„Někde tady musí být, určitě jezdíme kolem ní.“ Sedíme v autě a pomalu brázdíme krajinu. I když bych se měl při řízení věnovat sledování silnice, očima bloudím po okolí. Vláďa na sedadle spolujezdce upřeně pozoruje displeje telefonů, položených na mapě. Jakub zadním oknem pozoruje krajinu, jestli se někde neobjeví hledaný stožár. Jsme totiž na lovu bétéesek (základnových stanic, vysílačů sítě GSM). „Něco je vlevo,“ zahlédnu periferním viděním nejasný stožár vlevo od nás v době, když už se smiřujeme s tím, že Oskarova BTS (CID 10801,2,3), která by měla být necelý kilometr od nás, bude nejspíše schovaná mezi stromy.
Vzhůru na BTS
Vystupujeme z auta a Vláďovým dalekohledem pozorujeme nedalekou BTS. Je to standardní příhradový stožár, jakých po České republice stojí stovky, možná tisíce. Nahoře antény, o něco níže mikrovlnné spoje. Vláďovi trvá zkoumání na dálku déle. „Tož pánové, toto je rarita,“ všímá si něčeho v dolní polovině stožáru, co jsem nedokázal identifikovat. „Zesilovač na GSM se totiž jen tak nevidí,“ vysvětluje svoje nadšení. Je zbytečné bavit se o tom, že se jdeme na BTS podívat, protože po této poznámce už všichni nasedáme do auta.
S autem urazíme několik stovek metrů a necháváme jej stát uprostřed polí. Po chvilce chůze oraništěm s Jakubem debatujeme na téma, jestli by si naše redakce měla pořídit obyčejného off-roada (auto do ztížených terénních podmínek), nebo rovnou americký vojenský speciál Hummer. Na rozdíl od profíka Vládi totiž nejsme do terénu vůbec vybaveni. Zatím nás však ani lehké mrholení a nepříjemný vítr nemohou zviklat v naší cestě.
„Než takovýto zabezpečení, tak to radši žádný,“ komentujeme pletivo zlehka přidržované u branky tenkým drátkem. Je zřejmé, že objekt, který patří Českému Mobilu, už někdo navštívil před námi, a to bez použití klíčů. Během minuty jsme s Vláďou uvnitř. Vláďa okamžitě šplhá až k zesilovači. Já si při zběžné obhlídce velkého kontejneru s napájením a samotnou technologií BTS všímám malé skříňky, na které je nápis Eurotel, s. r. o. Majitel zesilovače je tak identifikován. Nahoře však Vláďu zaráží jiná věc - proč je přijímací anténa zesilovače nasměrovaná na vzdálený stožár, o kterém jsme při průjezdu kolem suverénně prohlásili, že patří RadioMobilu.
I mistr tesař se utne
Než si připustíme, že jsme se při identifikaci BTS podle vnějších znaků spletli, spekulujeme o tom, že to je schválně kvůli filtraci frekvencí. Nicméně po chvíli uznáváme, že z těch dvou stožárů, na které vidíme, patří Eurotelu (CID 8605,6,7) ten menší (kam míří zesilovač), zatímco ten obrovský vysílá signál sítě Paegas (CID 28624,5). „Je tam tolik mikrovln, že tam bude asi béescéčko,“ konstatuje Vláďa, což jsme pochopili tak, že se tam vydáme, jen co tady skončíme. Ještě na stožáru hledáme příjezdovou cestu k dalšímu cíli naší cesty. K BTS Oskara jsme totiž přišli přesně z druhé strany.
Dole se ještě jednou díváme na připojené zařízení Eurotelu. Zatímco Vláďa dělá Jakubovi přednášku o jiném zařízení, já zkoumám zabezpečení. „Neměl by ten kryt jističů být nějak zamčenej?“ ptám se naivně, zatímco kryt otevírám. Uznáváme ale, že i kdyby byl plastový kryt chráněn zámkem, vandal ho stejně rozbije. Nemusí ale jít o vandala - při pořizování ilustračních fotek ruky na hlavním vypínači převaděče Eurotelu se bavíme i o tom, za jakou dobu by servisní technici s ostrahou přijeli a kolik by to Eurotel stálo. K vypnutí pokrytí signálem Eurotelu v údolí jihomoravské obce Kurdějov stačí skutečně málo.
Při odchodu Vláďovi ještě vrtá hlavou, jestli zesilovač Eurotelu filtruje frekvence, nebo jestli do údolí zesiluje i signál sítě Paegas (BTS je umístěná asi 500 metrů od Eurotelu). Po chvíli pobíhání s mobilem po poli konstatuje, že Eurotel frekvence skutečně filtruje (byť se tak zesilovač prodraží), a RadioMobil tak problém s pokrytím v této oblasti bude muset vyřešit sám a za své.
