Je asi zbytečné připomínat, že my nic nepožadujeme – pouze upozorňujeme na fakta. Boom aukcí UMTS je již dávno pryč a opájet se výnosem v řádu desítek miliard korun nám proto dnes přijde nereálné. Důvodů k tomu jsme předložili mnoho a asi není potřeba je znovu rozebírat. Protiargumenty jsou stále stejně fádní: pro operátory je požadovaná suma pakatel, stejně to vydělají atd.
Zkusme se ale na celý problém podívat z druhé strany – a takový pohled mi tu zatím velmi chyběl. Připusťme, že vláda získá 20 miliard Kč (nebo podobný obnos) za UMTS licence. Co se s těmito penězi stane? Podle všech dostupných informací mají posloužit k překrytí rozpočtového schodku, na němž se bude v letošním roce zřejmě nejvíce podílet ztráta na garancích za zkrachovalou IPB (ať již Konsolidační bance nebo ČSOB). Zde se hovoří o cca. 140-160 miliardách Kč, výnos tendru UMTS by tedy představoval pouhý zlomek.
A nyní se podívejme na to, kde se těch 20 miliard Kč objeví, jak se k nim operátoři dostanou. Jen pro hrubou představu – 20 miliard Kč je cena jedné kompletní mobilní sítě pokrývající oněch příslovečných 99,9 % obyvatelstva. Čili tento, jak jej někteří lidé nazývají „zanedbatelný pakatel“ za nakoupení licence, představuje třetinu pořizovací ceny mobilní sítě (vláda nyní chce šest miliard a 700 milionů korun).
Asi vám již dochází, kam tím mířím. Ale popořádku. Operátor peníze nedá z vlastní kapsy, protože je nemá. Půjčí si. Řekněme, že si pořídí desetiletý syndikovaný úvěr a pro zjednodušení počítejme s 10% úrokové sazby. Vím, ta sazba nebude pevná, bude se pohybovat dle koeficientů inflace a dalších tržních ukazatelů daných smlouvou, ale pro jednoduchost počítání berme pevných 10 %. Pokud operátor bude vše v pořádku splácet, bude muset do deseti let splatit více než dvojnásobek vypůjčené sumy. Namísto 20 miliard tak všichni operátoři dohromady budou muset naspořit miliard 40.
Myšlenka, že zahraniční akcionáři vytáhnou portmonku a oněch 40 miliard Kč povedou jako poplatek za získání českého trhu, je mimo realitu. Neváhejte ani vteřinu, že oněch 40 miliard Kč budeme muset zaplatit my, uživatelé mobilních sítí, ve svých tarifech.
Pokud uvážíte reálný počet 4 miliony uživatelů všech českých mobilních sítí GSM (po odečtení duplicitních uživatelů), docházíte k částce pohybující se okolo 90 Kč měsíčně, kterou od vás bude muset operátor získat navíc, aby pokryl náklady na získání licence UMTS. Jistěže, méně bude získávat od uživatelů předplacených karet, více od business uživatelů, ale v průměru bude muset získat od každého z nás 90 Kč měsíc co měsíc po deset let.
Nu a nyní k tomu druhému pohledu na UMTS problematiku. Jak pohlížet na těchto 90 Kč měsíčně?
Pokud je stát bude chtít inkasovat (a on z nich dostane jen polovinu, druhá polovina sumy je náklad na to, aby stát peníze dostal ihned), půjde v podstatě o zdanění mobilních uživatelů za to, že používají mobilní telefony GSM. Může to znít demagogicky, ale je to tak – peníze vybrané za UMTS licence se nepoužijí pro zlepšení telekomunikačního prostředí, ale na zamáznutí jakéhosi dluhu za nepodařené bankovnictví. Je to výborně skrytá, ale přesto velmi jasná selektivní daň.
Pokud by stát tuto sumu nechtěl inkasovat, tedy poplatky za licence byly symbolické, zůstala by buďto výše zmíněná suma uživatelům, protože o ni by mohly poklesnout (nebo se nezvýšit, zdravíme inflaci) telekomunikační poplatky. Nebo by tuto sumu mohli operátoři použít na další rozvoj své sítě a svých služeb – tedy na to, aby se mobilním uživatelům lépe mobilovalo. Jistěže by část této sumy převedli svým vlastníkům v podobě zisku, určitě ale ne mnoho (zisk se daní) – a rozhodně ne více než polovinu, kterou nám tu představují technické poplatky na okamžité zajištění peněz pro stát za UMTS licence.
Ano, to je ta druhá stránka pohledu na platby za UMTS licence. Nyní se, vážení přátelé, musíme rozhodnout. Buďto chceme, aby stát dostal od nás všech, jak tu v řadě čteme tento článek (a baže i od těch, kdo si ho nepřečtou, ale pořídí si někdy mobil) 20 miliard korun s tím, že dalších 20 miliard si vydělá nějaká (určitě ne česká) banka za realizaci úvěru. Nebo tutéž sumu ušetříme na poplatcích za mobilní telefony, případně si budeme o to lepších služeb užívat.
Abych to řekl ještě jednodušeji. Nyní se rozhoduje o tom, kdo umí lépe naložit s dvaceti miliardami. Jestli je lépe zhodnotí stát ve státním rozpočtu pro blaho všech občanů, anebo mobilní operátor ve svém rozpočtu pro blaho svých zákazníků.
A teď ruku na srdce: opravdu věříme tomu, že stát s těmito penězi naloží účelněji než soukromý subjekt na konkurenčním trhu? Opravdu je touhou mobilních uživatelů, aby ze svých poplatků platili zkrachovalou IPB?
Kdyby existovalo vládou jednoznačně definované určení těch dvaceti vytoužených miliard, asi bych tolik nereptal. Kdyby vláda řekla, že tyto peníze jsou určeny pro školství a mají sloužit k tomu, aby v průběhu deseti let jsme se dostali mezi nejvzdělanější národy (=výkonné ekonomiky), byl bych všemi deseti pro. To by bylo důstojné určení pro tyto peníze v takové ekonomice a v takovém školském systému, jaké tu máme. Kdyby existoval takový efektivní vzdělávací program, který by zdvihl vysokoškolské vzdělání ve vyhledávaných oborech, jako jsou nové technologie, neřekl bych ani slovo. Netratil by na tom nikdo – ani operátoři, u nichž by lidé mohli utrácet více peněz. A za oněch 20 miliard by se takový program dal pořídit.
Jenže těchto dvacet miliard a ještě sedmkrát tolik spláchne sanace IPB. Nepřinese to nic pro budoucnost této země, jen to zalepí díru, kterou vytesal kdovíkdo. Jen kvůli tomu mají licence UMTS hodit 20 miliard? Promiňte, ale pro nic takového ruku zdvihnout nemohu.
