Není to tak dávno, co si jeden z kolegů v redakci nechal doma všechny své mobilní telefony. Napadlo ho, že si zavolá kurýra a nechá si poslat telefon z domova do práce. Jenže, jak si mohl zavolat kurýra, když neznal telefonní číslo? Nemluvě o tom, že si pamatoval jen domácí číslo na pevnou linku. Jenže tu nikdo nezvedal...
Ještě hůř dopadla jedna z kolegyň bydlících za Prahou, které došla baterie v mobilním telefonu cestou domů. Samozřejmě, podle Murphyho zákonů to bylo ve chvíli, kdy jí ujel vlak, kterým běžně jezdí domů. Musela tedy jet autobusem, ten ale nestavěl v místě jejího bydliště a tak musela jet do několik kilometrů vzdáleného Berouna. Jak ale dát příteli vědět, že ji má čekat v Berouně? No, schválně, co byste udělali? Samozřejmě, vytáhnete mobil a... Jenže, co když mobil nemáte? Nakonec ji to stálo 20 Kč, za které ji nechaly nějaké děti na pouti poslat SMS. Ještě, že znala z paměti mobilní číslo přítele. Kolik z nás by ho dalo dohromady?
A šlo to i bez něj
Ačkoli to nejmladší generaci tak nepřijde, doba kdy jsme se museli obejít bez mobilního telefonu, není tak vzdálená. Ostatně poprvé se na českém území objevila veřejná mobilní síť v roce 1991, což ještě není ani dvacet let. Jenže v té době nebylo problém dát za mobilní telefon několik desítek tisíc korun. Já sám si pamatuji, že jsem viděl fakturu jednoho svého známého, kterého telefon s aktivací přišel na nějakých 130 tisíc korun. Ostatně s podobnými zkušenostmi se svěřilo i několik našich čtenářů v diskusi.
V té době nikoho ani nenapadlo, že by jednou přišla doba, kdy bude penetrace mobilních telefonů vyšší než 100 %. V tomto směru jsme ani nijak zvlášť nezaostávali za západní Evropou, která byla před námi jen o pár let. Nebylo tedy zvláštní nemít mobil, spíše bylo opravdu divné mobil mít. Docela živě si pamatuji, jak jsem někdy v roce 1996 používal pár dní přenosnou NMT Nokii. Rozruch, jaký jsem s ní budil na ulici, byl z dnešního pohledu opravdu legrační. A ani jsem nemusel mít černé brýle na očích.
Ostatně, ještě když jsem si pořizoval svůj první mobilní telefon jen několik týdnů po startu mobilní sítě Paegas, působil jsem na ulici hodně exoticky. A to už nemluvím o tom, že jsem si mohl zavolat jen z vybraných míst a reklama o setkání u koně byla hodně realistická – dalších míst, kde se dalo volat, bylo pomálu.
Zkuste se dovolat, bez mobilu
A právě domluvení si schůzky je pěkným příkladem, jak hodně nám mobily změnily život. Zkuste si představit, co byste dělali, kdybyste si doma zapomněli mobil? Dokud nebylo běžné nosit si svůj telefon v kapse, bylo to docela jednoduché – vaši známí měli číslo na pevnou linku domů, další číslo na pevnou linku do práce, případně ještě nějaké další číslo, na kterém jste byli k zastižení.
A navíc, skoro každý z nás měl v kapse telefonní kartu. Takže když už bylo opravdu nutné někomu zavolat na cestě, jednoduše jste sáhli do kapsy a našli nejbližší telefonní budku. Bývaly sice doby, kdy byla většina automatů jen na mince, což znamenalo většinou nefunkční. Ale s telefonní kartou jste si většinou zavolali. Jen to chtělo trochu hledat. Výhodou bylo, že v telefonní budce nikdy nemohl dojít kredit. Pokud se totiž blížil nule kredit na telefonní kartě, nezbylo, než si co nejrychleji koupit novou. Jinak jste si prostě nezavolali.
Dnes už ale telefonní kartu téměř nikdo nenosí, ostatně statistiky ukazují, že zájem o volání z telefonních budek rapidně klesá. A není se co divit, když má každý v kapse mobilní telefon. Jenže to má jeden zádrhel – nejsme skoro vůbec připraveni na situaci, kdy mobil nemáme. Navíc, vzhledem ke krádežím, vás už dnes nikdo na ulici ze svého mobilu zavolat nenechá. I kdybyste vypadali sebevíc seriózně.
Mělo to svá pozitiva
Život bez mobilu měl ale i svá pozitiva. Třeba jsme si cvičili paměť a většinu často používaných čísel jsme dali dohromady z paměti. Dnes už si jen těžko vzpomínáme na číslo domácí pevné linky, o tom, že bychom dali dohromady čísla svých přátel na mobilní telefon ani nemluvě. Když se pak stane, že přijdete o telefonní seznam v mobilu, je to tragédie. Před pár týdny se mi špatným nastavením synchronizace podařilo smazat si veškeré kontakty nejen v telefonu, ale i v Outlooku. Ještě, že existuje složka Odstraněná pošta, jinak bych už asi nikdy nemluvil se svými přáteli.
Ale nejde jen o paměť. V „předmobilních dobách“, když jste si domluvili schůzku, v podstatě nezbývalo, než na ni dorazit včas. Pokud totiž váš partner odešel z kanceláře, nebyla šance mu dát vědět, že přijdete později. Dnes je běžným – a bohužel nijak příjemným zvykem – zavolat jen pár minut před začátkem schůzky a sdělit, že nestíháte. Zkrátka, život je díky mobilům rychlejší. Ostatně jak ukázala diskuse pod článkem o telefonování v letadle, pro řadu lidí je problém vydržet bez telefonování jen pár hodin.
Život je příjemnější
Na mobily můžeme nadávat, můžeme je nenávidět, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme dělat. Mobily nám zkrátka usnadňují život, a tak jako je pohodlnější jezdit autem než s koňským spřežením, je pohodlnější zavolat si z mobilu než z telefonní budky. Pokrok se zkrátka nedá zastavit.
Obejdete se bez mobilu?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 úterý 22. dubna 2008. Anketa je uzavřena.
