Společnosti Aliatel a Český Telecom se nedohodly na cenách za propojení svých sítí. Zatím poslední jednání, které proběhlo ve středu 10. ledna dopoledne, skončilo bez jakéhokoliv výsledku. Zástupci obou společností se dokonce nedohodli ani na tom, kdy se sejdou k případnému dalšímu jednání. V podobném stavu se nachází i jednání o propojovacích dohodách společností Dattel (GTS Czech) a Contactel s Českým Telecomem.
| Alternativní operátor |
V České republice jsou takto označováni telekomunikační operátoři pevných linek, kteří na trhu vystupují jako konkurenti Českého Telecomu. Rozhodně nejde o označení vyplývající z Telekomunikačního zákona (151/2000 Sb.) – jedná se spíše o marketingové označení. Konkrétně jsou za alternativní operátory v České republice označovány především tyto společnosti:
|
Všechna jednání o propojovacích dohodách s dominantním telekomunikačním operátorem – Českým Telecomem – dosud vždy ztroskotala na cenách za propojení sítí. Cenové návrhy Českého Telecomu jsou pro alternativní operátory nepřijatelně vysoké. A Český Telecom odmítá přistoupit na návrhy svých konkurentů.
Co dělat, když se telekomunikační operátoři nedohodnou?
Bez uzavřených propojovacích dohod by nemělo být možné telefonovat mezi jednotlivými sítěmi. Aby mohl jakýkoli nový operátor uskutečňovat hovory ze své sítě do jiné pevné či mobilní sítě, musí být propojen přinejmenším se sítí Českého Telecomu a tyto hovory spojovat prostřednictvím jeho sítě. Právě proto jsou propojovací dohody mezi Českým Telecomem s ostatními operátory tak důležité.
Ze zákona mají telekomunikační operátoři na uzavření propojovacích dohod lhůtu devadesáti dnů od oznámení začátku jednání. Pokud se v této době nedohodnou, stanoví maximální možnou cenu za propojení sítí Český telekomunikační úřad (ČTÚ, regulátor telekomunikačního trhu). Obě jednající společnosti musí tuto cenu respektovat, nebo se dohodnout na nižší, a uzavřít propojovací dohodu. Pokud dohodu neuzavřou, mohou dostat pokutu až pět milionů korun. A podle představitelů ČTÚ se regulátor v takovém případě nebude zdráhat tuto maximální pokutu udělit. Oběma společnostem samozřejmě nic nebrání v tom, aby jednaly o jiných cenách. Jenže tato jednání mohou trvat i několik měsíců – do uzavření jiné dohody tedy musí obě strany respektovt cenové rozhodnutí ČTÚ.
Metody, jak dospět k ceně za propojení
| Dominantní operátor |
| Za dominantního telekomunikačního operátora je považována každá společnost s větším než 25% podílem na trhu. Používá se také označení společnost s rozhodujícím podílem na trhu. Konkrétně v České republice splňuje tato kritéria z operátorů pevných linek pouze Český Telecom. Z mobilních operátorů jsou dominantní na našem trhu EuroTel a RadioMobil. |
Zásadní spory mezi Českým Telecomem a alternativními operátory se týkaly také metody použité pro výpočet propojovacích poplatků. Český Telecom prosazoval metodu plně alokovaných nákladů. Podle této metody každý operátor zveřejní svoje konkrétní náklady na provoz vybraných služeb za uplynulý rok a poměrně složitým výpočtem se dospěje k výsledné ceně za minutu. Nejčastěji je této metodě vytýkána neprůhlednost (každý operátor může relativně pohodlně zvýšit svoje náklady, protože do jeho účetnictví nikdo nevidí) a zakonzervování současného stavu. Pracuje se totiž s náklady za uplynulý rok a ty jsou obvykle vždy vyšší, než jsou předpokládané skutečné náklady v aktuálním roce.
Alternativní operátoři navrhují použít pro výpočet cen za propojení sítí metodu srovnání, označovanou také jako metodu nejlepší praxe. Termín nejlepší praxe používá ve svých materiálech také Evropská komise. Ta doporučuje národním regulátorům prosazovat takovou metodu, která se v praxi osvědčila jako nejlepší – tedy takovou, která vede k nejnižším cenám za propojení. A právě jako nejvýhodnější pro koncové zákazníky se nejvíce osvědčila metoda srovnání. Její princip je jednoduchý – vybere se několik zemí s liberalizovanými telekomunikacemi (kritéria jsou libovolná; nejčastěji se volí země s nejlevnějšími službami nebo sousední země; v každém případě musí být zvolena země s vyspělejšími telekomunikacemi) a na základě jejich cen za propojení síti se stanoví ceny pro místní telekomunikační operátory. Samozřejmě se přihlédne také k faktorům, jako je velikost trhu nebo předpokládaná návratnost investic.
Na bedrech ČTÚ je velmi odpovědná role
| Univerzální služba |
|
Pojem univerzální služba je definován v Telekomunikačním zákoně (151/2000 Sb.): § 29 (1) Univerzální službou se rozumí minimální soubor služeb, které jsou dostupné ve stanovené kvalitě všem uživatelům na celém území státu za dostupnou cenu. Dostupnou cenou se rozumí cena stanovená podle zvláštního právního předpisu.
