- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
„Chtěly jsme vytvořit divadelní hru v jazyce lidí mezi šestnácti až dvaceti. Mladí chodí do divadel, ale v nich se hrají především věci pro dospělé nebo pro děti,“ říkají sestry Prachařovy | foto: Tomáš Krist, MAFRA
Celý článek jen pro členy
Chcete číst prémiové texty bez omezení?
Je nějaká otázka, kterou považujete za vyloženě otravnou?
Rozálie: To je hezké, na to se nás ještě nikdo nezeptal.
Mám zkušenost, že děti z hereckých rodin bývají naštvané, když dostávají otázky na rodiče, protože chtějí něco dokázat samy za sebe.
Rozálie: Jedna otázka mi vadí – jaké to je být dítětem slavných rodičů? Nikdy nevím, jak odpovědět. Nemám srovnání.
Josefína: Táta s mámou mi rozhodně nepřipadají jako nadlidi, se kterými by se žilo nějak speciálně.
Máma se po prvních deseti minutách promění v ovci, má ovčí hlavu. Jako malá jsem z toho měla absolutní trauma. Byla strašná. Děsivá. Silně nedoporučuju se dívat.
Připojte se ještě dnes a získejte: