Průzkum, který před časem zadala britská firma Magic4 mezi 18-24letými konzumenty služeb mobilních operátorů v Británii, Itálii, Německu a Finsku, však přinesl i řadu jiných údajů z běžného života. Tak třeba to, že plná polovina dotázaných používá textovky, když potřebuje něco nalhat svým partnerům. Žebříčku esemeskových lhářů jednoznačně vévodí Britové: devět z deseti gentlemanů se přiznalo, že alespoň jednou poslali textovku, v níž tvrdili, že jsou někde úplně jinde. Zlé jazyky tvrdí, že zbylých deset procent Britů lhalo při odpovědi na tento průzkum. Tento úhel pohledu však současně zpochybňuje také věrohodnost odpovědí britských žen, pouhých 15 procent z nich připustilo, že svým partnerům věšely bulíky na nos.
Jestliže Britové jsou přeborníci ve lhaní, Němci jsou pro změnu zdaleka největšími esemeskovými sexuchtivci v Evropě. Podle průzkumu čtyři z pěti dotázaných Němců někdy použili SMS chatu k lovu obětí svých sexuálních choutek. S jakým výsledkem, to už průzkum bohužel neuvádí. Z průzkumu se bohužel nedozvíme ani to, jakou mají životnost telefony, které jsou často používány v sauně, ale jen to, že právě z ní pětina mladých Finek s oblibou posílá nemravné textové zprávičky.
Také následující údaje jsou pikantní, zvláště když si uvědomíme, že pocházejí ze země, o níž se má za to, že je pevně sešněrována katolickou morálkou. Neslušné návrhy prý dostala esemeskou každá pátá obyvatelka Irska a šedesát procent mladých mužů této země má ve zvyku barvitě líčit své sexuální zážitky právě v SMS zprávách.
Ne všichni adresáti ale mají pro tento druh zpráv pochopení, a tak policie v anglicky hovořících zemích už používá termínu „textuální harašení“. Počet případů sexuálního obtěžování po telefonu formou SMS, které se projednávají soudně, však představuje jen pověstnou špičku ledovce. Kromě jiného i proto, což vyšlo najevo z dalšího průzkumu, že tři pětiny esemeskařů po vystřízlivění litují toho, co napsali a komu SMS odeslali pod vlivem alkoholu.
Tento průzkum zadala firma Zed a uskutečnil se mezi evropskými respondenty ve věku 18-35 let. Ve svých závěrech tvrdí, že 78 procent lidí pošle během doby, kdy jsou někde na flámu, jednu až tři zprávy, zbylých 22 procent pak čtyři i více zpráv. Jeden z pěti pak po probuzení zjišťuje, komu všemu se musí za noční textovky omlouvat… Ženy, konstatuje průzkum, se cítí provinile mnohem častěji než muži. Také jsou po požití alkoholu výrazně náchylnější k tomu, aby psaly sexemesky a odesílaly je na špatná čísla. A také mají sklon esemeskovat v nočních hodinách svým bývalým milencům, zatímco ráno pak mívají tendenci se omlouvat.
Někdy ale nepomůže ani omluva, což je třeba případ skotského farmáře Calluma Boyce, kterého soud odsoudil za čtyři urážlivé textové zprávy k pokutě ve výši 100 liber. Boyce byl přitom podle svého mínění zcela v právu: adresátem urážlivých zpráv byl jeho bývalý přítel, kterého přistihl se svou s manželkou v situaci, která nepotřebuje žádný další komentář. Soud konstatoval, že zprávy jako „Ty plešatý zvrhlíku, zničil jsi mi manželství, za to ti zpřerážím vaz“ nebo „Stále ještě platíš za sex?“ odporují znění telekomunikačního zákona z roku 1984, který zakazuje používat „zvláště urážlivé výrazy“, a podváděného muže bez kousku soucitu pokutoval.
V každém případě je asi škoda, že Boyce neměl tušení o vynálezu Vasila Prisci z Rumunska. Ten si nechal patentovat zařízení, které odhalí manželčinu nevěru a ještě o tom zašle textovou zprávu. Technické řešení je vskutku jednoduché – do manželské postele se zabuduje GSM modul a váha. Jakmile hmotnost osob v posteli překročí nastavenou hodnotu (rozumí se tím váha manželky), zařízení pošle varovnou zprávu na manželovo číslo. Už nápad sám zní dost bláznivě, ale ještě bláznivější na tom je, že Prisca toto zařízení prakticky ověřil sám – to když potřeboval přesvědčit soud nezvratnými důkazy o tom, že mu jeho žena je nevěrná.
