V dnešním článku plynule navážeme na představení zbylých tří kapesních počítačů s GPS přijímačem, které se účastnily našeho testu.
MiTAC Mio 169
Dalším zúčastněným je MiTAC Mio 169. Jeho předchůdce budete znát spíše pod názvem Yakumo Delta 300, pod kterým byl prodáván.
Mio 169 je ve srovnání s ostatními testovanými produkty již poměrně zastaralým zařízením. Pohání jej starší systém WM 2003 SE a také hardwarové parametry nikterak neoslní. Prodává se však za zajímavou cenu a oproti konkurenci nabízí pár zlepšováků.
Design zařízení nenadchne ani neurazí. PDA je vyvedeno z dvoubarevného plastu. Zepředu působí kapesní počítač zejména díky většímu množství tlačítek, než je obvyklé, celkem zajímavě. Zadní část však kapesní počítač shazuje, působí mdle a dává jasně najevo, že se jedná o low-end mezi PDA s GPS.
Ale začněme hezky popisem předku. Hned při prvním pohledu na PDA vás napadne, že je primárně určeno k ovládání naležato. Také obraz je takto natočen, z portrait módu se však můžete buď softwarově, nebo pomocí jednoho z tlačítek přepnout do landscapu.
Uzpůsobena ovládání naležato jsou i tlačítka, kterých je v pravé části celkem šestice. Čtyři z nich slouží ke klasickému spouštění kalendáře, poznámek atp., páté tlačítko k již zmíněnému přepnutí zobrazení a poslední pak k uvedení PDA do chodu či jeho vypnutí.
Pod tlačítky se nachází pětisměrný joystick. Ten budete zřejmě většina uživatelů proklínat již po prvních chvílích strávených se zařízením - ovladač totiž vystupuje na povrch jen z malé části, přičemž ta zbývající je pod vodorovnou úrovní ovladací plochy. Joystick je sice poměrně přesný, ale práce s ním je nesnadná a hry by pomocí něj hrál snad jen masochista.
Pod joystickem se nachází reproduktor, který dává slušný výkon 1,1 wattu. V horním pravém rohu je zdířka na mikrofon, vlevo nahoře jsou stavové diody.
Vzhledem k tomu, že je zařízení vyvedeno naležato, popíšeme rozmístění dalších ovladacích s přihlédnutím k této skutečnosti.
Levý bok (kratší část) patří slotu pro SD/MMC kaměťové karty. Pod ním se nachází tlačítko pro nahrávání - to se provádí, dokud jej držíte.
Zdířka na protější straně slouží k umístění stylusu, který je teleskopický, po složení má cca 2/3 své původní velikosti. Pod ní se nachází jog dial kolečko. Pokud jásáte, že je tu po delší době PDA s tímto ovladacím prvkem, musíme vás zklamat - kolečko slouží pouze k ovládání hlasitosti. Pod ním je 3,5mm zdířka na stereo sluchátka.
Horní část patří nezvykle otvoru pro reset a infračervenému portu, spodní pak zdířce pro zdroj a USB port. Ano - zařízení má tento port, k synchronizaci s počítačem tak netřeba žádné speciální kabely, stačí pouze jeden, který může posloužit také k propojení fotoaparátu s PC atd.
A konečně zadní část. Vlevo se nachází otvor pro zamknutí zařízení, pravá část patří anténě pro příjem GPS signálu. Anténa je výklopná o necelých 180 stupňů, na zádech PDA však tvoří nevzhledný baťůžek, neboť nezapadne do těla přístroje, ale je nad jeho úrovní. Pant však drží pevně a anténa, na které je i pogumovaná zdířka pro vylepšení signálu se nevikle. Lehká vůle je znát pouze je-li anténa v uzavřeném stavu, i když se dá upevnit pomocí záklopky.
Jak již asi tušíte, kvůli baťožině na zádech nebude patřit Mio 169 mezi nejmenší a nejlehčí PDA. A skutečně - rozměry 79,5 x 125,6 x 24,2mm se posunuje o pár let zpět, především tloušťka vybočuje z řady současných kapesních počítačů, totéž platí o váze 173 gramů.
Co se ovládání kapesního počítače týče, tak padne překvapivě dobře do ruky a to díky baťůžku na zadní straně, za který se dá dobře chytit - samozřejmě při předpokladu, je-li v této poloze. Displej je u nového zařízení pokryt nevzhlednou fólií, snaha ušetřit byla i zde. Materiál okolo PDA by mohl být z něčeho jiného než z plastu, který poměrně klouže.
Obsah balení je naopak až překvapivě bohatý. Kromě zařízení, které má podle výrobce sice vyměnitelný, avšak v těle napevno zabudovaný akumulátor, je v krabici ještě USB kabel, autoadaptér spolu s napájecím adaptérem či autodržák. Nechybí také návod, pouzdro byste však hledali marně.
Mio A701
To Mio A701 je ve srovnání s modelem 169 úplně jiná káva. V případě tohoto zařízení, které je však zhruba jednou tak drahé se jedná o komunikátor, avšak doplněný GPS přijímačem. I tento model jsme k tomuto účelu vyzkoušeli a zahrnuli jej do testu.
Podrobný popis zařízení najdete v naší recenzi zde, stručně napsáno se jedná o zařízení s velmi povedeným designem. Přední strana patří kromě displeje a ovladacích tlačítek také důmyslně ukryté GPS anténě, žádná výklopka jako v případě levnějšího modelu.
Nalevo se nachází tlačítka pro úpravu hlasitosti, vpravo pak pogumovaný slot na SD/MMC karty, zdířka na sluchátka a spoušť fotoaparátu. Ten si spolu s krytem akumulátoru našel místo na zadní straně zařízení a to včetně zrcátka pro pořízení autoportrétů.
Rozměry zařízení jsou příjemné a to 57 x 107 × 18,8mm, hmotnost pak 148 gramů.
Součástí balení je kromě zařízení s baterií také USB kabel, auto a nabíjecí adaptér, držák na sklo, několik ochranných fólií, návod nebo lokalizace ke komunikátoru.
iPAQ hw6515
Také o komunikátoru iPAQ hw6515 jste si u nás mohli přečíst obsáhlou recenzi. Tedy jen ve stručnosti - rozměry iPAQu jsou 11,8 × 7,1 × 2,1cm a jeho váha činí 165 gramů. Pod netradičním, čtvercovým displejem se nachází miniaturní klávesnice, karty lze použít jako SD, tak jejich zmenšenou variantu.
GPS anténa je integrována v těle zařízení, stejně jako GSM modul nebo 1,3Mpix digifotoaparát.
V balení nechybí vedle zařízení spolu s baterií také dokovací kolébka, headset, AC adaptér, pouzdro na iPAQ nebo manuál spolu s CD se softwarem.
Tolik k popisu testovaných zařízení, v dalším článku se budeme podrobně věnovat hardwarové stránce, softwarové výbavě a výdrži, na který navážeme zkušenostmi z užívání a popisem GPS funkcí.
