Kolik bude Galaxy S 4 stát?Cena za 16GB variantu se na českém trhu bude pohybovat okolo 17 tisíc korun. Nabízet jej budou všichni tři operátoři. |
Když se před lety s příchodem iPhonu 3G staly z přístrojů od Applu chytré telefony, vypadalo to jako malé zjevení. Apple totiž dokázal skloubit široké možnosti smartphonů s naprostou jednoduchostí v ovládání, což se do té doby nikomu nepovedlo. Právě proto začal iPhone své vítězné tažení napříč světovými trhy a konkurence horečně vymýšlela, co s tím. Ne nadarmo měly být první androidí smartphony podobné BlackBerry, ale po uvedení iPhonu nastala rychlá změna kurzu.
Šéf Samsungu J.K. Shin představuje nový model Galaxy S 4.
Střih, přesuňme se do současnosti. Nabídka voleb v menu iPhonů nebo androidích smartphonů je tak obšírná, že se do ní při hledání určité konkrétní volby může uživatel zanořit třeba na hodinu a stejně nenajde to, co hledal. Mezi tím si však nastaví deset dalších užitečných věcí, které mu dosud zůstávaly skryty. Situaci neulehčuje ani fakt, že některá nastavení se provádí přímo v aplikacích, jiná v menu nastavení telefonu.
Výrobcům nic jiného nezbývá
Jenže výrobcům mobilních telefonů vlastně nic jiného, než jejich postupné zesložiťování, nezbývá. Důvodem je extrémně silná konkurence. Špičkový hardware už dnes umí dohromady poskládat leckdo, stačí se podívat na čtyřjádrové Full HD telefony od pro nás naprosto neznámých firem z Číny. Ale nemusíme chodit mezi čínské záhady, čtyřjádrový smartphone s pětipalcovým Full HD displejem chystá i u nás stále dobře známý Alcatel (byť vlastněný čínským koncernem TCL).
A protože po stránce fyzického hardwaru už není ve smartphonech příliš co dalšího vymýšlet a ani designéři nemají u obřích dotykových placek mnoho prostoru, musí se výrobci, kteří chtějí své produkty prodávat za prémiovou cenu, snažit odlišit jinak. Je to případ jak nového Galaxy S 4, tak třeba nedávno představeného HTC One nebo ostatně i už zavedeného iPhonu 5. Softwarové "vychytávky" budou hlavním tématem u těch nejlepších smartphonů.
Při představení Samsungu Galaxy S 4 se vlastně o ničem jiném nemluvilo. Jediným kouskem hardwaru, který byl trochu probírán, byl pětipalcový displej. Vše ostatní, včetně divadelních scének na jevišti, se točilo okolo funkcí. A jejich seznam není vůbec krátký. Jsou tu S Translator, S-Voice Drive, Group Play, S Health, Air Gesture, Dual Camera, Sound&Shot, Drama Shot, Knox, Story Album, Smart scroll, Smart pause a jistě jsme na nějaké další zapomněli. A některé jiné Samsung pro jistotu ani nepojmenoval a bere je jako samozřejmost.
Nejinak tomu bylo i u nedávné premiéry HTC One, kde kromě hliníkového těla a ultrapixelů hrály hlavní roli pojmy jako Blink Feed a Zoe. Ostatní konkurence se k tomuto trendu pomalu přidává, třeba Sony na to jde přes svou nabídku obsahu.
Funkce potížisté
Nabídka těchto funkcí může být v jejich výpisu úctyhodná, ovšem v praxi už je to jinak. Jen si přiznejte, která z výše uvedených softwarových záležitostí je natolik úžasná, že vás donutí si rovnou stoupnout do fronty na daný telefon? Podle nás žádná. Jistě, většina těch funkcí se dá nějak nastavit a když uživatel nechce, nemusí je používat. Jenže výrobci většinou tyto záležitosti uživateli tlačí a snaží se jej přesvědčit, že jsou naprosto nepostradatelné a úžasné.
Ovšem většina z nich se pak v každodenní praxi ukazuje být spíše k vzteku. Už třeba funkce Smart stay u Galaxy S III spíše nefunguje, než funguje. Jsme zvědavi, jak tomu bude u chytrého pauzování videa u novinky. Představte si, že jedete ve vlaku a pohledem jenom zkontrolujete, jaká že to slečna přistoupila k vám do kupé. Seriál, který pro ukrácení dlouhé chvíle na displeji sledujete, se zastaví, aby se o sekundu později zase rozjel, abyste jej mohli sami zapauzovat, protože chcete slečnu oslovit.
Nebo ty chytré funkce u fotoaparátu. Zoe od HTC nebo Sound&Shot od Samsungu zní jako zábava, ale jen do té doby, než je zapomene uživatel permanentně vypnout, protože pak při každém pořízení snímku musí počkat, než telefon pořídí několik sekund v podstatě zbytečného záznamu, ať už obrazového, nebo zvukového. S rychlým a pohotovým pořízením momentky, což je u smartphonů vděčná záležitost, tohle nemá nic společného.
