Policie chce mít k dispozici databáze Českého Telecomu (ČT), aby již v okamžiku volání na tísňovou linku věděla, odkud hovor přichází. Podobnou možnost využívá dnes například pražská centrála linky 158, ovšem jen u volání z telefonních automatů (VTA). Současný policejní požadavek se však týká všech telefonních stanic. V rámci telekomunikačního zákona by postupem času tyto databáze měly obsahovat i čísla stanic u všech ostatních operátorů, včetně čísel mobilních. Policejní argumentace má svou logiku: „Potřebujeme vědět rovnou, odkud takové hlášení přichází. Nikdy nevíme, zda nepůjde o sekundy nebo zda takový hovor vůbec bude dokončen.“ Z vlastní zkušenosti to tvrdí jeden z policistů, který je obeznámen s chodem tísňové linky.
Český Telecom sice chce splnit svou zákonnou povinnost, ale nechce policii své databáze přímo poskytnout. Podle jeho tiskového mluvčího Vladana Crhy se Telecom obává možnosti nedostatečného zajištění těchto databází a jejich následného zneužití. I tato argumentace je logická. Vždyť s prodejem nejrůznějších ukradených databází již má Česká republika hojné zkušenosti. Zřejmě právě proto má identifikace podle ČT probíhat až po skončení tísňového hovoru prostřednictvím jeho operátora.
Co by měly databáze, které chce policie získat vlastně obsahovat? Nic světoborného – jméno, adresu a telefonní číslo. Právě takové databáze se přitom dají legálně koupit za pár stovek. V této souvislosti už je argumentace Telecomu logická méně.
Spor přitom není o tom, zda poskytnout či neposkytnout. Policie i ostatní provozovatelé tísňových linek nakonec své údaje dostanou. Jde jen o to, zda má být identifikován původce volání již v průběhu tísňového hovoru, nebo až po jeho skončení.
Jádro problému tedy zřejmě leží jinde. Jestliže policie potřebuje být schopná ještě v průběhu tísňového hovoru identifikovat místo, odkud se volá, což se zdá věrohodné, je potřeba tuto schopnost zajistit. Zároveň však je potřeba zajistit práva občanů a zabránit tomu, aby bylo možné tímto způsobem zjistit telefonní číslo někoho, kdo hovor na tísňovou linku vedl. Například když se pravidelně bude policista hádat s výčepním o míru piva, nesmí mít možnost pomocí dotazu do databáze zjistit jeho telefonní číslo.
Pokud se problém nepodaří vyřešit smírnou cestou, budou se do jeho řešení nakonec muset vložit ministři a ČTÚ. Nebo si také policie nakoupí CD-ROMy s telefonními seznamy od nějaké firmy a někdy se Telecomu zeptá na aktualizaci konkrétního telefonního čísla.
