Možnosti propojení
V zásadě existují 2 možnosti, jak propojení telefonu a počítače realizovat:- bezdrátově - v současnosti nejčastěji přes infra (IrDA) rozhraní, v blízké budoucnosti se dá i v této oblasti očekávat nástup technologie Bluetooth
- metalické spojení - je stále nejrozšířenější způsob propojení mezi telefonem a počítačem - bez nadsázky se dá říci, že interface pro komunikaci "drátem" má každý vyráběný mobilní telefon. Je to z toho důvodu, že každý počítač (a mobilní telefon je jen jeho specifickou aplikací) potřebuje mít možnost být programován a diagnostikován. Dokonce i telefony, které jsou "oficiálně" vybaveny jen IrDA portem (například Siemens SL10 či Nokia 8810) mají servisní kontakty. Pokud jsme v tento moment v někom vzbudili naděje, že si může ke svému PC bez problémů připojit libovolný telefon, musíme ho zklamat - zdaleka ne všechny telefony umožňují svým uživatelům provozovat smysluplné aplikace.
Jak na to?
Mobilní zařízení (stejně jako další digitální zařízení) pracují s binární informací, tedy logickými nulami a jedničkami. Jejich interpretace samozřejmě může být realizována různě, nejběžnější je však realizace v takzvané TTL či CMOS logice, tedy signálem - nízká úroveň stejnosměrného napětí "0", vysoká úroveň "1". Mobilní telefony díky specifice napájení z baterií dnes používají většinou elektroniku, pracující s napětím okolo 3 voltů a tedy i logickými signály v této úrovni (log. 0 max. 0.8 V, log. 1 min. 2 V). Problém ovšem nastává, chceme-li telefon připojit dnes nejběžnějším způsobem, tedy k počítači kompatibilnímu s IBM PC - jeho sériové porty odpovídají standardu RS232, ve kterém je log. nula interpretována signálem +3 až +15 V, log. jednička signálem o napěťové úrovní -3 až -15 V. Z toho je zřejmé, že není možné připojit mobilní telefon přes jeho systémový port přímo se sériovým portem počítače pouhým propojením "několika dráty", jak se mylně domnívají někteří experimentátoři. V lepším případě se při přímém propojení nestane vůbec nic, v horším případě může telefon skončit třeba jako podložka pod nohu kývajícího se stolu.Platí tedy zásada, že k propojení PC přes sériový port a telefon je potřeba provézt transformaci signálu z logických úrovní rozhraní RS232 na logickou úroveň rozhraní TTL a naopak. Existují různé možnosti, jednou z nich je zabudování převodníku do telefonu - to se ovšem až na výjimky speciálních aplikací (některé verze GSM modulů) nedělá. Hlavním důvodem je energetická náročnost obvodu, realizujícího převod téměř trvale "naprázdno" a dále částka, o kterou by se nutně zvýšila cena každého takto vybaveného telefonu. Nedá se ani předpokládat úprava signálu přímo v PC, a proto je nejběžnějším řešením umístění elektroniky převodníku do propojovacího datového kabelu.
Samostatnou kapitolou je realizace propojení přes USB port. Ta je sice možná (existuje například USB datový kabel pro telefon Sony CMD-J5), ale masovější rozšíření naráží na zásadní problém - naprostá většina programů počítá s komunikací přes sériové porty rozhraní RS232, takže je nutno nainstalovat některý z virtuálních emulátorů COM-USB, jejichž funkčnost je však zatím značně problematická.
Převodník RS232-TTL
Samotná realizace obousměrného převodu signálu RS232<-->TTL je dnes již relativně jednoduchou záležitostí a to díky legendárnímu integrovanému obvodu MAX232. Revolučním zlomem se u něj stalo použití jednoho napájecího napětí (+5 V) při generování signálu až +-12 V pro rozhraní RS232 s minimem externích pasivních součástek.Dnes jsou na trhu k dispozici možná stovky klonů tohoto obvodu v různých cenových relacích od renomovaných i méně známých výrobců integrovaných obvodů. V datových kabelech pro GSM telefony se většinou používá obvod MAX3232 a jeho ekvivalenty. Pracují totiž s napájecím napětím již okolo 3 voltů a mají menší spotřebu než klasický MAX232, takže není problém ani s jejich napájením z telefonu. Zde je ovšem nutno upozornit na fakt, že mnozí výrobci levných neznačkových datových kabelů používají pro dosažení co nejnižší výrobní ceny nekvalitní integrované obvody, které se mohou stát zdrojem silného elektromagnetického rušení. Je proto na místě požadovat po prodejcích ujištění o tom, že jimi prodávané výrobky splňují náležitosti zákona č. 22/97 Sb. o technických požadavcích na výrobky a je na ně vystaveno Prohlášení o shodě dle §13 zákona, podložené seriózním měřením v některé ze státních zkušeben. Podle našich informací totiž prakticky žádný z těchto datových kabelů nepošel povinnými testy a výrobce, resp. dovozce není schopen zaručit souhlas s našimi zákonnými normami.
Napájení převodníku je možné realizovat buď z externího zdroje (což je ovšem značně nepraktické) nebo z mobilního telefonu (což zatěžuje napájení telefonu a mírně snižuje výdrž telefonu) a nebo přímo ze sériového portu PC. To je varianta nejpoužívanější, i když přináší jisté problémy - k napájení se používá kladné napětí na výstupech signálů RTS a DTR. Tyto výstupy je ovšem nutno na úroveň kladného napětí nastavit, což naprostá většina programů zvládá, ale občas se najdou i "čestné" vyjímky. Dalším problémem se mohou stát hardwarové realizace COM portů speciálně u notebooků a na některých základních deskách ATX - porty totiž musí být schopny "utáhnout" spotřebu elektroniky převodníku RS232/TTL. Třetí překážkou realizace napájení ze sériového portu se mohou stát některé GSM telefony, které pro datovou komunikaci potřebují všechny signály sériového rozhraní, včetně signálů RTS a DTR - v tomto případě se zpravidla používá napájení z mobilních telefonů.
