Česko patří k absolutní světové špičce co do penetrace mobilních telefonů. Jak to ale vypadá, Čechům stačí jen telefonovat a posílat zprávy. O žádné další služby zřejmě nestojí, nebo si to aspoň myslí čeští mobilní operátoři.
Jak jinak si vysvětlit, že pokrytí Česka mobilními daty je takové, jaké je? Ukázkovým příkladem je v této situaci žádost operátora Vodafone, který ani na začátku roku 2008 nebude schopen spustit svou 3G síť. Přitom mu licence přikazovala pokrýt jen Prahu, a ještě ne celou.
|
TIP! Mapy pokrytí České republiky mobilní sítí T-Mobile Vodafone |
Jako by nám naši operátoři chtěli naznačit: pěkně nám každý měsíc přisypejte penízky, ale my je do vás investovat nebudeme. Proč bychom utráceli za 3G? Musí vám stačit volání a SMS! Ostatně na MMS je rychlost GPRS dostatečná, a z těch máme stejně nejvíc peněz.
Na problémy s naprosto tristním stavem mobilního internetu u nás naráží především firemní zákazníci, kteří potřebují na cestách skutečně pracovat a pídí se po opravdovém mobilním internetu. A ten u nás není. Přitom i v sousedním Slovensku je situace řádově lepší.
Mobilní operátor, nebo internetový provider?
Problémem je, že čeští mobilní operátoři fušují do řemesla poskytovatelům internetu namísto toho, aby se soustředili na svou práci – mobilní internet. V nabídkách tak najdeme spoustu variant pro připojení na doma, ovšem pro práci na cestách toho moc není. A když už náhodou je, jako v případě O2, funguje to jen v Praze, Brně a pak tam, kde máte štěstí.
Za všechno může tehdejší Český Telecom, který tak dlouho váhal s rozumnou nabídkou připojení přes ADSL, nebo vlastně s jakýmkoli připojením za paušál bez nutnosti platit za telefonní impulzy. Takže Eurotel i T-Mobile vycítili šanci a nabídli připojení k internetu za paušál přes GPRS. Rychlost nebyla sice nijak závratná, ale pro většinu uživatelů to znamenalo jediný způsob, jak se přestat stresovat dobou strávenou na internetu.
Počet uživatelů rostl téměř raketovým tempem a stalo se něco, co nemá jinde v Evropě prakticky obdoby – lidé si začali masově pořizovat mobilní data jako domácí připojení k internetu.
Pokud totiž počet uživatelů neomezených GPRS datových tarifů překročil 100 tisíc, je jasné, že nešlo o uživatele, kteří potřebují pracovat na cestách. Těch je maximálně několik desítek tisíc. Dalším dokladem této anomálie mohou být prodeje mobilních modemů, svého času se dokonce společnosti Siemens vyplatilo montovat průmyslové moduly do krabiček, takže na českém trhu byly prodávány datové modemy, které nebyly jinde na světě dostupné.
Mobilní internet – pořád nějaké speciality
Na lepší časy se zablesklo v době, kdy se začalo mluvit o 3G. Bohužel licence na sítě 3G se v Česku začaly rozdělovat až v době, kdy operátoři v západní Evropě začali zjišťovat, že miliardy zaplacené za licence se budou vracet jen velmi těžko. Čeští operátoři tak k 3G sítím přistupovali od začátku s jistou skepsí. Jistou výhodu měl v té době Eurotel, který docela chytře využil frekvence pro pomalu umírající NMT síť a nasadil na ni technologii CDMA EV-DO.
 |
|
Spustil tak vlastně první síť třetí generace. I když jde o velmi perspektivní technologii, pro práci na cestách se nedá moc použít – nutnost vozit s sebou speciální modem je pro mobilní práci dost odpuzující. Musíte se stále starat o to, abyste měli kromě notebooku a telefonu nabitý i modem.
