znaku mezi 7 a ?. Zadal jsem PIN, potvrdil tlačítkem S, objevil se nápis SEARCHING a po několika sekundách se na displeji ustálilo 23002-3-2. Jsem tam. Signál na 3 čárky, baterie na 2 čárky. Zadávám číslo stlačuji tlačítko se sluchátkem a v pohodě hovořím se svou ženou.
Já tě dostanu, povídám si a vytahuji z N3110 malou SIM kartu Paegase. Ne já jeho, ale on dostal mne, se stejným výsledkem se v pohodě oddávám hovoru. Výkřiky úžasu přivolaly do pokoje strýce. Ten, když viděl mou neskrývanou radost z toho, že to funguje mi nabídl tento telefon k zapůjčení. Jen tak jsem se nedal. Když jsem přijel domů, okamžitě jsem se hrnul k mobilu mé ženy a netrpělivě jsem doloval ze slotu její GO kartu. Hrdý na to, že mám v ruce trumfové eso, jsem GH174 zapnul. "To snad není možné, ono to jede?" zvolal jsem, když jsem se opět dovolal. Z mého trumfu se náhle stala skoro bezvýznamná karta. Úplně bezvýznamná však nebyla. GO karta na tomto mobilu nejde dobít a co je dosti důležité, neukazuje mi ani na displeji ani nikde v menu zůstatek na kartě.
Vzal jsem ho s sebou na PilotPlanet. Tangera to tak zaujalo, že dokonce přijel na zahájení aby si ho mohl půjčit. Když mi ho odpoledne přijel do Terminal baru vrátit a živě jsme o něm diskutovali, začínali jsme si všímat nebývalého zájmu okolních přísedících. Velikost telefonu přímo sváděla k pocitu, že telefonujeme pomocí Iridia přes satelit. Když zjistili, že jde o obyčejný GSM telefon "nevídaných" rozměrů, úsměvy se jim rozhostily na tváři. Argumentoval jsem, že to není obyčejný telefon. Jde o dva telefony současně. Když jej otočíte vzhůru nohama, nápadně svoji otočnou anténou připomíná otočné sluchátko telefonu SONY :-).
Dost již zážitkům a nyní k vážné práci. Ericsson GH174 je vybaven:
- malá SIM karta
- rozměry 60x175x30 mm
- hmotnost 360g
- otočná vyjmutelná anténa
- blikající zelená dioda (červená mimo signál nebo při slabých bateriích)
- pack ze 4 ks tužkových AA nabíjecích akumulátorů (vydržely mi cca v průměru 2 dny)
- dvouřádkový "LED" displej (znaky jako u kalkulačky)
- DATOVÉ A FAXOVÉ přenosy (zespodu je 15pin dvouřadý slot)
- podpora 100 čísel na kartě
- příjem SMS zpráv
- 4 úrovně hlasitost se čtyřmi melodiemi
- silent režim (pouze bliká)
- přesměrování hovorů
- blokování hovorů
- automatické navázání hovoru po jednom zazvonění
- podmíněné osvětlení displeje
- volba sítě provozovatele
- nastavení úrovně pro vyhledávání sítě při slabém signálu
- nastavení odesílání čísla z karty
- timing (poslední hovor, celkem ven)
- nastavení zabezpečení karty a telefonu kódem
- podpora 10-ti jazyků
- režim úplného vybití NiCd baterií ve spolupráci s Ericsson nabíječkou
- napětí ve Voltech
- okamžité uzamčení telefonu bez vypnutí (jste stále na signálu, musíte pak zadat PIN)
Na takového staříka celkem dost funkcí. Ovládání menu mi připadne trošku komplikované. Pro vybrání konkrétní funkce musíte používat čísla z klávesnice. Chvilku mi trvalo, než jsem si to zapamatoval.
Trošku jsem byl zklamán úrovní hlasitosti. I ta nejvyšší nebyla zvlášť slyšitelná. Dále jsem nepřišel na to, jak se dá zobrazit na displeji hvězdička. Přestože má klávesu s hvězdičkou, zobrazilo se místo ní písmeno H a tak jsem se nemohl dovolat na *11.
Jak už jsem se výše zmínil, jeho velikost a hmotnost ho nadobro odsuzují spíše do vitrínky v muzeu, než na praktické použití. Pokud však pracujete na stavbě nebo ve výrobním závodě a nejaký ten pád mobilu na zem Vám není cizí, pak zase není úplně k zahození a svými masivními proporcemi zaručuje větší jistotu přežití při podobné události. Dalším plusem byl názor jednoho mého známého, který ma ruku jak lopatu (N610 skoro schová do dlaně). Byl nadšen, že semu perfektně držel v ruce.
Možná že si myslíte, že tím naznačuji možnost jeho nákupu. :-) U nás jej asi neseženete, ale v Německu jej občas najdete v inzertních novinách za cenu okolo 50-100DM.