Jak se skáče přes plot
Vyrážíme na kopec Liščí vrch, kde se k nebi majestátně tyčí mohutný stožár sítě Paegas. Po cestě míjíme vysílač Eurotelu. „Takových jsem už viděl,“ komentuje Vláďa s despektem standardní červenobílý příhradový stožár a pouze nám připomene, že zde chce zastavit při zpáteční cestě. Po spleti asfaltových cest mezi poli a vinohrady přijíždíme kukuřičným polem k základnové stanici. Že stojíme před velmi důležitým zařízením, naznačuje kromě solidního kovaného plotu s ostnatým drátem také velká zděná budova, která vypadá jako menší rodinný dům. Ostatně i stožár, který odhadujeme na více než padesátimetrový, vypadá od spodu ještě masivněji. Vláďa konstatuje, že tady stoprocentně musí být BSC, a později se o tom skutečně přesvědčujeme.
Jakub se vydává s digitálním fotoaparátem obejít plot a udělat několik fotek. Vláďa si okamžitě všimne, že hned vedle brány chybí na vrcholku plotu ostnatý drát. Za několik okamžiků je uvnitř. Mně se ale nechce překonávat přibližně dva a půl metru vysoký plot, a tak Vláďu požádám, aby mi podal dřevěné víko od bedny ležící u budovy. „To je teda pěkný šméčko na lidi; lovec-profesionál by se k tomuto nikdy nesnížil,“ komentuje Vláďa skutečnost, že jsem si opřel desku o plot a s její pomocí ho pohodlně přelezl.
Postupně obcházíme budovu. Jeden zabezpečený vchod je hned naproti brány, další dva jsou z druhé strany. Když si Vláďa všimne, že jedny dveře jsou otevřené, zpanikaříme a jako malí kluci bereme nohy na ramena (během toho téměř přeskočíme dvouapůlmetrový plot). Po několika vteřinách přiběhne i Jakub, který obcházel celý objekt kukuřičným polem. Ihned si ale uvědomujeme, že v budově nikdo nemůže být. Protože kromě našeho auta tady už žádný jiný dopravní prostředek není. A technici starající se o základnové stanice rozhodně nepatří k těm, kteří by zaparkovali auto ve vesnici a šli přes dva kilometry pěšky. Poté, co si vynadáme do zmatkařů, Vláďa a já opět lezeme přes plot dovnitř a ověřujeme si, že v budově skutečně nikdo není. „Někdo vám musí zavolat sanitku, až sletíte,“ upřesňuje Jakub, proč zůstává dole.
Struktura sítě jako na dlani
Nastává nejdůležitější okamžik odpoledne - zdolat stožár. Po základně stožáru se dostáváme až k žebříku. Je výrazně pohodlnější než ten na předchozím vysílači Českého Mobilu. Už po několika metrech, jen co se dostaneme nad úroveň střechy, pociťujeme nepřízeň počasí. Střecha nás totiž kryla před poryvy větru, které se do mě a Vládi opírají naplno.
Na prvním ochozu ve výšce asi patnácti metrů se konečně rozhlížíme po anténách, mikrovlnných spojích a hlavně po krajině. Počasí je skutečně nepříjemné. Fouká hodně silný vítr, je zima a lehce prší. Rozhlížím se po krajině a dělám několik fotek. Vláďa ale nadšeně opisuje něco ze všech mikrovln. „Na každé je štítek s popisem, k jaké BTS mikrovlna míří. Tak budu mít seznam všech BTS, který jsou připojený k tomuto BSC, a můžu někoho poslat, aby je odlovil,“ vysvětluje a po opsání tohoto patra se vydává po žebříku na další ochozy.
Pozoruji Vláďu, jak postupně šplhá výš a výš. Já přidávám pouze jedno patro. V té době se nacházím přibližně v polovině stožáru. Poryvy větru jsou ale na můj vkus až příliš silné. Udělám ještě několik fotek a raději lezu dolů. Zdola pozorujeme Vláďu, který vylezl až vrchol k červeným signalizačním světlům. „Až zlezeš tolik stožárů co já, tak ti nějakej vítr nebude vadit,“ říká mi později dole Vláďa, který v ruce žmoulá promoklý papír s popisem míst, kde by měly být BTS.
Strategické místo v síti
|
Koníček: lovec BTS
Na tomto místě už není co dělat, a tak vyrážíme domů. Cestou ještě upřesňujeme umístění několika základnovek a nacházíme nové sektory. Za odpoledne jsme si poznamenali údaje o celkem devíti BTS; ujeli jsme přibližně 40 kilometrů.
Pořád ještě nemáte jasno v tom, co to je vlastně lov BTS? Vlastně jde jenom o projížďku autem (můžete si vzít i libovolný jiný dopravní prostředek nebo vyrazit pěšky) krajinou. Při tom sledujete aplikaci Monitoring sítě na displeji mobilního telefonu. To jestli se náhodou neobjeví číslo buňky (Cell ID), která ještě není v seznamu BTS a buněk (ten byste měli mít s sebou - o seznamech BTS jsme psali zde). Po správném odlovení základnové stanice máte popsáno místo jejího umístění a informace o všech jejích sektorech (buňkách) - Cell ID, číslo kanálu, LAC. Vlastně stačí, když k ní přijedete autem a obejdete ji s telefonem v ruce. Ale bez šplhání k anténám, přeskakování přes ostnatý drát a rozhlížení se po krajině by to vlastně byla nuda.