Nakonec ale díky CDMA nebyl důvod, aby Eurotel na frekvenci 2100 MHz, kterou získal pro svou 3G síť, nasazoval nějakou nestandardní technologii. Domácí připojovače totiž pokrývá právě CDMA. A tak je Telefónica O2 jediným českým operátorem, který nabízí standardní variantu 3G, včetně podpory HSDPA.
I on je ale typickým jednookým králem mezi slepými – pokrytí HSDPA je jen v Praze a v Brně, 3G data jsou pak dostupná ještě v některých krajských městech. Takže pokud se chcete připojit klasickým způsobem, na který jsou mobilní uživatelé zvyklí v celé Evropě (přes svůj mobilní telefon nebo datovou kartu), jste odkázáni buď na připojení rychlostí v desítkách kb/s, nebo musíte sáhnout po CDMA (což donedávna znamenalo platit si další datový paušál).
České zastoupení T-Mobile bylo evidentně trochu zaskočeno úspěchem CDMA u Eurotelu, a tak svou čerstvě získanou 3G licenci nevyužilo k tomu, aby nabídlo uživatelům skutečný mobilní internet. T-Mobile přišel se svým Internetem 4G, tedy opět variantou, jak se přes mobilní síť připojovat z domova. Technologie UMTS TDD, po které T-Mobile sáhl, nabízí totiž sice poměrně vysokou rychlost připojení (srovnatelnou s CDMA), ale opět vyžaduje speciální hardware.
Pokud se chcete s 3G telefonem, který jste si u T-Mobilu koupili, připojit k internetu, budete muset přejet hranice – v německé i britské síti T-Mobile vám "pojedou" mobilní data jedna radost. Ovšem jak překročíte hranice, máte smůlu a v lepším případě se připojíte rychlostí kolem 150 kb/s přes EDGE.
 |
|
Ale ani v případě, že se rozhodnete pro TDD, vás velká výhra nečeká. Pokrytí Česka je totiž podobné jako u konkurenčního O2 (Praha, Brno a největší města), Všude jinde se budete muset spokojit s pomalým EDGE. A navíc vzhledem k tomu, že T-Mobile sáhl po technologii, která se jinde v Evropě nepoužívá, neustále se opakují problémy s dodávkami a spolehlivostí hardwaru (modemy a datové karty).
I to způsobilo, že Internet 4G není pro T-Mobile zrovna úspěšným projektem. Podle zdrojů blízkých firmě je zájem uživatelů zhruba poloviční, než společnost očekávala. My dodáváme: není se co divit. ADSL a kabelové připojení k internetu už se v Česku slušně rozjelo a jako houby po dešti rostou i wi-fi poskytovatelé. Proč se tedy připojovat přes mobilní síť? Technologie vyvinuté pro připojení k internetu jsou v tomto směru přece efektivnější a nabídnou mnohem lepší parametry připojení. Rychlostí se jim nemůže rovnat ani CDMA Rev. A, ani HSDPA.
Když se mluví o mobilním internetu, je skoro škoda mluvit o Vodafonu. Ten se sice holedbá tím, jak získává stále více firemních zákazníků, ale těm musí asi stačit telefonovat. Jako mobilní internet totiž nabízí Vodafone EDGE. Takže pokud byste chtěli jako zákazník Vodafonu něco víc, než si stáhnout e-maily (a to ještě všechny známé požádejte, ať neposílají přílohy), máte smůlu. A to už nemluvíme o tom, že ani s pokrytím EDGE to nijak slavné není! Telefónica O2 a T-Mobile aspoň nabízejí wi-fi hotspoty, je jich málo, ale aspoň něco. Vodafone místo toho požádal o změnu licence. Přece do svých zákazníků nebude investovat víc, než je nutné.
