Severokorejské úřady varovaly před nepříznivým vlivem, který by mohly smartphony mít na izolovanou populaci. Týká se to zejména mladých lidí, místní deník Rodong Sinmun podle portálu The New York Times v této souvislosti neopomněl připomenout negativní dopady používání smartphonů ve školách po celém světě. Žáci je používají přímo ve třídách a zneužívají je i při testech.
Podle severokorejského deníku to jen dokazuje, že se mobilní telefony staly cestou k podnícení nezdravé ideologie u studentů. Jako závažný problém pak označil neomezené šíření pornografie a her s násilným obsahem. Poukázal ovšem pouze na všechny nekalosti moderních mobilů, o konkrétních krocích, které by severokorejské úřady měly přijmout, však deník neinformoval.
Dříve byly mobily zakázané
Není tomu přitom tak dávno, co byly Severokorejcům moderní technologie zcela zapovězeny. Například mobilní telefony mohli používat dlouho dobu výhradně vysoce postavení vládní úředníci. V roce 2009 ovšem byla striktní pravidla uvolněna a mobilní telefon si mohl pořídit (teoreticky) kterýkoli občan.
A mobilům se v komunistické Severní Koreji daří, a to navzdory nedostatečné životní úrovni. Zhruba po roce mělo svůj mobil už 185 tisíc Severokorejců. K dosažení mety jednoho milionu zákazníků stačily jedinému severokorejskému operátorovi Koryolink tři roky (více viz Komunisté propadli mobilům bídě navzdory. KLDR hlásí milion zákazníků).
Do 6. ledna 2013 navíc platilo, že při vstupu do Severní Koreje museli lidé ze zahraničí odevzdat svá mobilní zařízení a dostali je až při odjezdu ze země. To sice již od 7. ledna 2013 neplatí, ale stále není možný roaming. Je tedy nutné pořídit si SIM s omezenými možnostmi místního operátora.
Severní Korea se chlubí vlastním smartphonem. Jsou to komunistické sliby |
Úřady se i tak nad uživateli mobilních telefonů snaží držet pevnou ruku. Kromě již výše zmíněného striktního zákazu volání mimo Severní Koreu jsou zapovězeny například i meziměstské hovory. V městech poblíž hranice s Jižní Koreou je pak mobilní síť v nedohlednu.
Nicméně ani nejtvrdší komunistický režim neodolal technologickému pokroku. Historicky první severokorejský chytrý telefon spatřil světlo světla v srpnu 2013, ale Severokorejcům byly tyto „moderní“ přístroje ještě na dlouhou dobu zapovězeny. Komunistická strana ve svém striktním postoji polevila až koncem loňského roku.
Jen státní intranet
Úřady však používání smartphonů výrazně omezují, uživatelé se tak třeba dostanou pouze na státní intranet, který kromě projevů severokorejského vůdce Kim Čong-una obsahuje například i recepty na národní pokrmy, tipy na domácí dovolené či informace o státním raketovém programu. Nově se úřady snaží kontrolovat i veškeré informace, které se prostřednictvím smartphonů dostávají k jejich uživatelům.
Není totiž výjimkou, že se mezi mladými Severokorejci šíří nežádoucí obsah. Jde třeba o čínské a severokorejské pořady včetně televizních dramat. Místní úřad nedávno odhalily i případy šíření videoklipů jihokorejské K-popové skupiny BTS (Bangtan Boys).
Severokorejci povolili smartphony. Ale fungují omezeně a jsou šmírované |
Šíření podobného obsahu lze předejít jen stěží. V zemi, kde neexistuje svoboda pohybu a třeba automobil je pro mnohé obyvatele naprosto nemyslitelnou záležitostí, se totiž mobily staly jediným prostředkem umožňujícím spojení s okolím. Nutno podotknout, že jsou i důležitým zdrojem příjmů vládnoucí komunistické strany. Státní společnosti totiž nabízí různé rebrandované mobily čínské výroby, a to za ceny pohybující se v přepočtu mezi 100 a 300 dolary (zhruba 2 300 až 6 800 korun).
Severokorejské úřady se proto rozhodly pro další omezení. Aby zamezily šíření nežádoucího obsahu, tak ve smartphonech začaly například blokovat Bluetooth. Kromě toho do nich instalují i monitorovací software, který úředníkům prozradí, co vše uživatel na telefonu sleduje.
To ovšem není vše, co totalitnímu režimu přidělává starosti. Jak podotýká portál The New York Times, problémem jsou i pašované smartphony z Číny. Lze se s nimi totiž připojit nejen k státnímu intranetu, ale s pomocí čínské SIM u hranic i na internet čínských operátorů. Přístup k informacím z vnějšího světa je pak zcela mimo kontrolu úřadů. Mimo to jsou tyto přístroje používány třeba i ke komunikaci s příbuznými, kterým se podařilo uprchnout do znepřátelené Jižní Koreje.
