Český telekomunikační úřad se chystá rozhodnout o výši mezioperátorských poplatků v rámci přenositelnosti mobilních čísel. Potvrdil nám to Marek Ebert z ČTÚ. Jejich navrhovaná výše však může pro zákazníky znamenat značná omezení.
Přenositelnost čísel je poměrně mladá služba, která byla zavedena na popud Evropské unie. Dnes je tomu téměř rok, co mohou zákazníci mobilních sítí v České republice přecházet mezi operátory bez ztráty svého telefonního čísla.
Dodnes však není dořešeno, kolik má taková služba stát. Operátoři tak zákazníkům téměř nic neúčtují a mezioperátorské poplatky, z nichž konečná cena má vycházet, stále nejsou stanoveny. Bude to tak ale i nadále? Na rovinu si řekněme, že ne.
Každý na svém písečku
Český telekomunikační úřad (ČTÚ) se chystá v této věci rozhodnout a dle důvěrných zdrojů se jedná o částce atakující hranici osmi set korun. Ta je však trnem v oku především Vodafonu, který by při takové výši mezioperátorských poplatků tratil.
"Pro zákazníky je klíčové, aby stanovená cena odrážela pouze skutečné přírůstkové náklady, které se vynaloží na přenos čísla," říká Jakub Hrabovský z Vodafone a dodává: "V opačném případě hrozí nebezpečí, že koncová cena bude pro zákazníka nepřijatelná a od svého záměru přenést číslo do jiné sítě raději ustoupí."
Vodafone navrhuje mezioperátorský poplatek ve výši 60 korun, ostatní operátoři pak mnohonásobně vyšší. T-Mobile a O2 totiž v ceně zohledňují veškeré náklady vynaložené na zavedení společného řešení, zatímco Vodafone se dle Hrabovského rozhodl účtovat pouze skutečné přírůstkové náklady vynaložené na přenos jednoho čísla.
"K rozhodnutí ČTÚ ve věci stanovení mezioperátorských cen se budeme moci oficiálně vyjádřit až ve chvíli, kdy je budeme mít k dispozici," říká Martina Kemrová z T-Mobile. "V každém případě lze říci, cena kolem 800 Kč, která se proslýchá, je nižší, než námi navrhovaná cena," dodává.
Oba zástupci operátorů se však shodují na tom, že ať už nařízená cena bude jakákoli, neměla by se odrazit v koncových cenách pro zákazníky. Možnost účtování poměrné části mezioperátorských poplatků zákazníkům však zcela vyloučena stále není.
Jak jste hlasovali? Na výsledky se můžete podívat zde
Osm set za svobodu
Celý spor spočívá v počtu odcházejících zákazníků od operátorů. Za každého zákazníka, který k operátorovi přijde, musí tento zaplatit druhé straně určitý poplatek. A jelikož počty migrujících zákazníků jsou u různých operátorů různé, někdo na těchto poplatcích vydělá a jiný naopak.
Do druhé skupiny patří právě Vodafone a T-Mobile, ke kterým dle statistik přichází nejvíce zákazníků konkurence. Pokud by pak měli za každého takto příchozího zákazníka, jejichž počet je v řádu tisíců, platit 800 korun, budou nuceni náklady na něj "zohlednit" v ostatních službách.
Mohlo by se stát, že si zákazníka budou chtít uvázat smlouvou na určité minimální období nebo mu nenabídnou zvýhodněný telefon. Podtrženo sečteno: Čím větší mezioperátorský poplatek, tím horší podmínky pro zákazníky.
ČTÚ již rozhodl, ale marně
Český telekomunikační úřad přitom v těchto sporech již jednou rozhodl. "Protože však byla rozhodnutí napadena opravnými prostředky a Rada ČTÚ na jejich základě tato rozhodnutí zrušila, bude ČTÚ vlastně vydávat rozhodnutí nová," říká Marek Ebert z ČTÚ, který se přenositelností čísel mimo jiné zabývá.
Dle něj jsou mezioperátorské náklady jasně stanoveny v opatření obecné povahy, které bylo k problematice přenositelnosti mobilních čísel vydáno. Zde se však dočtete pouze velmi strohé informace o tom, jaké výše mají ve skutečnosti mezioperátorské poplatky být. Jediný konkrétní příklad se týká kompenzace poplatku za práva na dané číslo, která je však v řádu haléřů.
"Cena za přenesení čísla by měla odrážet náklady na zpracování objednávky žadatele o přenesení čísla, tj. na realizaci procesu, který pro přenášení čísel konkrétně popisuje uvedené opatření," dodává Ebert. ČTÚ tedy dle něj zkoumal náklady, které do konstrukce ceny za přenesení čísla strany sporu ve svých návrzích zahrnují.
Co říká opatření obecné povahy? |
|
Opatření obecné povahy, které stanovuje technické a organizační podmínky pro realizaci přenositelnosti telefonních čísel a zásady pro účtování ceny mezi podnikateli v souvislosti s přenositelností čísel, je na přesnou definici mezioperátorských poplatků poměrně strohá. V celém dokumentu se zásad pro účtování ceny v souvislosti s přenositelností telefonních čísel u mobilních operátorů týká pouze jeho pátá část, jmenovitě pak článek 18 až 22. Konkrétní výpočet poplatku je však stanoven pouze v článku 18, který se týká kompenzace poplatku za práva plynoucí z oprávnění k využívání telefonních čísel podle nařízení vlády č. 154/2005 Sb. V tomto nařízení se pak lze dočíst, že poplatek za využívání jednoho telefonního čísla činí 1 korunu za kalendářní rok. Pokud tak má přejímací operátor (ten, ke kterému migrujete) zaplatit poměrnou část opouštěnému operátorovi za práva plynoucí k přebíranému číslu, jde pouze o haléřové vyrovnání, které v konečném důsledku nemá smysl příliš uvažovat. Tento bod dokumentu tak lze považovat za bezpředmětný a hlavní pozornost na sebe strhávají další články týkající se této problematiky. V nich však již nelze najít ani zmínku o tom, jak vysoké by poplatky měly být. ČTÚ zde zvolil pouze obecná - dalo by se říci - klišé, která velmi vzdáleně mluví o předpokládané výši poplatků. Jen namátkou lze vybrat některé formulace: "Ceny za služby související s přenositelností mobilních čísel musí být stanoveny tak, aby jejich celková výše zahrnovala účelně a efektivně vynaložené náklady zúčastněnými subjekty ve fázi implementace i provozu přenositelnosti mobilních čísel." nebo "...aby v maximální míře zohledňovaly opodstatněné a související příčiny vzniku jednotlivých nákladů." Abychom však neházeli špínu jen na ČTÚ, vina padá i na hlavy operátorů. Ti se totiž dodnes nebyli schopni dohodnout na výši poplatků a ČTÚ tak jako hlavní regulátor trhu je nucen do situace opět zasáhnout. Učinil tak i v případě přenositelnosti čísel u pevných linek, u nějž jsou ale ceny odrazující a paradoxně tak nesplňují základní podmínku opatření obecné povahy. |
