V době naší návštěvy se pokusili o výměnu několika starých karet i starší manželé z Prahy 3, kteří si nepřáli být jmenováni. Také oni nebyli s přístupem Českého Telecomu příliš spokojeni: Ze tří jim byla vyměněna pouze jedna karta, kterou měli dosud zabalenu. "Je to zlodějina, my jsme zaplatili plnou cenu a teď nám z ní vymění pouze část. Myslíme si, že by nám měli nahradit všechny jednotky, i z těch karet, které už nejsou zcela plné. Při nákupu karet nás nikdo neinformoval o tom, že by byla jejich platnost nějak omezena. Zbytek z karet do konce roku nestihneme protelefonovat."
Naši otázku, jaký je rozdíl mezi zabalenou a rozbalenou, ale dosud nepoužitou kartou, nám prodavačky nebyly schopny rozumně zodpovědět. Na stejnou otázku nám ale nebyla schopna odpovědět ani pracovnice tiskového odboru Českého Telecmu. Opakovala pouze: "Vyměňujeme pouze originálně zabalené staré telefonní karty. Jakmile karta nemá originální obal, není možné ji vyměnit. Takové karty je možné do konce roku protelefonovat."
Se stejným problémem se při výměně telefonní karty setkal i náš čtenář z Ústí nad Labem, který chtěl kartu vyměnit v říjnu letošního roku v ústeckém Telepointu v Berní ulici. I jeho karta byla opatřena originálním obalem, ovšem mírně poškozeným. I když bylo patrné, že karta nebyla z obalu vyjmuta, výměnu pracovnice Telepointu odmítly provést.
Český Telecom sice argumentuje tím, že výměna karet byla načasována tak, aby bylo s dostatečným předstihem oznámeno ukončení jejich platnosti, ne ve lhůtě kratší, než je minimální záruční doba, tj. šest měsíců, tedy od června letošního roku, kdy ukončení platnosti starých karet oznámil. Necítíme se kompetentní k posouzení, zda je půlrok dobou dlouhou nebo krátkou, ale sám Český Telecom odhaduje dobu používání jedné karty na necelé dva roky, což je téměř čtyřnásobek tohoto šestiměsíčního ultimáta na protelefonování starých karet. Jak ale uvedla TV Nova 28. 11. ve své hlavní zpravodajské relaci, můžeme se stále se starými telefonními kartami setkat ještě v prodeji.
Na pravou míru se pokusil velmi ochotně a vstřícně tyto případy uvést Jan Ander z Českého Telecomu: "Zákazníkům, kterým z nějakého důvodu kartu v prodejně nevymění, doporučuji, aby se obrátili se svým požadavkem přímo na zákaznické centrum Českého Telecomu, na paní Marii Brejchovou, Prokopova 12, 138 00 Praha 3." Potvrdil, že výměnu Telecom podmiňuje originálním obalem, údajně z technických a ekonomických důvodů. "Je to pro nás velký problém, služba upadá a zvolené řešení je z našeho pohledu optimální s ohledem na komfort zákazníka. Privátní karty jsou pro nás úplně jiným druhem zboží a navíc mají různé nominální hodnoty, takže je zákazníkům nevyměňujeme. Nevyloučil také, že při výměně karet se 150 jednotkami byly tyto karty vyměněny Telecomem za karty dárkové.
Z právního pohledu ovšem na podmínkách výměny karet není asi vše zcela v pořádku. Právník J. V. z Prahy vidí situaci takto:
"Nejde vůbec o žádné vady, a tudíž se nemůže vůbec uplatnit záruka nebo něco podobného. Karta je bezvadná a není třeba ji reklamovat. Situace je podobná, jako kdybyste si koupili lístek na autobus, a autobus by vůbec nejel. Argument spočívající v tvrzení, že držitelé karet byli upozorněni včas, tak aby byla dodržena záruční doba v délce 6 měsíců, je tedy lichý. Poskytovatel služby jednoduše neumožní držiteli bezvadné karty vůbec čerpání služby započít, a to z toho důvodu, že svévolně změnil automatické zařízení (telefonní automat), které je schopno s kartou pracovat. Navíc cena telefonní karty není dána hodnotou plastu, ale hodnotou služby, kterou je její držitel oprávněn čerpat.
