Ačkoliv navenek toto rozhodnutí vypadá být docela logické a nebyla mu ani věnována větší pozornost v ostatních médiích, má v sobě toto rozhodnutí vlády jisté prvky překvapení. O Davidu Stádníkovi se totiž již několik let se vší vážností traduje, že jeho působení v čele ČTÚ je u konce.
Toto přesvědčení jsem slýchával nejenom z řad představitelů významných telekomunikačních společností státního i nestátního charakteru, ale dokonce i z politických špiček a sám jsem se k němu stavěl značně skepticky. Vývoj událostí mi dal za pravdu.
Problémem totiž je, že šéfování nejvyššímu regulačnímu orgánu není žádná přehnaně lukrativní trafika. Ba právě naopak, je to krajně horká sesle, neboť v telekomunikacích jde o hodně peněz a kde jde o hodně peněz, tam si všichni koukají pod prsty, aby náhodou někdo neměl o něco více či méně. Regulátor musí vyjít jak s bývalým monopolním operátorem, tak s jeho nastupujícími konkurenty a to je nevděčná role.
Není se tedy čemu divit, že vláda vsadila na osvědčeného regulátora, místo aby riskovala novou tvář a také se není čemu divit, že uchazečů o tento post nebylo mnoho: pokud někdo rozumí telekomunikacím, najde si lépe placené a vděčnější místo kdykoliv. A tak asi nejvážnějším konkurentem Davida Stádníka v boji o křeslo šéfa nového ČTÚ byl Jan Pech, obchodní ředitel Českých Radiokomunikací. Regulační praxe - D. Stádník je v čele ČTÚ od roku 1992 - pravděpodobně rozhodla.
Pro Davida Stádníka je to v každém případě podpora jeho regulační linii a rašící konkurence Českého Telecomu již může tušit, podle jakých not se bude od 1.1.2001 hrát.