(2) Univerzální služba musí zahrnovat |
Protože se ani po třech měsících nedokázal Český Telecom dohodnout o propojení síti s žádným ze svých konkurentů, zveřejnil ČTÚ 27. prosince 2000 metodu, kterou hodlá tento úřad použít v případě, že bude muset o cenách rozhodnout sám. Tento návrh sklidil bouři nevole z obou zainteresovaných stran – tedy jak ze strany Českého Telecomu, tak i od alternativních operátorů.
Metoda zveřejněná ČTÚ je totiž modifikovaná metoda plně alokovaných nákladů. Na rozdíl od původního návrhu Českého Telecomu ale nezapočítává náklady na provoz univerzální služby (viz rámeček). Podle Davida Stádníka, předsedy ČTÚ, se vejdou případné ceny stanovené ČTÚ touto metodou do evropského průměru.
Přestože metoda zveřejněná ČTÚ se velmi podobá té prosazované Českým Telecomem, není s ní náš dominantní operátor spokojen. ČTÚ v ní totiž počítá s přiměřeným ziskem na úrovni 6 %, což se Českému Telecomu zdá velmi málo. Alternativní operátoři by raději použili metodu srovnání, která je pro ně výhodnější – platili by menší propojovací poplatky.
Na ČTÚ rozhodně čeká nelehký úkol. Středeční jednání o propojovací dohodě mezi Českým Telecomem a Aliatelem skončily nezdarem. Stejně dopadlo i jednání mezi Českým Telecomem a Contactelem ve stejný den. Tyto dvě společnosti pokračují v jednání dnes, ve čtvrtek 11. ledna, podobně jako tento den proběhne jednání mezi Českým Telecomem a Dattelem. Společnost Dattel už sice neexistuje, je součástí GTS Czech, ale protože jednání Českého Telecomu začala s touto společností, budou pod touto hlavičkou i dokončena. ČTÚ se proto rozhodl, že se svým cenovým rozhodnutím počká až na pátek 12. ledna – pokud se do tohoto termínu jednající společnosti nedohodnou, budou muset akceptovat ceny stanovené ČTÚ.
Podle Davida Stádníka je jeho úřad připraven toto rozhodnutí v pátek skutečně vydat. Zajímavé ovšem je, že podle zástupců Aliatelu nemá ČTÚ všechny potřebné údaje od jejich společnosti (a zřejmě ani od dalších alternativních operátorů) na to, aby mohl svojí metodou přijít ke správným výsledkům.
Je u nás konkurenční prostředí, nebo zákopová válka?
Současná situace nejvíce prospívá dominantnímu telekomunikačnímu operátorovi – Českému Telecomu. Byť se tato společnost navenek snaží prezentovat jako ta, která přichází s náměty k jednání a snaží se co nejdříve dohodnout, ve skutečnosti jí nejvíce prospěje, když se v zákonné lhůtě nedohodne.
Metoda použitá ČTÚ je totiž nápadně podobná metodě prosazované Českým Telecomem. ČTÚ sice ve svých vzorečcích nepočítá s náklady na provozování univerzální služby, jenže ty budou Českému Telecomu hrazeny ze zvláštního fondu, takže v tomto směru o nic nepřijde. A maximální ceny (jednající společnosti se mohou dohodnout na nižších, ale to je vzhledem k dosavadnímu průběhu jednání nepravděpodobné), které vzniknou po výpočtu ČTÚ, budou rozhodně vyšší než při použití metody srovnání.
A i když budou tyto ceny velmi podobné těm, které původně navrhoval Český Telecom (po odečtu nákladů na univerzální službu), za toho špatného už nebude možné označit tuto společnost, ale právě ČTÚ. Český Telecom bude moci vždy na námitku vysokých propojovacích cen odpovědět cenovým rozhodnutím ČTÚ a poukazem na to, že o jiných cenách se snažil jednat se svými konkurenty dost dlouho.
Současně bude moci Český Telecom ztěžovat pozici alternativním operátorům. Ceny pro jejich zákazníky za volání do sítě Českého Telecomu, ke které je připojena drtivá většina telefonních linek v České republice, bude vyšší než pro zákazníky Českého Telecomu. A to bude při rozhodování o volbě telefonního operátora důležitým argumentem.
Ať se na to díváme z jakéhokoliv úhlu, Český Telecom nemůže ze současných jednání vyjít jako poražený. Šance na prosazení návrhů alternativních operátorů je velmi malá až mizivá. Proto se Českému Telecomu vyplatí jednání protahovat pro konkurenty nepřijatelnými návrhy a černého Petra nakonec nechat v rukou ČTÚ.
Stav české liberalizace na začátku roku 2001
Jak tedy vypadá naše liberalizace? Telekomunikační zákon sice od 1. ledna 2001 formálně liberalizoval naše telekomunikace, ale neumožnil od stejného data zprovoznit volbu operátora (před hovorem si provolbou můžete vybrat operátora, kterého pro hovor použijete), přenositelnost čísel a uzavření propojovacích dohod spíše než jednání kultivovaných partnerů připomíná zákopovou válku. A koncový zákazník nemůže dělat nic jiného, než vše zpovzdálí sledovat. Zřejmě nejen nám se tento způsob liberalizace zdá být poněkud nešťastným.