Hardwarová realizace komunikačních protokolů
Pro samotný přenos informace z a do telefonu existují 3 realizace:- "třídrátová"- jeden vodič slouží pro přenos informace po sériové lince do telefonu, druhý pro přenos do PC, třetím vodičem je společná zem. Toto zapojení bývá zvykem označovat jako Fbus nebo RX/TX.
- "dvoudrátová" - jeden vodič slouží současně pro přenos signálu do i z telefonu, druhý vodič je zem - zapojení je označováno Mbus (Nokia) nebo Cbus (Bosch)
- "vícedrátová" - kromě vlastních dat do a z telefonu se přenášejí i řídící signály (maximálně 3 z telefonu a 2 z PC). Ze známých telefonů se s těmito řídícími signály můžeme setkat jen u řady Bosch 908/909/909S.
U telefonů Nokia se velmi často setkáváme s kombinovanými datovými kabely F+Mbus. Existují elegantní i méně elegantní řešení převodu signálu z "třídrátové" (FBus) na "dvoudrátovou" (MBus) - tou nejprimitivnější je zapojení obyčejné diody mezi vodiče RX/TX - aby datový kabel fungoval i v režimu FBus, musí být vybaven přepínačem. Vřele doporučujeme se těmto výrobkům pro telefony Nokia zdaleka vyhýbat a raději pořizovat sofistikovanější datové kabely s automatickým přepínáním protokolů.
Softwarová realizace komunikačních protokolů
Po datovém kabelu komunikují mobilní telefony s počítačem buď standardizovaným protokolem, takzvanou AT sadou, nebo některým z firemních protokolů. Podle stupně podpory komunikace po sériové lince můžeme telefony rozdělit na:1. telefony s plným HW modem
U těchto telefonů je možné s patřičným softwarem pracovat s telefonními seznamy, odesílat a přijímat SMS, případně (podporuje-li to telefon a je-li k dispozici příslušný SW) upravovat a měnit loga či zvonění, pracovat s diářem, atd. Kromě toho telefon umožňuje bez dalších "obezliček" komunikaci DATA/FAX - chová se jako standardní externí modem, většinou ovšem s přenosovou rychlostí jen 9600BPS, a neměl by být větší problém komunikaci rozběhat pod jakýmkoliv operačním systémem. Jedná se například o telefony:
- Alcatel One Touch 501/701 (kabel)
- Bosch 908/909/909S (kabel)
- Ericsson 888i, R320/380/520/…. (IrDA/kabel), 6xx/7xx/8xx/A1018/T10/T18 jen s externím IrDA DI-27, A26xx/T20/T28 jen s externím IrDA DI-28
- Motorola Timeport 260/P7389 (IrDA/kabel)
- Nokia 6210/6250/7110 (pouze se speciálním datovým kabelem nebo přes IrDA) 8210/8810/8850 (IrDA), 9000/9110…
- Sagem MW/MC959 (kabel)
- Siemens C35i/M35i (kabel) S25/S35i/S40/S45 (IrDA/kabel)
- Sony CMD-J5/Z5 (kabel)
2. telefony s částečným HW modemem
Jedná se o variantu, kdy telefony podporují příkazy AT jen částečně, většinou umožňují jen správu telefonních seznamů a SMS, DATA/FAX jen se speciálním programem.
Například jsou to:
- Ericsson A1018/T10/T18/T20/T28 (kabel)
- Panasonic GD
- Siemens S10
3.telefony se soft modemem
Komunikace je možná zpravidla jen přes takzvané softmodemy. Softmodem je rezidentní program, který v počítači vytvoří virtuální port, který provádí konverzi procházejících dat. Vůči aplikacím se chová jako standardní fyzický port, s telefonem komunikuje přes obsazený fyzický port vlastním firemním protokolem. Bohužel připojování telefonů bývá zpravidla značně problematické, protože jen málokterý softmodem existuje i ve variantě pro jiný OS, než je MS Windows 95/98.Se znalostí firemního protokolu je možno napsat vlastní program, komunikující přímo s telefonem - týká se to hlavně telefonů Nokia, ke kterým existuje velké množství programů založených na znalosti protokolu Fbus a Mbus.
Z takto postižených telefonů jsou to třeba:
- Bosch 6xx/7xx (jen tel.seznamy a SMS)
- Nokia 3110/3210/3310/5110/6110/6150/8110
- Motorola StarTac130/V3688
- Sony CMD-CD5
- Siemens C25 (jen tel. seznamy a SMS)
K telefonům z bodu 2 a 3 často existuje i řešení připojení přes PCMCIA kartu, ovšem cena této karty často převyšuje cenu telefonu.
4. telefony bez jakékoliv podpory
Tyto telefony neumožňují ani DATA/FAX přenosy, ani správu tel. seznamů či SMS. Možná je s nimi jen servisní komunikace, například změna firmwaru či odblokování.Z telefonů jsou to například:
- Alcatel - téměř všechny modely, kromě OT501/701
- Bosch 5xx
- Motorola Talkabout/V.100
- Sagem 920/922
Pokud vás možnosti datových kabelů zajímají, napište na náš redakční e-mail, co byste chtěli vědět. Rádi na vaše otázky odpovíme. Zajímavé dotazy zpracujeme v samostatném článku.
