Nabízí se samozřejmě možnost prodat podíl Radiokomunikací v RadioMobilu. Podle některých analytiků je hodnota tohoto podílu (39,2 %) dokonce vyšší než cena samotných Českých Radiokomunikací. Nákup 72 % v této společnosti by se tak prodejem podílu v RadioMobilu Bivideonu bohatě vyplatil (na rozdíl od vlády, která podíl v Radiokomunikacích podle odborníků prodala výrazně pod cenou). Jenže možným zájemcem o podíl v RadioMobilu, zvláště po přejmenování všech jeho aktivit na značku T-Mobile, může být jenom Deutsche Telekom – přesněji jeho dceřinná společnost T-Mobile International. Jenže kvůli mnohamiliardovým dluhům (v euro) skupiny Deutsche Telekom tato transakce nepřipadá v tuto chvíli v úvahu.
Snazším a tudíž rychlejším bude spíše prodej Eurotelu, který patří k nejziskovějším mobilním operátorům v regionu střední a východní Evropy. Pokud bude existovat dohoda s druhým akcionářem, jímž je americké konsorcium Atlantic West (49 %), zájemci se jistě najdou. Orange, patřící do skupiny France Telecom, už svůj zájem opakovaně vyjádřil. TDC se sice zmínila o svých dobrých zkušenostech s možností nabízet svým zákazníkům pevné i mobilní služby, ale tím, kdo bude nejspíše v záležitosti prodeje Eurotelu rozhodovat, je Deutsche Bank, jež zajišťuje financování nákupu Telecomu. Vzhledem k tomu, že naposledy chtěli Američani za podíl v Eurotelu přibližně 40 miliard korun, dá se čekat, že Deutsche Bank bude chtít svůj podíl v Eurotelu spíše prodat – aby se jí celá transakce dříve vyplatila. Zajímavá cena za Eurotel bude mít pozitivní vliv na výnosnost celé transakce (nákupu Českého Telecomu) a to bude investiční banku v dnešní nejistotě v telekomunikacích zajímat ze všeho nejvíc.
Na prodej podílu v Eurotelu může tlačit i dosavadní strategický partner Telecomu – konsorcium TelSource, ovládané Swisscomem a KPN Royal Dutch Telecom. Swisscom je jedním z neúspěšných uchazečů o nyní prodávaný státní podíl v Telecomu – po neúspěchu zřejmě nebude mít dále důvod držet si podíl v Telecomu, a proto se bude snažit získat zpět co nejvíce (v minulosti TelSource zaplatilo za 27% podíl v Telecomu více, než může nyní dostat zpět), k čemuž může prodej podílu v Eurotelu výrazně přispět. O finanční situaci KPN se toho již v minulosti napsalo více než dost – krach společného podniku KPNQwest je výmluvným příkladem – a není tajemstvím, že se snaží prodávat, co může. Samozřejmě je otázkou, jestli je vhodnější nejdříve koupit zbytek Eurotelu a prodat celou společnost, nebo najít kupce ve shodě se současným spolumajitelem, konsorciem Atlantic West.
V každém případě je jasné, že Eurotel potřebuje nového strategického partnera, který má mezinárodní vazby a zkušenosti. Před sebou má start sítě UMTS – a zkušenosti někoho, kdo již síť UMTS spouštěl, nebo ji dokonce jistou dobu provozuje, se mu budou velmi hodit. Nemluvě o tom, že při členství ve větší mezinárodní skupině by mohl ušetřit za vývoj nových služeb a za nákup technologií. Zlepšit také musí nabídku svých služeb v roamingu – zatím to pro něj nečiní takový problém jenom kvůli tomu, že konkurenční RadioMobil si dosud neuvědomil, jakým způsobem by výhody plynoucí z členství ve skupině T-Mobile International mohl využít.
Jan Slabý je analytikem Wood & Company Financial Services.