Ostatně také U:fon se zatím zaměřuje především na domácnosti. Ten ale neměl příliš na výběr, licenci na UMTS síť nemá. Docela šikovně sáhl po rychlejší variantě CDMA (Rev. A), i když i on si podobně jako T-Mobile musel vylízat kaši, kterou si novou – a nevyzkoušenou – technologií nadrobil. Pravda je, že poslední měření naznačují jistá zlepšení. Uvidíme, jak to dopadne, až U:fon spustí i mobilní hlasové služby, které – jak naznačuje pozvánka na tiskovou konferenci uvízlá v našich e-mailech – chystá zřejmě na první polovinu příštího roku.
Proč chceme skutečný mobilní internet
Možná si řeknete, že nosit s sebou s notebookem modem není zase až takový problém. Takže proč nesáhnout po CDMA. Problém je v tom, že pro práci na cestách nestačí jen připojení k internetu. Na to by jistě CDMA nebo UMTS TDD klidně stačilo. Jak O2, tak T-Mobile ale nabízejí například BlackBerry, Vodafone zase svoji variantu Vodafone Business e-mail plus. Ty umožňují synchronizovat telefony, včetně e-mailů, se serverem. A pokud vám chodí větší přílohy, je připojení přes 3G skutečně vysvobozením. Je pravda, že BlackBerry server dokáže přílohy poměrně efektivně komprimovat, přesto je práce při rychlejším připojení mnohem pohodlnější. Je třeba si uvědomit, že pro používání serveru BlackBerry nemusíte nutně používat BlackBerry hardware, existují i programy pro chytré telefony.
|
|
|
Ostatně právě majitelé chytrých telefonů na strategii našich operátorů doplácejí nejvíce. Pro řadu mobilních uživatelů by totiž bylo v mnoha případech pohodlnější sáhnout po telefonu a vyřídit agendu na něm. Ať už máte přístroj s Windows Mobile nebo Symbianem, můžete si klidně přímo na telefonu upravit tabulku či textový dokument, prohlédnout prezentaci a samozřejmě pracovat s e-maily. Díky strategii českých operátorů jsou ale odkázáni na zoufale pomalé GPRS. A přes něj stáhnout jen trochu větší obrázek je opravdové peklo. Jako naschvál totiž řada výrobců v případě 3G přístrojů nepočítá s EDGE.
Ve světě žádný problém
Jak už jsme naznačili v úvodu, ať vyrazíte na západ nebo na východ od našich hranic, je situace diametrálně odlišná. Operátoři v západní Evropě (a evidentně i na Slovensku) totiž už dávno pochopili, že o zákazníky se musí starat. Prakticky okamžitě, jak přejedete české hranice do Německa či Rakouska, objeví se vám na telefonu ikonka 3G (tedy pokud máte 3G telefon, samozřejmě). Čestně je třeba říci, že i v západní Evropě je HSDPA vyhrazena jen pro větší města, ovšem nikoli jen pro dvě největší jako u nás. Signálem 3G jsou pokryta všechna větší města.
Ostatně pokud se podíváte do nabídek místních operátorů, je zřejmé, že jim jde skutečně o mobilní uživatele a nesnaží se stát poskytovatelem internetu. Tedy snaží, ale využívají k tomu pro to určenou technologii. Typickým příkladem mohou být nabídky britských operátorů – všichni přeprodávají ADSL, které poskytuje BT (British Telecommunication), takže o domácí uživatele nepřijdou. Ba právě naopak, řada domácností si ráda ušetří starosti a ADSL si vezme od mobilního operátora, aby měla vše na jedné faktuře.
Samozřejmě, že operátoři nabízejí i mobilní data, struktura nabídky je ale jednoznačně postavena tak, aby sloužila k připojení na cestách, a nikoli doma. I když operátor neomezuje přímo přenos dat, u mobilních služeb je poměrně nízko postavena hodnota FUP – například u Vodafone je to 3 GB měsíčně. V případě operátora 3 je zase maximální měsíční limit pro mobilní data 7 GB při ceně 25 GBP (asi 920 Kč).
