Před několika dny jsme se zúčastnili workshopu společnosti Nokia Siemens Networks, současné světové dvojky na trhu síťové infrastruktury. Na něm firma prezentovala momentální technická řešení, která má k dispozici, a také předvedla malou ukázku toho, co nás čeká v blízké i vzdálenější budoucnosti. To vše v podobě kamionu nabitého technologiemi.
Nejprve byla na řadě demonstrace technologií HSDPA a hlavně HSUPA, tedy technologie, která umožní dosahování vysokých rychlostí datových přenosů směrem od uživatele. Fotografie pořízená digitální zrcadlovkou tak byla přes tuto mobilní síť přenesena na vzdálený server rychlostí 1,8 Mbit/s. To je již velmi atraktivní rychlost, která by nejen nám podstatně ulehčila práci v terénu.
Kamion, v němž v rámci Nokia Siemens Networks Truck Road Show společnost prezentuje moderní technologie mobilních sítí.
Jen těžko však můžeme polemizovat o tom, kdy se nasazení této technologie u nás dočkáme. Všichni moc dobře víme, jaký přístup mají místní operátoři k 3G sítím a jejich rozšiřování. Ani pokrytí HSDPA u O2 není kdovíjak úchvatné, takže lze předpokládat, že zavádění HSUPA, případně vyšších rychlostí HSDPA, nebude zrovna dvakrát rychlé. Ostatně důkazem je i to, že současná konfigurace sítě O2 by měla umožňovat HSDPA přenosy rychlostí 3,6 Mbit/s, ale operátor kapacitu omezuje na zhruba 1 Mbit/s na uživatele. O situaci u zbylých dvou operátorů snad ani nemá cenu mluvit.
Nokia Siemens Networks nabízí řadu řešení pro téměř jakoukoli situaci.
Jako daleko větší hudba budoucnosti tak potom obzvláště v našich končinách zní slova o sítích čtvrté generace. Přitom standard těchto sítí by měl být dokončen již příští rok a v roce 2010 bychom se mohli dočkat jejich prvního komerčního nasazení. Prozatím Nokia Siemens tuto síť pod názvem LTE (long-term evolution) usilovně testuje.
Na co se můžeme v praxi těšit nám bylo předvedeno v krátké demonstraci. Při ní jsme mohli na velkoplošné obrazovce sledovat video o datovém toku 30 Mbit/s, které bylo streamováno přes provizorně sestavenou síť čtvrté generace. Ta se sestávala z vysílače se dvěma anténami, přijímací antény a „mobilního telefonu“. O žádné mobilitě se pochopitelně moc hovořit nedá, jelikož samotný „mobil“ měl zhruba velikost klasického stolního počítače. Nicméně kdo si pamatuje začátky UMTS sítí, jistě ví, že tehdy nebyla situace nijak lepší.
Televize, na níž jsme mohli sledovat video s datovým tokem 30 mbit/s. Jedna z krabic pod ní je "mobilní telefon".
Pokud se vám 30 Mbit/s zdá opravdu hodně, tak vězte, že touto ukázkou nebyla kapacita sítě vytížena zcela naplno. Každý vysílač je totiž schopen poskytnout datový tok až 80 Mbit/s, celková kapacita přenosu tedy v našem případě byla 160 Mbit/s. Za simulovaného vzdalování se od základové stanice jsme tak mohli pozorovat, že maximální přenosová kapacita sice klesá, ale stále bohatě dostačovala pro plynulé přehrávání videa o výše zmíněném datovém toku. Samozřejmě demonstrace proběhla za ideálních podmínek a zatím nevíme, jak se bude kapacita sítě dělit mezi jednotlivé uživatele, i tak se však můžeme těšit na přenosové rychlosti v takových řádech, které dnes známe pouze ze širokopásmového pevného připojení.
Na malém monitoru vlevo jsme mohli sledovat aktuální přenosovou rychlost.
Kromě datově zaměřených mobilních sítí se Nokia Siemens Networks pochlubila ještě několika řešeními pro mobilní televizi. Firma má připravena technická řešení pro prakticky jakoukoli možnost pokrytí – od DVB-H, přes IPTV až po klasické unicast streamování. V ideálním případě by měl operátor podporovat všechny druhy vysílání a uživatel by tak mohl televizi nerušeně sledovat téměř nezávisle na dostupné technologii.
Stranou zájmu nezůstávají ani sítě WiMAX a možnosti VoIP telefonování.
Závěrem článku si dovolíme trochu rýpnout do našich operátorů. Krom sítí LTE jsou všechny ostatní předvedené technologie záležitostí současnosti a v zahraničí dochází k jejich relativně čilé implementaci. Naši operátoři ale již dávno ztratili punc jedněch z největších inovátorů v Evropě. Paradoxně se tak stalo v době, kdy byly místní podniky převzaty velkými nadnárodními společnostmi. Od té doby se k nám nejnovější technické inovace nedostávají zdaleka tak rychle, jako za dob Paegasu a Eurotelu.
