V předchozím článku jsme si představili metodu výpočtu propojovacích poplatků LRIC ve srovnání s metodou FAC; nyní si přečtěte o tom, jak v průběhu loňského roku návrh LRIC vznikal.
Když přibližně před rokem (leden 2001) rozhodoval Český telekomunikační úřad (ČTÚ) o tom, jaké propojovací poplatky si budou platit operátoři pevných sítí mezi sebou, použil pro výpočet metodu FAC (o metodách výpočtu si můžete přečíst zde nebo zde; o tom, co jsou to propojovací poplatky se dočtete zde). To ovšem bylo k nelibosti alternativních operátorů, kteří od začátku prosazovali metodu srovnání (cena se stanoví podle srovnání se zahraničím) či LRIC. Zatímco metodu srovnání odmítá Český Telecom i ČTÚ, LRIC na odpor nenaráží.
Jenže problémem metody LRIC je potřeba upravit ji na místní – v našem případě české – podmínky a vypracovat složitý vzorec, který se pro výpočet použije. V České republice existují jenom dvě instituce, které teoreticky mohou přepracovat obecně uznávanou metodiku LRIC (je uvedena jako jedna z doporučených metodik Evropskou komisí) do české podoby – Český telekomunikační úřad a Asociace provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí (APVTS). ČTÚ však dlouhodobě nemá především lidské kapacity na to, aby se podobného úkolu zhostil. Proto se pevní operátoři sdružení v Asociaci v červnu 2001 dohodli s britskou konzultační firmou Launch Works, že vytvoří společnou pracovní skupinu v rámci APVTS. Ta měla za úkol pomáhat při přípravě českého modelu LRIC tak, aby bylo možné jej použít už pro stanovení propojovacích poplatků na rok 2002. Současně se APVTS dohodla s ČTÚ, že úřad použije metodiku, kterou mu APVTS předá.
Činnosti v pracovní skupině se zúčastňovali zástupci téměř všech operátorů sdružených v APVTS a to včetně Českého Telecomu (ten je také členem APVTS). Někteří operátoři sice tvrdí, že Český Telecom se účastnil spíše pasivně a výrazněji se zapojil až v závěru (kdy docházelo k finalizování modelu LRIC), jenže sám Český Telecom tvrdí opak a v tuto chvíli nikdo kromě přímých účastníků jednání nemůže přesvědčivě říct, jak to ve skutečnosti bylo. Každopádně faktem je, že 9. října pracovní skupina předložila svým členům model LRIC s tím, ať k němu vyjádří své připomínky. Už během diskuse nad tímto modelem se objevily některé zásadní rozpory mezi stanovisky alternativních operátorů a Českého Telecomu. Ten totiž nesouhlasil s tím, jak se vypočítávají průměrné délky hovorů podle typu (místní, meziměstské, mezinárodní, internetové), a také požadoval, aby se metoda LRIC použila až v roce 2003, a nikoliv už letos.
Na schůzce APVTS 25. října však byla všemi operátory schválena verze modelu LRIC, která měla být předána Českému telekomunikačnímu úřadu. Hned druhý den (26. 10.) se ovšem situace začíná zamotávat. Podle Českého Telecomu konzultanti ze společnosti Launch Works rozeslali účastníkům projektu model, se kterým Telecom nesouhlasil a ve kterém podle něj chyběla část funkcí, na kterých se shodli operátoři 25. října. Český Telecom proto vzal tuto upravenou verzi (se kterou nesouhlasil) a svou vlastní verzi (se kterou nesouhlasil zbytek operátorů) a obě předal 21. listopadu ČTÚ.
Ostatní operátoři tímto krokem byli velmi překvapeni. S Českým Telecomem se sice dohodli, že modely předá ČTÚ dominantní operátor. Ten totiž byl ochotný zpracovat pro ČTÚ a APVTS dokumentaci a navíc nechtěl komukoli jinému než ČTÚ poskytnout finanční údaje, které jsou potřeba k výpočtu propojovacích poplatků metodou LRIC (ty ovšem nejsou součástí samotného modelu, byly spíše přílohou...). Jenže předpokládali, že Český Telocom předá tu verzi LRIC, na které se shodla pracovní skupina. Zástupci Telecomu ovšem tvrdí, že vzhledem k prezentovanému modelu LRIC firmou Launch Works (nezapomínejme, že byla pověřena vypracováním modelu) netušili, který model je nyní správný, a proto předali ČTÚ vypálené CD se dvěma modely. Předseda ČTÚ David Stádník přiznává, že byl zaskočený. „Čekali jsme CD od asociace, ale přišlo od Českého Telecomu, kde nebyly vyznačené změny. ČTÚ teď neví, kde je problém,” prohlásil Stádník pro Mobil.cz.
Právě zmatky v jednotlivých verzích modelu LRIC jsou podle Stádníka důvodem toho, že dosud nevydal žádné cenové rozhodnutí platné pro tento rok. Podle některých hlasů ovšem ČTÚ už v polovině prosince věděl, na kterém modelu se APVTS shodla a cenové rozhodnutí mohl vydat. Nejdříve chce ČTÚ vydat jako závaznou metodiku a až poté případně stanovit na základě metodiky ceny (tento krok by následoval, pokud by se ani při stanovené metodice nedohodli operátoři sami mezi sebou). Alternativní operátoři podezřívají Český Telecom, že svým postupem záměrně zpozdil vydání cenového rozhodnutí a tím si zachoval pro sebe výhodnější propojovací ceny platné od loňského roku. Český Telecom ovšem zcela logicky odpovídá, že musí hájit to, co je pro něj výhodnější, a navíc nechce podpořit model LRIC, se kterým nesouhlasí.
Vzhledem k tomu, že APVTS si uvědomila hrozící riziko toho, že další snižování propojovacích poplatků bude nejméně na několik měsíců kvůli neshodám Českého Telecomu s ostatními operátory zablokováno, rozhodla se vyřešit spor na vlastní půdě. Svolala další setkání, jehož výsledkem měla být shoda na modelu LRIC prezentovaném 25. října 2001 (s tím Český Telecom souhlasil). Nikdo z operátorů totiž nechce tento konflikt příliš ventilovat na veřejnosti a snaží se jej řešit pouze na půdě APVTS. Z toho je možné jednoznačně usoudit, že máslo na hlavě budou mít zřejmě všechny zúčastněné strany – jindy se totiž všichni operátoři (alternativní i Český Telecom) předhánějí v tom, aby mohli v médiích vystoupit se svým názorem na mnohem banálnější problémy, než je model výpočtu propojovacích poplatků.
Skutečností zatím zůstává, že ČTÚ dosud nevydal žádné cenové rozhodnutí platné pro pevné operátory pro tento rok, ať už by obsahovalo jenom metodiku, nebo samotnou maximální cenu za propojení. Podle předpokladů APVTS by se měla cena za minutu propojeného hovoru snížit z 66/33 halířů (špička/mimo špičku) na 28/14 halířů. To by sice přímo nesnížilo minutovou cenu pro koncové zákazníky, ale ušetřilo by to alternativním operátorům dost prostředků. A ti by se potom mohli věnovat i těm zákazníkům, kteří jsou pro ně v současnosti málo lukrativní – nemuseli by totiž platit za vysoké propojovací poplatky, ale mohli by peníze použít na rozvoj a zlevnění svých sítí.