Podobně bychom mohli pokračovat dál, stačí jen zmínit třeba možnosti automatického nahrávání fotek do cloudu, které bývají v některých aplikacích nebo verzích operačních systémů tak nešťastně nastaveny, že o podobném chování nemusí mít neznalý uživatel vůbec potuchy.
Musíme také zmínit, že řada chytrých funkcí má smysl pouze v určitých geografických lokalitách nebo je závislá na znalosti jazyků. A tak dále a tak dále. Jistě, většina toho se dá vypnout, ale nebohý uživatel musí často složitě tápat kde.
Zahlcení uživatele a smůla vývojáře
Jenže trend je jasný. Výrobci se předhání v tom, kdo toho uživateli nabídne více, kdo dovede být zajímavější a při prezentacích snad i teatrálnější. Veřejnost tyto záležitosti na první pohled baví, ve skutečnosti však mohou běžní uživatelé trpět zahlcením nesrozumitelnými funkcemi. Je to především případ Androidu a iOS, ale ani nové systémy jako Firefox OS nebo BlackBerry 10 rozhodně nejdou cestou maximálního zjednodušení. A to těmto nováčkům ještě oproti už ostříleným matadorům hodně věcí chybí.
Trochu jinou cestou se snaží jít Microsoft, který však tento přístup neplní beze zbytku. A firma zatím právě i kvůli absenci různých softwarových "nesmyslů" prohrává komunikační válku, kterou mezi sebou jednotlivé mobilní ekosystémy vedou.
Uznáváme, systému Windows Phone stále ještě některé funkce opravdu chybí a Microsoft má hodně co vylepšovat, ale přímočarost jeho systému je na dnešní poměry vcelku nevídaná. A uživatelé ji (pro Microsoft bohužel) ocení často až po delší osobní zkušenosti. Na první pohled volí osvědčenější a řadou superfunkcí ověšené konkurenční platformy.
Trochu zoufalí musí být z neustálého přidávání desítek programových drobností i vývojáři aplikací. A to ze dvou důvodů. Řada různých výmyslů, které firmy do telefonů zabudovávají, už například existuje ve formě běžně dostupné aplikace. Jenže ta není v telefonu předinstalována a vývojář nemá takovou sílu ji uživatelům tlačit. A s příchodem takové funkce přímo od výrobce přichází i o těch několik potenciálních zákazníků, kteří mohou mít o jeho produkt zájem. Těch, kteří jsou velkým výrobcem právě pro svůj skvělý nápad koupeni, je málo.
Druhou věcí je spolupráce aplikací. Vývojáři se snaží své programy neustále posouvat kupředu a i v nich přidávat různé chytré funkce. Když se pak musí snažit udržet tempo s novinkami výrobců a implementovat podporu jejich softwarových novinek, práci jim to opravdu nezjednodušuje.
Začínáme se zamotávat
Právě představený Samsung Galaxy S 4 je bezpochyby špičkový smartphone. Jeden z absolutně nejlepších, jaký půjde letos koupit. Podobně je na tom třeba konkurenční HTC One. Oba telefony mají vlastně zcela dokonalou výbavu bez zásadních mezer a přinášejí uživatelům úchvatné displeje a nebývalý výkon.
Hardware a displej přitom zůstanou pro většinu uživatelů těmi hlavními parametry, podle kterých budou telefon vybírat. Různé chytré funkce buď nevnímají, nebo jim dokonce mohou být na obtíž. Najde se sice i skupina těch, kteří je ocení, výrobci by však byli rádi, kdyby právě takových byla většina. Jenže pro opravdovou většinu jsou to příliš složité záležitosti. To, co lidem imponovalo na prvním iPhonu, je dávno pryč.
Ze špičkových smartphonů se staly složité obludy, které mohou běžného uživatele doslova děsit více než možnosti nastavení počítačů. A přiznejme si, kolikrát do nastavení svého PC vůbec dnes zasahujete? Jenže u smartphonů je to jinak, máme je při sobě neustále a chceme je mít přizpůsobené obrazu svému. Jen se do toho možná až trochu moc začínáme zamotávat.
Paradoxní je, že výrobci to vše dělají pod záminkou toho, aby nám život se smartphony ulehčili. Nebo ne?
-
Samsung Galaxy S 4 je špičkový smartphone s pětipalcovým displejem a tloušťkou pouhých 7,9 mm. Fotoaparát se chlubí vysokým rozlišením 13 Mpx. Uživatelská paměť má velikost 16, 32 nebo 64 GB. Nechybí ovšem ani slot na paměťové karty microSD.
