Právě snahu ušetřit totiž diskutující uvádějí jako nejčastější důvod pro pořízení druhé a další karty. Někdo proto má jednu SIM kartu na levné SMS zprávy, druhou na dlouhé hovory se svou slečnou, třetí kartu na práci (případně čtvrtou na volání frekventovanému klientovi) a ještě jednu, kterou používá pro normální styk s ostatními lidmi. Obvyklejší je však kombinace dvou až tří karet, které jsou zvoleny podle klíče: levné SMS - nejvíc kontaktů v jedné síti - osobně důležitá služba. V této souvislosti se často vyskytuje poznámka o GSM bankovnictví, které dokonce pro některé účastníky diskuze zůstává jediným důvodem kartu daného operátora nezrušit. Ti, kteří pravidelně cestují do zahraničí mívají také SIM kartu některého operátora navštěvované země, ale tyto případy vlastně do tohoto Tématu týdne nepatří.
Zajímavé je, že ač někteří majitelé více karet uznávají, že jejich výměnami neušetří tolik, kolik původně očekávali, o návratu k pouze jedné kartě neuvažují.
Nezanedbatelnou skupinou jsou lidé, kteří mají kartu od zaměstnavatele a druhou svoji soukromou. Tu používají především proto, aby oddělili práci od svého soukromí. Ostatně možnost jakéhosi utajení některého telefonního čísla se mezi důvody pro více karet objevuje poměrně často. Některá vysvětlení tohoto důvodu však již jsou za hranicí běžného chápání. Ovšem podivíni se vyskytují v celé populaci a tak nelze předpokládat, že by uživatelé mobilů byli výjimkou.
Samozřejmě někteří lidé mají více karet především proto, že je to baví. Ale většina těch, kterým nestačí jedna SIM karta, pro to má více či méně dobré důvody. Ostatně to, že „je to baví“ je přece také dobrý důvod.
Zdaleka ne každý, podle naší diskuze se zdá, že méně než polovina majitelů více karet také používá více telefonů současně. Dva mobily s sebou nosí ti, kteří potřebují nebo chtějí být na příjmu na dvou číslech současně. To je služba, kterou jim totiž žádný adaptér na dvě či tři karty není schopen nabídnout. Ostatní čísla používají příležitostně, tedy stejně jako ti, kteří sází pouze na stále se opakující výměny SIM karet.
Ti samozřejmě mají telefon vybavený adaptérem na dvě nebo tři karty a dle potřeby mezi nimi přepínají. Někteří si jednotlivá čísla přesměrovávají na právě aktivní kartu, ale tím se ztrácí ekonomická výhoda více karet, protože tato služba již ze své podstaty nepatří mezi ty finančně úsporné. Přestože adaptér představuje investici několika stokorun, vyplatí se. Při přepínání mezi kartami není potřeba mobil otevírat a tím opotřebovávat různé spojovací části telefonu, o samotné SIM kartě nemluvě.
Samostatnou kapitolu ve snaze mít více čísel na jedné kartě představují nejrůznější „Silver karty“ či jejich klonované obdoby. Ač operátoři jsou schopni provozovat dvě čísla na jedné kartě (viz Eurotel pro Integrovaný záchranný systém), dosud takovou službu komerčně nenabízejí. Navíc je téměř jisté, že nikdy nezavedou možnost mít na jejich simce i číslo od dalšího operátora. Zájemci proto riskují pokoutní výrobu vícečíselné karty, čímž podstupují i riziko vzniku dalšího klonu, nejen toho jimi objednaného. Jistější, byť komplikovanější je vyměňování nebo SIM adaptér.
Každopádně není důvod si myslet, že ten kdo má víc SIM karet je nějaký divný tvor. Zpravidla má dobře promyšlené důvody, proč se k takovému kroku rozhodl. Souhlasit s nimi samozřejmě nemusíte, ale klepání na čelo také není na místě.