Při koupi karty není uváděna doba použitelnosti. Normálně je karta schopná fungovat klidně i po pěti nebo více letech, což je za dobu jejich používání už vyzkoušeno. Zákazník při koupi nepředpokládá jakékoliv omezení doby použitelnosti. Z charakteru služby vyplývá, že právo volby, kdy čerpat telefonní službu, má zákazník, který rozhoduje o tom, kdy bude telefonovat.
Dalším argumentem, který v této souvislosti zazněl, je skutečnost, že smlouva o poskytnutí služby vzniká až s použitím automatu a ne již zakoupením karty, a tato situace je připodobňována k vzniku přepravní smlouvy, která vzniká až nastoupením do dopravního prostředku. Tento argument je též lichý. Smlouva vzniká v okamžiku, na kterém se smluvní strany domluví. Rozhodující by nejspíš byly obchodní podmínky poskytovatele služby. I kdyby smlouva o poskytnutí telefonní služby měla podle obchodních podmínek poskytovatele vzniknout až vložením karty do automatu a zvednutím sluchátka (obdobně jako s nástupem do vozidla), tak po 1. 1. 2003 nastane následující problém: Smlouva vznikne, ale poskytovatel ji vzápětí poruší, protože se zákazník nikam nedovolá. V takovém případě by měl zákazník tak jako tak mimo jiné právo na náhradu škody.
Kdyby měla smlouva vzniknout později než vložením do automatu a pokusem volat (například až spojením hovoru), tak by byl popřen smysl celé transakce. Podstatou smlouvy je už to, že se vůbec zákazník dovolá, že hovor bude spojen, a jen zákazník rozhoduje o tom, jak dlouho bude volat. Může volat klidně třeba jen setinu sekundy, když bude chtít a když to bude možné. Podstatou smlouvy je dále to, že si s danou kartou bude moci zákazník provolat veškeré jednotky, tedy vyčerpat předplacenou službu v plném rozsahu.
U dárkových balení je situace jiná. Poskytovatel patrně opravdu nemusí takové karty vyměnit za funkční. Ovšem skutečnost, že poskytovatel těmito kartami nahrazoval zákazníkům karty, kterým končila platnost už dříve, situaci jen komplikuje.
Rozdíl mezi zabalenou a rozbalenou kartou je jen v tom, že poskytovatel nemusí vynakládat náklady na zjišťování, kolik zbývá na dané kartě vlastně jednotek. Takový postup poskytovatele popírá jeho vlastní tezi o záruční době, když odmítá "pro stejnou vadu" uplatnit záruku u rozbalených karet. Z hlediska záruky není rozdíl mezi zabaleným a rozbaleným zbožím."
Zdá se tedy, že v Českém Telecomu z výměny starých telefonních karet příliš nejásají. Služba podle Jana Andera upadá a provoz z telefonních budek se snížil od roku 1997 až o polovinu. Jiné zdroje přitom ale naznačují, že propad může být i větší. Je tomu tak i přesto, že v minulých letech Český Telecom zásadně obměnil telefonní automaty, údajně v naději, že tím přiláká nové zákazníky. Opomíjí ale skutečnost, že ta nejlepší reklama, která navíc nevyžaduje investic, je vstřícnost a přívětivost k zákazníkům a respektování prostého faktu, že zákazníci, kteří si telefonní kartu koupili, si službu nejen předplatili, ale rovněž firmu poctili důvěrou, že peníze, které za ni zaplatili, nezahodí bez užitku. Co by tedy Českému Telecomu udělalo, kdyby své závazky vůči zákazníkům prostě dodržel? Možná že by zákazníci byli spokojenější. Zákazníci mají totiž také paměť. Možná důvod k zamyšlení pro nové vedení společnosti.
Jestliže tedy budete mít při výměně karty problém, obraťte se na zákaznické centrum Českého Telecomu na výše uvedené adrese.
